Praha – Podle bývalého amerického demokratického senátora Joe Liebermana je prezident Spojených států ve své vojenské politice příliš pasivní. A právě události na Ukrajině by pro Baracka Obamu měly být budíčkem, aby začal jednat. Lieberman, v USA považovaný za „jestřába“, si totiž myslí, že Putinův zásah na Ukrajině všechno mění a USA nemají zůstat stranou. Více už v exkluzivním rozhovoru Kataríny Fagošové pro ČT.
ČT: Když prezident Obama mluvil během své Zprávy o stavu unie o svých zahraničních prioritách, dominoval jim Írán spolu s mírem na Blízkém východě. Zatímco Evropu jen lehce zmínil. Jak by to vypadalo dnes?
Lieberman: Pokud by prezident Obama prezentoval svou Zprávu o stavu unie dnes, bylo by to rozhodně jiné. Zaměřené na novou realitu v Evropě, která je výsledkem toho, že Rusko se zmocnilo Krymu. Což byla první změna hranic v Evropě pomocí agrese od konce druhé světové války. Myslím, že my ve Spojených státech - a možná také lidé v Evropě - propadli snu, že konflikt, který probíhal mezi evropskými státy po velkou část minulého století a v době ještě předtím, skončil. Že Evropa je celistvá, svobodná a vládne tady mír. Pravdou ale je, že takto to většinou mezi národy nechodí. A neodpovídá tomu ani historie Evropy. Myslím, že to vedlo k tomu, že Spojené státy přestaly o Evropě uvažovat strategicky. A mysleli si, že Evropa, NATO a naši blízcí spojenci nevyžadují tolik pozornosti. Putinův zásah na Ukrajině ale všechno mění.
ČT: Myslíte si, že prezident Obama možná podcenil roli východní Evropy?
Lieberman: Prezident Obama už od samého začátku v úřadu přijal filozofii zahraniční politiky, která byla založená hlavně na tom, že Američané neměli v oblibě válku v Iráku a Afghánistánu. Svou zahraniční politiku založil na stahování amerických jednotek z Iráku a Afghánistánu. A na tom, že se Spojené státy nebudou angažovat nikde jinde ve světě. To se mnoha Američanům líbilo. Historie se ale nepřizpůsobuje vizi jednoho člověka, i když je ten člověk náhodou prezident Spojených států. Historie jde svým vlastním směrem. Myslím, že to, co se stalo, je důsledkem Obamovy zahraniční politiky – Spojené státy se obrátily samy do sebe, a taky se začaly víc zajímat o Asii a Pacifik. Pokud se nezapojíme víc do spolupráce s našimi spojenci po celém světě, pak je to pro stabilitu na světě velmi nebezpečné, stejně jako pro bezpečnost a prosperitu Spojených států.
ČT: Takže myslíte, že by se dalo říct, že Obamova zahraniční politika je příliš pasivní? A nebo to tak jen vypadá, protože George Bush byl přesný opak – příliš aktivní?
Lieberman: Obojí je možná správně. Pro nového prezidenta je tady vždy nebezpečí, že přijme zahraniční politiku, která je úplně jiná než ta jeho předchůdce, jen aby se odlišil. Já si myslím, že Obama zašel v pasivitě příliš daleko v reakci právě na aktivitu administrativy George Bushe. Teď se musíme vrátit zase k té aktivnější politice. V našem zájmu i v zájmu celého světa – včetně východní a střední Evropy.
ČT: Vraťme se ještě ke krizi na Ukrajině. Souhlasíte s bývalým náměstkem na ministerstvu zahraničních věcí Nicholasem Burnsem, že jde o největší mezinárodní krizi vlády Baracka Obamy?
Lieberman: Musíme se na to podívat zeširoka, protože teď je to už šestý rok Baracka Obamy v úřadě. A dál pokračuje ona hrozba terorismu ze strany islamistických extrémistů. Byli jsme taky svědky agresivity Číny, která se snažila prosadit si své zájmy proti svým sousedům – Japonsku a Jižní Koreji a hlavně pak v Jihočínském moři. Řekl bych ale, že ruský zásah na Ukrajině a anexe Krymu je nejspíš tou největší mezinárodní krizí Baracka Obamy. Proto je tak důležité, aby prezident opustil svou zásadu neangažovat se příliš ve světě.
ČT: Myslíte si, že by to pomohlo taky samotnému NATO? Jak NATO vnímáte? Je to stále ještě funkční aliance, anebo spíš už jen prázdná schránka?
Lieberman: Putinovy akce na Krymu a na Ukrajině, to je pro NATO takový budíček. Dlouho si všichni mysleli, že navždy bude v celé Evropě mír. Lidé říkali, že aby NATO dokázalo, že má stále svůj význam, tak musí být buď aktivní, tak jako v Iráku a v Afghánistánu, anebo by toho mělo nechat, protože vzniklo jako reakce na hrozbu postupu Sovětského svazu na západ do Evropy. Teď je to zase zpět. To, co Putin udělal, to je postup směrem na západ. Podle mě nám to připomíná, že NATO má stále svůj význam.
ČT: Myslíte si, že by chování Ruska mohlo změnit plán administrativy prezidenta Obamy na seškrtání rozpočtu na obranu a na zmenšení armády?
Lieberman: Doufám, že ano. Dlouho byli členové NATO zavázaní k tomu, aby dávali dvě procenta svého HDP na armádu. České republice se v tomto daří, mnoha dalším zemím v NATO se to ale nedaří. Spojené státy dávají méně než dvě procenta a teď to ještě snižujeme, protože zbytek rozpočtu je nevyrovnaný. Musím skoncovat s nárůstem dávek a příspěvků, protože pohlcují velkou část našeho rozpočtu.
ČT: Za nízký rozpočet na obranu byla kritizovaná i Česká republika – právě i ve Spojených státech – myslíte si, že i tak je Česká republika dobrým spojencem?
Lieberman: Česká republika je skvělý spojenec. Teď se zavázala k tomu, že na obranu bude dávat víc, naše vztahy se ale během posledních let opravdu zlepšily. Spolupracujeme v mnoha oblastech, jako je právní stát, boj proti korupci, lidská práva. A výrazně vzrostla ekonomická spolupráce, což je dobře pro Čechy i pro Američany. A mnohem blíže spolupracujeme v oblasti bezpečnosti a obrany. Vždy je co zlepšovat, ale myslím, že americko-české vztahy jsou teď nejlepší, jaké kdy byly.
Joe Lieberman přijel do Prahy na konferenci Aspen Institute Prague. „Ta měla původně oslavit 25 let od pádu komunistického režimu a návratu demokracie do České republiky a velké části střední a východní Evropy. Budeme ale nejen oslavovat a vzpomínat, ale taky řešit novou skutečnost. Fakt, že boj vedený za poražení komunismu a na obranu proti té historické tendenci Ruska k rozpínavosti, není u konce. Je příliš brzy k tomu vyhlásit vítězství a jít spát,“ dodává exsenátor.
