Londýn/Washington - Mezinárodní výzkum říká, že větší zvýšení hladiny moří než o 2 metry je fyzikálně nemožné, vyžadovalo by totiž neskutečně rychlé tání ledovců.
Ačkoliv 2 metry jsou oproti některým katastrofickým odhadům minimální (například známý Al Gorův dokument Nepříjemná pravda předpokládal až 6 metrů), je problém zvyšování mořské hladiny obrovský.
„Zvýšení hladiny o pouhých 20 centimetrů za století by mělo dramatické následky,“ říká doktor Shad O`Neel z Geologické služby Spojených států.
Do roku 2050 by zvyšování hladiny moří mělo dát do pohybu až 400 milionů takzvaných „environmentálních uprchlíků“ především z pobřeží méně vyspělých států. Výraznější zvýšení hladiny by tak znamenalo mimo jiné i globální humanitární krizi.
„Námi publikovaná zpráva nemá v žádném případě za cíl umenšovat závažnost klimatické změny. Nebezpečím zvyšování hladiny moří se musíme věnovat již dnes,“ dodal O`Neel.
Nevyzpytatelné ledovce
Mezinárodní panel o klimatické změně na svém posledním setkání odhadl zvýšení hladiny moří do roku 2100 na 28 až 43 centimetrů. V nejzazším případě se shodl na 59 centimetrech.
Tyto výsledky však nezapočítávají největší nebezpečí: tání Grónska a Antarktidy. Pokud by tyto dvě masy ledu úplně roztály, přidaly by k předchozím odhadům minimálně 70 centimetrů.
Grónsko je v tomto ohledu záhadou, v nejbližších 100 letech ale výrazným příspěvkem nehrozí. "Nedokážeme zatím určit průměrnou rychlost zdejších ledovců. Ledovec Helheim se v jednu chvíli pohyboval rychlostí 14 km za rok, Columbia 10 km. Aby se ale hladina moří zvýšila o 2 metry, musely by se všechny grónské ledovce po celých 100 let sunout do moře rychlostí 27 kilometrů za rok," vysvětluje O`Neel nepravděpodobnost scénáře.
Zcela jiný případ je Antarktida, jejíž ledové masy jsou uchycené na kamenném podloží pod úrovní hladiny. Proto k jejím významnému tání v mořských vodách dochází již dnes. S případným zvýšením teplot některých oceánských proudů by se tento proces mohl radikálně zrychlit.
Skutečné problémy teprve přijdou, jednat musíme už nyní
„Situace je velmi jednoduchá. Cokoliv, co se má s klimatem stát v budoucnosti, má pevný základ v současných podmínkách. A ty podle našich měření případné velké změny brzdí,“ řekl k příštímu století David Vaughan z Britské antarktické služby.
„Pokud se na celou problematiku díváme z pohledu zemí, které musí počítat s vývojem mnohem dál než do roku 2100, například Nizozemsko nebo Británie, jsou vyhlídky děsivé,“ dodává Vaughan. „Rozhodně nesouhlasím s přehnanými čísly. 2 metry v příštích 100 letech je ale velmi realistický odhad, na který musíme reagovat. Po roce 2100 bude situace strašidelnější.“
