Curych - Behaviorální a sociologické studie se snaží už desítky let rozhodnout, zda jsou sobeckost a štědrost výsledkem dědičnosti nebo výchovy. Švýcarská studie ukázala, že odpovědí by mohl být přirozený lidský odpor k nespravedlnosti a nerovnostem.
Člověk je geneticky naprogramován ke štědrosti a dělení se
Zhruba do osmi let jsou lidské děti dokonale sobecké a majetnické. Ale ve stejném věku se jejich přístup mění tak radikálně a plošně, že se změna nedá vysvětlit výchovou. Jak vědci curyšské univerzity tento jev testovali?
Měla babka čtyři jabka…
Děti hrály celkem tři „hry“. V každé dostalo dítě bonbony a vědci mu ukázali fotku jiného dítěte. V první variantě hry dostaly děti jeden bonbon a měly rozhodnout, zda dítě na fotce dostane také jeden nebo vůbec žádný bonbon. Ve druhé variantě dostaly děti jeden bonbon a měly rozhodnout, zda dítě na fotce dostane jeden nebo dva bonbony. A ve třetí variantě mělo dítě k dispozici dva bonbony a mělo rozhodnout, zda si nechá oba nebo se s dítětem na fotce rozdělí.
Výzkum ukázal, že tří až pětileté děti byly vždy zcela sebestředné, o potřebách a citech ostatních vůbec neuvažovaly. Pěti a šestileté děti na tom byly z velké většiny stejně. „Ale u sedmi a především osmiletých dětí došlo k obrovské změně,“ shrnuje výsledek profesor Ernst Fehr.
V první hře celých 80% starších dětí rozhodlo, aby dítě na fotce dostalo také jeden bonbon. Ve třetí hře se 40% dětí o své bondony rozdělilo. Z mladších dětí tak učinilo jen 9%. Zajímavý výsledek přišel ve druhé hře, kde obě skupiny shodně odmítaly dát dítěti na fotce více než dostaly ony samy.
Vývoj, nebo výchova?
Podobné výsledky, ukazující na „nechuť k nespravedlnosti“ se ukázaly i u opic. Přesto podle doktora Fehra hraje roli jak dědičnost, tak kultura. „Chtěli jsme poukázat na to, že genetika zdaleka neovlivňuje jen fyzický vývoj dětí, ale má pevný a přímý vliv i na chování, rozhodování a vnímání.“
Vědce také ohromně překvapily výsledky jedináčků. Byli totiž mnohem štědřejší než děti mající sourozence.