„Maminka“ Merkelová slaví šedesátku: Ano, jsem v životě šťastná

• Lukáš Strašík

17. 7. 201417. 7. 2014|Zdroj: ČT24

Angela Merkelová při rozhovoru pro ZDF

Zdroj: ČT24/ZDF

Berlín – Vybere si dav, který někam směřuje, a se zvoláním „všichni za mnou“ se postaví do jeho čela. Těmito slovy charakterizoval jeden německý kabaretiér politický styl Angely Merkelové – nejmocnější světové političky, která dnes v plném zdraví a síle slaví 60. narozeniny. Chtělo by se napsat, že i na vrcholu politické kariéry, ale ten mistryni kompromisu, která doma vládne bezmála devět let, stále se těší velké popularitě, obohatila němčinu o výraz „spolková kancléřka“ a umí si česky objednat pivo, možná teprve čeká.

Vášnivé milovnici fotbalu dal německý nároďák v nedělním vítězném brazilském finále svým mistrovským titulem předčasný narozeninový dárek, sama kancléřka si ale k jubileu přeje jediné: Zůstat zdravá a dělat to, co ji baví, jak řekla před několika dny v rozhovoru pro televizi ZDF.

„Maminka“, „Angie“, „Kohlovo děvčátko“ či „teflonová kancléřka“ - jak se jí říká, přinesla do německé politiky uměřený a konsenzuální styl, snahu o zachování stability a schopnost nalézt kompromis i ve zdánlivě neřešitelných sporech. To jí přináší mimořádnou oblibu u voličů, díky níž už dvakrát obhájila kancléřský post a stojí i po více než osmi a půl letech v čele vlády. Její kritici naopak namítají, že nevládne, ale pouze „reaguje“ – podle nálad ve společnosti, kvůli nimž například mění své názory na vojenskou službu, minimální mzdu, věk odchodu do penze, výstavbu jeslí nebo využití jaderné energie. Třebaže v koaliční smlouvě z roku 2009 prosazovala prodloužení životnosti jaderných elektráren, po havárii v japonské Fukušimě pod vlivem veřejného mínění otočila o 180 stupňů a postavila se do čela projektu, jehož cílem je uzavření všech jaderných bloků v zemi a jejich nahrazení obnovitelnými zdroji.

Vosková figurína Angely Merkelové

Zdroj: ČTK/DPA/Wolfgang Kumm

Předčasný odchod?

Další výhradou, která na její adresu zaznívá, je fakt, že prakticky nemá cíl – neexistuje žádný konkrétní politický vrchol, jehož by chtěla dosáhnout, aby se pak mohla ohlédnout a s uspokojením vykonanou práci zhodnotit. Její politika je proces – nikoliv projekt, jak napsal německý týdeník Der Spiegel, který nyní s odvoláním na několik nejmenovaných členů vlády a lidí z kancléřčina okolí tvrdí, že se Merkelová jako první spolková kancléřka hodlá předčasně vzdát úřadu ještě před volbami v roce 2017. Ona sama to sice popírá, nicméně se v této souvislosti hovoří o tom, že uvažuje o funkci generální tajemnice OSN nebo předsedkyně Evropské rady.

Jak poznamenává Der Spiegel, vzhledem k tomu, že kancléřka vlastně nemá skutečnou politickou vizi, mohla by kdykoliv skončit, aniž by odešla od rozdělané práce. Na straně druhé je třeba konstatovat, že pokud někdo kráčí bez cíle, je jeho cesta prakticky nekonečná. Kancléřčin předčasný odchod z politiky by ovšem byl pro Německo šokem – zvlášť proto, že mezi konzervativci zatím není žádná osobnost, která by ji mohla nahradit, i když nejčastěji se v této souvislosti hovoří o současné ministryni obrany Ursule von der Leyenové. Odchod Merkelové by ale nepochybně pocítil i zbytek Evropy, kde má nesporné postavení nejmocnějšího lídra na kontinentu. Úspěšně zemi provedla ekonomickou recesí a krizí eura a umí být i tvrdá – jak ukázal její postoj k aféře s odposlechem jejího telefonu americkými tajnými službami. Přesto stále zdůrazňuje, že Spojené státy pro ni zůstávají blízkým spojencem, partnerem a přítelem.

Současné Německo je podle politologů politicky středovější a je i zásluhou kancléřčina politického stylu, že v zemi nemá silnou pozici levicový ani pravicový populismus, což je v Evropské unii výjimka.

První kancléřka a první šéfka vlády z bývalé NDR

Angela Merkelová, za svobodna Kasnerová, je prvním předsedou spolkové vlády, který pochází z bývalé NDR. Narodila se 17. července 1954 v Hamburku. Dětství prožila ve východoněmeckém Templinu a fyziku vystudovala na univerzitě v Lipsku. Po vysoké škole působila několik let v institutu fyzikální chemie ve východoberlínské akademii věd. V 80. letech se dostala do Prahy na vědeckou stáž. Její tolikrát vychvalované údajné znalosti češtiny, o nichž se v této souvislosti často psalo, se ale podle jejích tehdejších spolupracovníků ve skutečnosti omezovaly na pár běžných turistických konverzačních vět, jimiž si uměla objednat pivo nebo zamluvit pokoj v hotelu. Se svými vědeckými kolegy komunikovala anglicky.

