Odškodnění ve výši 351 milionů eur (devět miliard korun) požaduje po francouzském státu hrabě Louis de Causans. Tvrdí, že Francie počátkem 20. století dosáhla politickým tlakem změn pravidel nástupnictví monackého knížectví a připravila tak jeho rodinu, druhou větev rodu Grimaldiů, o možnost usednout na trůn.
Příběh podle hraběte začal, když se na trůn chystal budoucí panovník Ludvík II. (vládl v letech 1922 – 1949). V té době byl starým mládencem bez potomků. Pravidla ale byla jasně daná: bez následníka by se moc dostala do rukou druhé větve rodiny. Trůn by spadl do klína jeho německému bratranci Wilhelmu von Urach.
„Aby Monaku vládl Němec, bylo pro Francii na pokraji první světové války jednoduše nepřijatelné,“ řekl de Causansův advokát Jean-Marc Descoubes. Paříž proto podle něj v tichosti zahájila jednání s cílem tuto hrozbu zvrátit, o čemž svědčí mnoho dobových dokumentů.
Trůn připadl nemanželské dceři Ludvíka II.
Francie podle Descoubese pod pohrůžkou ztráty suverenity donutila Monako změnit pravidla nástupnictví tak, aby se následníkem mohl stát i nelegitimní potomek.
A nakonec se tak i stalo: rodina adoptovala Charlotte, která se narodila v roce 1898 z Ludvíkova nemanželského vztahu s hosteskou z jednoho pařížského kabaretu Marie-Juliette Louvetovou. Německá větev Louise de Causans se proto v roce 1924 zřekla nároku na trůn. Pokud by tak neučinila, Monaku by dnes údajně vládl strýc Louise de Causans. Ve skutečnosti na trůnu sedí kníže Albert II., vnuk „adoptované“ kněžny Charlotte.
„V prostředí, v němž se pohybuji, jsou lidé obvykle diskrétní a v takových věcech se nehrabou. Je ale třeba, aby pravda vyšla najevo. Je to otázka cti,“ uvedl hrabě Louis de Causans. Zdůraznil, že jeho kroky nejsou namířeny vůči Albertovi II., ale čistě proti Francii.
Podle de Causanse způsobila „bizarní“ změna pravidel nástupnictví to, že trůn přešel na člověka, který neměl s panovnickou rodinou nic společného: „Myslel jsem, že to byla chyba Grimaldiů, ale později jsem přišel na to, že za vše může Francie.“ Záležitostí se od začátku července zabývá francouzské ministerstvo zahraničí. Na vyjádření má podle deníku Le Parisien dva měsíce.
