Washington - Nerosty na Měsíci obsahují více vody, než je jí ve Velkých jezerech v USA a v Kanadě. Voda se na souputníkovi Země nacházela už ve velmi raném stadiu jeho vývoje, kdy se horké magma teprve začínalo ochlazovat a krystalizovat, zjistili vědci z geofyzikální laboratoře Carnegieho institutu ve Washingtonu ve spolupráci s dalšími americkými kolegy pracujícími pro americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA).
Vědci se zajímali o hydroxyly, sloučeniny obsahující vazbu atomu kyslíku s vodíkem, a apatity, tedy nerosty, které se vyskytují s příměsí vody. Jako vzorky jim posloužily horniny dopravené na Zemi při misích Apollo a také meteorit spadlý z Měsíce.
Americký tým zjistil, že minimální podíl vody v měsíčních horninách se pohybuje v rozmezí od 64 miliardtin po pět miliontin. Takový výsledek nejméně o dva řády převyšuje předchozí výsledky, které odhadovaly podíl vody na Měsíci na méně než jednu miliardtinu. „V tomto případě, pokud mluvíme o vodě na Měsíci, máme na mysli vodu ve strukturální formě hydroxylu,“ řekl Jim Green, ředitel oddělení planetologie v ústředí NASA ve Washingtonu.
Koncentrace hydroxylu jsou nízké
„Je potěšující mít před sebou tento důkaz, že lunární apatit obsahuje hydroxyl,“ řekl expert Bradley Jolliff z Washingtonovy Univerzity v St. Louis. „Koncentrace jsou velmi nízké a kvůli tomu také až donedávna nebylo možné je odhalit,“ vysvětlil vědec. „Přes 40 let jsme se domnívali, že Měsíc je suchý,“ řekl Francis McCubbin, vedoucí vědecké skupiny, která studii určenou pro časopis Proceedings of the National Academy of Sciences vypracovala.
Většina vědců se dnes shoduje, že Měsíc vznikl po kolizi naší planety s vesmírným objektem o velikosti Marsu zhruba před 4,5 miliardy let. Po střetu se na oběžnou dráhu kolem Země dostalo velké množství vyvrženého materiálu, který se časem shlukl tak, že vytvořil Měsíc.
