Tallinn - Před dvaceti lety bylo Estonsko a Rusko jeden stát. Nyní mezi nimi stojí přísně střežená schengenská hranice. Řidiči čekají i hodinové fronty pro přejezd z EU do Ruska a naopak. Etničtí Rusové tvoří zhruba čtvrtinu obyvatel Estonska, zejména starší lidé se ale odmítají naučit estonsky, a nemají tak šanci získat estonské občanství. Ze 400 tisíc rusky mluvících obyvatel Estonska jich nemá občanství zhruba polovina.
Kdo chce získat estonské občanství, musí zvládnout jazykové zkoušky. Jen tak může volit a pracovat ve státní správě. Ruská menšina to považuje za diskriminaci. Zejména starší generace estonsky vůbec nemluví. Na severovýchodě země je nejpočetnější ruská komunita, která má také největší problémy s integrací. V Narvě je prvním jazykem ruština, i když všichni státní úředníci, prodavači a podnikatelé mají povinnost poskytovat služby v estonštině.
„Když nepotřebujete občanství, je vám padesát a jste bývalý dělník ze Saratova, jazyk nepotřebujete. S ruštinou vyžijete, protože většina lidí jí mluví. Můžete i pracovat ve firmě, kde jsou rusky mluvící, takže naléhavá potřeba učit se není,“ vysvětluje novinář Jan Jogis-Laats.
Za posledních 20 let prošly výukou s pomocí evropských peněz tisíce lidí za miliony eur. Učili se, ale nedokázali se naučit. Estonština je obtížná a starším lidem jde hůř. Staroměstská škola v Narvě je svého druhu v zemi jedinou. Čtyři stovky žáků od sedmi do osmnácti let se tu učí dvojjazyčnou metodou z Kanady. „Dítě přijde do první třídy a všechny předměty se učí v cizím jazyce, tedy v estonštině. Hodíme ho do vody a plave. Nenásilně, hrou. Ve druhé třídě přidáme ruštinu jako rodný jazyk,“ popisuje ředitelka školy Taťána Stěpanovová. Žáci se učí i anglicky a německy. Ze školy vycházejí připravení na práci jinde v Evropě. Vzdělanostní propast mezi dětmi a rodiči tak roste - v Narvě stejně jako v Tallinnu, kde má jen 55 procent obyvatel estonský původ.
