Starý, těžce nemocný muž na vozíčku odpočívá po několikahodinovém jednání se světovými státníky v paláci na Krymu. Přijel dohodnout novou podobu Evropy po zhroucení hitlerovského Německa. Je vyčerpaný, ale při rozhovorech se svými protějšky je bystrý a pohotový jako dřív. Do konce války sice zbývá pár měsíců, ale vítězství se už nedožije.
Franklin Delano Roosevelt: Čelil Hitlerovi i Stalinovi
Prezident Franklin D. Roosevelt zemřel! Tato zpráva před 70 lety šokovala Spojené státy americké a celý svobodný svět. Letos si svět připomíná 70. výročí konce druhé světové války a zároveň úmrtí muže, jehož rozhodnutí vedla k porážce fašismu a nacismu. Roosevelt v Bílém domě čelil nadmíru těžkým zkouškám. Do prezidentského úřadu nastoupil v časech hospodářské krize 30. let a USA provedl téměř celou druhou světovou válkou. Přesto se těšil velké oblibě u americké veřejnosti a je dodnes nejdéle sloužícím americkým prezidentem, jelikož byl zvolen čtyřikrát po sobě, což tehdejší americká ústava umožňovala.
Krize a válka
Franklin Delano Roosevelt pocházel z dobře zajištěné rodiny a vystudoval historii na Harvardu. Do politiky vstoupil v roce 1910 jako demokratický zastupitel do Senátu státu New York. Slibně se vyvíjející politickou kariéru přerušila obrna, jež ho postihla na letní dovolené v roce 1921. Ačkoli kvůli nemoci nemohl chodit, s podporou manželky Eleanor se stal v roce 1928 guvernérem státu New York. Roku 1932 byl zvolen prezidentem. Vytvořil mimo jiné program New Deal, který zotavil zemi z následků hospodářské krize.
GALERIE
Franklin D. Roosevelt, 1928
Když v Evropě vypukla druhá světová válka, Spojené státy se nejprve nechtěly do konfliktu v Evropě zapojit. „Už jsem to řekl několikrát, ale řeknu to znovu. Vaši chlapci do žádné zahraniční války nepůjdou,“ ujistil ještě na podzim roku 1940 Roosevelt Američany. Nechtěl nicméně evropské státy nechat Hitlerovi napospas a zasadil se alespoň o materiální podporu národů bojujících proti nacistickému Německu.
Japonský útok na Pearl Harbor 7. prosince 1941 však zatáhl Spojené státy do světové války úplně. Ještě předtím Roosevelt s britským ministerským protějškem Winstonem Churchillem podepsali Atlantickou Chartu. Dokument, který sjednotil cíle Spojenců, obsahoval ideály svobody, které významně ovlivnily podobu poválečného světa. Na jejím základě vznikla dnešní Organizace spojených národů. Amerika a Evropa tím navázaly silné partnerské vztahy a sám Roosevelt označil vítězství v Evropě za prioritu.
Rozhodl se bojovat s Německem, Itálií a Japonskem na dvou frontách, což nakonec skončilo totální porážkou Osy. V rámci tzv. Velké trojky spolupracoval s Churchillem a sovětským vůdcem Josifem Stalinem. Americký prezident však Stalina viděl v příliš optimistickém světle. „Myslím, že když mu dám všechno, co je možné mu dát, a na oplátku nebudu od něj nic chtít, nebude nic anektovat a bude se mnou spolupracovat na vytvoření demokratického a mírového světa,“ prohlásil Roosevelt například na adresu Stalina.
O střední Evropě rozhodla Jalta
Jedním z milníků druhé světové války se stala tak zvaná Jaltská konference. Při setkání Roosevelta, Stalina a Churchilla mělo být načrtnuto poválečné uspořádání světa. Zatímco pro Stalina byl zásadní otázkou sovětský vliv ve střední a východní Evropě, Churchill se snažil prosadit její nezávislost. Pro Roosevelta byla klíčová sovětská pomoc proti Japonsku a účast SSSR v OSN. Stalin nakonec na konferenci dosáhl změny hranic Polska, ale sliby o nezávislosti středoevropských států, které Rudá armáda obsadila, nedodržel. I kvůli tomu je Jaltská konference hodnocena rozporuplně (více čtěte zde).
Winston Churchill, Franklin D. Roosevelt a Josif Stalin
„Neříkám, že výsledek byl dobrý. Říkám, že jsem udělal to nejlepší, co jsem udělat mohl,“ poznamenal Roosevelt po Jaltě. Měsíc po konferenci, kdy se ukázalo, že svobodné volby ve východní Evropě jsou utopií, mu telegrafoval americký velvyslanec v SSSR Averell Harriman: „Musíme si uvědomit, že sovětským plánem je šíření totalitarismu znamenající konec osobní svobody a demokracie, jak ji známe.“ Načež prezident uznal, že Sověty podcenil. „Roosevelt rád hovořil o světě, ve který doufal, i když se nemilosrdně musel přizpůsobit světu, ve kterém skutečně žil,“ napsal o něm Peter Beinart v časopisu Time.
Roosevelt, jenž navenek plnil roli silného státníka, byl paradoxně vážně nemocný člověk, paralyzovaný od nohou dolů. Vypjaté roky v úřadě spolu s cestováním na konference do zámoří jeho zdravotní stav ještě zhoršovaly. Konce války se už nedožil. Když odpočíval ve Warm Springs v Georgii, kde se připravoval na ustavující konferenci OSN, zastihla ho rozsáhlá mrtvice. Zemřel 12. dubna 1945, měsíc před německou kapitulací.
Jaderný epilog
V Bílém domě nahradil Roosevelta dosavadní viceprezident Harry Truman. Ten byl ovšem na rozdíl od svého předchůdce v mezinárodní politice poměrně nezkušený a historici se shodují, že zdaleka nedosahoval Rooseveltových kvalit. Americký filmař Oliver Stone ve svém dokumentu Nevyřčené dějiny Spojených států zdůraznil, že předčasná smrt Roosevelta výrazně ovlivnila budoucí obraz světa. Truman v porovnání s Rooseveltem postrádal výborné vyjednávací schopnosti, což přispělo k dalšímu napětí mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. V té době proběhla ve Spojených státech první úspěšná zkouška atomové bomby, kterou se Truman rozhodl použít proti Japonsku. Od té chvíle se začal rýsovat nový globální konflikt, který rozdělil svět téměř na celé půlstoletí.
