Gejši bez práce. Mizející symbol japonské kultury ohrožuje koronavirus 21. 7. 2020 | Zdroj: Reuters
Tradiční oblečení, dokonalý make-up, vybrané vystupování, cit pro umění. Být gejšou není povoláním, ale celoživotním posláním. Společnice, které jsou schopné svojí vizáží a uměním okouzlit účastníky společenských akcí, mají v současnosti starosti o živobytí. Kvůli omezením spojeným s koronavirem se v Japonsku ruší většina společenských akcí. Péče o kimona, lekce tance, zpěvu a další nutnosti s profesí spojené jsou ale velmi nákladné. Některé umělkyně již ohlásily ukončení činnosti, jiné to zvažují.
Gejši bez práce. Mizející symbol japonské kultury ohrožuje koronavirus
Profese gejši vznikla v polovině 18. století. První gejši ovšem nebyly ženy, ale muži. Situace se změnila v roce 1751, kdy se u příležitosti společenské akce v Kjótu objevila „ženská“ gejša
Za kolébku tohoto „společenského“ umění lze považovat Kjóto. Muž před vstupem do města nebo luxusní čtvrti gejš měl povinnost odložit zbraně a zaregistrovat se u hlídačů bran
Gejši se své profesi učí od malička. Každá dívka měla svou opatrovnici (zkušenější gejšu), která jí pomáhala s učením. Dívky se začínají vzdělávat už kolem šesti let věku
Kimono, které gejši využívají během společenských akcí, je zdobné, ale decentní. Zajímavostí je vázání mašle, která drží kostým zavřený. Tu mají gejši tradičně na zádech. Naopak ženy lehčích mravů nosily mašli v úrovni břicha. To kvůli rychlé manipulaci s kimonem pro případ uvolnění kostýmu
Západní civilizace považovaly gejši mylně za prostitutky. Gejša ale plnila roli společnice a měla za úkol bavit společnost jako celek. Na obrázku gejša Ikuko během přípravy na party v luxusní restauraci rozčesává paruku
Společnice se každý den věnují nácviku tance, zpěvu, hraní na hudební nástroj nebo skládání origami. Kultivují tělo i ducha. Nácvik nových prvků je ale velmi nákladný, gejši totiž využívají služeb nejlepších učitelů
Na fotografii tokijské gejši Maki, Mayu, Ikuko a Koiku zdraví mistra japonského tradičního tance
Čtyři gejši procházejí luxusní tokijskou čtvrtí Akasaka, kde mají vystoupení a účastní se tradičních čajových obřadů. Společnice měly pravidelně kolem pěti vystoupení za týden. Kvůli vyhlášení nouzového stavu vystupovaly stěží dvakrát měsíčně
Potkat opravdovou gejšu v ulicích města je téměř nemožné. Procházky v kimonu jsou spíše výjimečné a jsou spojené s tradičními svátky
Gejši jsou i v dnešní době vychovávány v duchu tradic. To se netýká pouze projevů na veřejnosti, ale i v soukromí. Patří k nim i starost o domácnost. Přestože gejši mají své pomocnice, které jim pomáhají s přípravou kimona, nástrojů, malováním nebo česáním
Výdělek společnic se pohybuje v řádu desítek až stovek tisíc korun za jedno vystoupení. Klienti jsou převážně z řad podnikatelů, politiků, ale také z kriminálního prostředí
