Irák žádá od Izraele odškodnění za zničení atomového reaktoru Osirak v roce 1981. Právní kroky, jak toho dosáhnout, nastínil parlament v Bagdádu. Od nečekaného útoku, který zastavil snahu Saddáma Husajna o získání jaderné zbraně, letos uplynulo 35 let.
O získání atomové zbraně se Irák snažil už od 50. let minulého století. Za podpory USA byla v roce 1956 ustavena Irácká komise pro atomovou energii. Dva roky poté však došlo v zemi k převratu a k moci se dostal levicově orientovaný generál Abdul Karin Kásim. USA ukončily s Irákem spolupráci a jaderný program pokračoval za pomoci Sovětů. V 60. letech započala výstavba prvního jaderného výzkumného zařízení a v roce 1968 v něm byl spuštěn malý sovětský reaktor.
Na nestabilní irácké politické scéně se v 70. letech objevil Saddám Husajn. Nejdříve jako předseda vlády, po převratu v roce 1979 jako prezident. S jeho nástupem ztratil Irák v jaderném programu podporu Sovětského svazu. Proto v roce 1975 uzavřel Husajn dohodu s Francií, která měla Iráku dodat výkonnější reaktor a dále pomáhat zemi v jaderném výzkumu. Již v následujícím roce zahájili 25 kilometrů jihovýchodně od Bagdádu stavbu jaderného komplexu Tuvajsa. Nový reaktor pojmenovali Osirak.
Izrael s premiérem Menachemem Beginem se nejdříve snažil irácký jaderný program zastavit diplomatickou cestou. Žádný z oslovených států Izraeli pomoc v zastavení programu nezaručil. Izraelci se tedy pokusili překazit již samotný převoz reaktoru. V dubnu 1979 zničila několik součástí Osiraku v námořním přístavu u Marseille exploze. Jeho zprovoznění se tím o několik měsíců zpozdilo.
Obavy z iráckého jaderného programu měl i Írán. V průběhu irácko-íránské války se v září 1980 pokusil komplex Tuvajsa zničit. Íránci však zvolili letouny nevhodné pro útok na pozemní cíle, a tak skončila akce bez úspěchu.
Let na hranici možností
Izraelský premiér Begin rozhodl, že reaktor musí být zničen ještě před aktivací paliva, aby nedošlo k úniku radioaktivity do okolí. Operace Opera s cílem zastavit irácký jaderný program byla spuštěna v neděli 7. června.
Na devadesátiminutový let nad okupovaným Sinajským poloostrovem se vydalo osm stíhacích bombardérů F-16 v doprovodu šesti stíhacích letounů F-15. „Jediný, kdo nás zahlédl, byl jordánský král Husejn, který byl náhodou na své jachtě. Okamžitě informoval svůj generální štáb v Ammánu. Jenže oni nevěděli, co s námi mají dělat,“ vzpomíná velitel zásahu Ze'ev Raz.
Chvíli po půl šesté místního času shodily letouny 18 pum na reaktor, 16 z nich zasáhlo cíl. Bombardování trvalo minutu a 20 vteřin, zemřelo při něm jedenáct lidí – deset Iráčanů a jeden Francouz.
Všech deset pilotů se s úplně prázdnými nádržemi z mise za hranicí doletu vrátilo v pořádku domů. Rada bezpečnosti OSN útok odsoudila a nařídila Izraeli odškodnit Husajnův režim. Dnes, po 35 letech, o to Bagdád usiluje.
„Nemyslím si, že existuje nějaká šance, že tím něčeho dosáhnou. Zvlášť v situaci, v jaké se teď Irák nalézá. Nikdo to nebude brát vážně. A pokud opravdu podají žalobu, myslím, že nebudou mít velkou šanci vyhrát,“ přemítá izraelský expert na Irák Efraim Kam.
Saddám Husajn už reaktor nikdy neopravil a i jeho utajený zbraňový program postupně skomíral. Izrael naopak dodnes kontroverzním útokem oznámil, že svým protivníkům nedovolí vyvinout atomové zbraně.
Za zdmi sídla izraelské vojenské špionáže proto vznikl další plán útoku proti jadernému zařízení v nepřátelské zemi. V září 2007 zničil izraelský nálet přísně utajený atomový reaktor ve vesnici Al Kibár na východě Sýrie.