Zlom v jejím životě přišel s pádem komunismu. Merkelová se zapojila se do činnosti Demokratického hnutí a v roce 1990 byla po několik měsíců zástupkyní mluvčího poslední východoněmecké vlády. V té době také vstoupila do CDU a stala se poslankyní. Kancléř Helmut Kohl z ní v lednu 1991 udělal ministryni pro záležitosti žen a mládeže a o tři roky později jí svěřil resort životního prostředí. Na podzim 1998 se stala generální tajemnicí strany a na jaře 2000 byla zvolena její předsedkyní. Jako lídr konzervativců šla do voleb v roce 2005. Volby skončily patem, nicméně Merkelové se podařilo dohodnout s SPD na vytvoření velké koalice, do jejíhož čela usedla. Po volbách v září 2009 ukončila vládní spolupráci se sociálními demokraty a vyměnila je za liberály z FDP, s nimiž absolvovala své druhé funkční období. Po vítězství v loňských zářijových volbách znovu vládne ve velké koalici s SPD.

Do dějin Spolkové republiky Německo se zapsala jako první žena zastávající kancléřský post a zároveň první obyvatel někdejší NDR v této funkci. Je navíc i třetím nejdéle sloužícím německým premiérem od konce války - po Konradu Adenauerovi a svém někdejším politickém mentorovi Helmutu Kohlovi. Vedle nich je také jediná, kdo zastával kancléřskou funkci třikrát. Je také trojnásobnou nositelkou titulu nejmocnější žena světa, udělovaného americkým časopisem Forbes.

Profesor Zahradník o své bývalé žačce: Milá, pracovitá - zkrátka fajn

„To je bytost tak vzácná, jako vědec, dnes samozřejmě jako jedna z vedoucích bytostí politického života. Milá, pracovitá, zkrátka fajn,“ ocenil Merkelovou její bývalý profesor a čestný předseda Akademie věd ČR Rudolf Zahradník. Merkelová se podle něj za skoro 40 let ve svých „lidských způsobech“ prakticky nezměnila. Zahradník doprovodil v březnu českého prezidenta do Berlína a Merkelová jeho návštěvu označila za velmi příjemné překvapení. „Když jsem ještě v NDR pracovala jako vědkyně, byla jsem velmi hrdá na to, že jsem byla jeho žačkou a mohla jsem s ním spolupracovat,“ řekla o Zahradníkovi, od nějž se toho prý hodně naučila.

Pokud jde o stále palčivou otázku poválečného vysídlení sudetských Němců, prosazuje Merkelová zavedení pamětního dne, který bude jeho oběti připomínat. Tento pamětní den do kalendáře zavádějí německé spolkové země Bavorsko, Hesensko a Sasko. Evropští politici musí podle kancléřky usilovat o to, aby se už nikdy neopakovalo vyhnání statisíců lidí z domovů. Merkelová ale dodává, že pro utrpení vysídlenců Němci nesmějí zapomínat ani na utrpení jiných a na to, že vyhnání bylo důsledkem druhé světové války, kterou nacistické Německo rozpoutalo.

Přísně střežené soukromí

Merkelová je podruhé vdaná, bezdětná. Se svým prvním manželem Ulrichem Merkelem se rozvedla počátkem 80. let. V roce 1998 si vzala profesora chemie Joachima Sauera. Společně se však na veřejnosti objevují jen zřídka. Výjimkou bývá otevření hudebního festivalu v Bayreuthu, díky čemuž si kancléřčin choť vysloužil v německých médiích přezdívku „fantom opery“.

Své soukromí si jinak kancléřka, která na sebe upozorňuje svými jakoby stále stejnými kostýmky v nejrůznějších barvách, přísně střeží. V srpnu 2012, při jedné z mála příležitostí, kdy odhalila něco ze svého soukromí, přiznala, že miluje film Vzpomínky na Afriku a za svou největší osobní oběť pro stát prý pokládá to, že se vzdala možnosti dojít si sama na nákup. Už dříve na sebe Merkelová prozradila také to, že u ní dodnes přetrvávají některé instinkty z dob NDR, zejména potřeba hromadit věci do zásoby. „Jste v životě šťastná?“ zeptal se kancléřky během její nedávné návštěvy v Pekingu při besedě jeden čínský klučina. „Ano, jsem v životě šťastná,“ odpověděla Merkelová.

Německý deník Bild nechal známými osobnostmi nazpívat kancléřčinu oblíbenou starou pirátskou píseň Wir lieben die Stürme (Milujeme bouře).