Bagdád – Skoro půl milionu příslušníků náboženské menšiny jezídů bylo v průběhu srpna nuceno opustit své domovy poté, co oblast, kde žijí, násilně obsadili ozbrojenci tzv. Islámského státu. Pocit bezmoci z jejich hlav a srdcí jen tak nevyprchá. Tvrdí to jejich předák Mirza Dinnájí, podle něhož jezídové už nevěří iráckým úřadům a jejich ozbrojeným složkám, které je nechaly napospas brutálnímu řádění ze strany islamistů.
Většina z jezídů, kteří utekli před terorem džihádistů, se momentálně nachází na území Kurdistánu, menší část z nich (asi 10 000 lidí) byla vpuštěna do Turecka. „Když se teď zeptáte kteréhokoliv jezída, každý vám řekne, že chce získat status uprchlíka. Protože se nemohou vrátit domů. Každý se ptá: co se stane, až sem přijde nový ISIS, noví teroristi? Je to nesmírně citlivá situace pro etnickou skupinu, která je stará pět tisíc let. V Sindžáru žilo 320 000 jezídů a dnes tam není vůbec nikdo. V horách ještě zbývá pár tisíc lidí, ať už uprchlíků nebo členů jezídského odboje,“ osvětluje situaci Dinnájí.
Tento bývalý poradce iráckého prezidenta byl v prvních dnech islámského útoku na Sindžár koordinátorem záchranné akce spolu s iráckým letectvem. Mise měla dostat jezídy do bezpečí z okolních hor, kam se uchýlili, aby unikli násilí páchanému příslušníky IS.
„Létali jsme každý den dvakrát třikrát z Kurdistánu na horu Sindžár. Vozili jsme jídlo a na zpáteční cestě vždycky skupinu uprchlíků. Létali jsme starými ruskými vrtulníky, které uvezou jen jednu tunu nákladu. Ty první dny byly otřesné. Byly tam desetitisíce lidí. Pokaždé nás vlastně napadli, každý se snažil dostat se do vrtulníku, aby si zachránil život. Zažili jsem emocionálně nesmírně dramatické okamžiky,“ vzpomíná Dinnájí.
Z průběhu oněch vysvobozovacích manévrů mu do konce života utkví v paměti moment, kdy jeden muž naskočil na poslední chvíli na vrtulník. „Právě jsme odlétali, takže se nedokázal dostat dovnitř. Držel se, jenže po asi dvou nebo třech minutách, když jsme letěli dvě stě metrů vysoko, mu došly síly a on se zřítil dolů a zemřel,“ říká smutně Dinnájí.
Stejně jako jeho soukmenovci je v tuto chvíli i Dinnájí skeptický v otázce možného návratu do končin ještě nedávno obývaných jezídy.
„Už několik dní probíhají nálety, ale nikdo nezaútočil na islamisty u nás v Sindžáru. A celá oblast zůstává pod jejich nadvládou. Americké bombardování se zatím soustředilo na cíle jinde, aby udrželi Islámský stát mimo dosah Irbílu a dalších míst v Kurdistánu. Ale na druhé straně řeky Tigris doteď neudělali nic,“ zdůrazňuje jezídský předák.
