Praha - Ne všechny sovětské komunistické sjezdy vyvolaly takový zájem jako 20. sjezd KSSS. Právě na jeho závěr si počkal tehdejší první tajemník Nikita Chruščov s odsouzením Stalinova zneužívání moci a kultu jeho osobnosti. Svou několikahodinovou tajnou řeč odsuzující Stalina přečetl před vybraným publikem až poslední den sjezdu, 25. února 1956. Ve své době převratný projev nebyl tehdy publikován. Je ale skoro nemožné přečíst si ho i dnes, vydání v plné podobě se dočkal pouze v roce 1989. Historického úkolu se ujal časopis ústředního výboru sovětské komunistické strany, který řeč otiskl v rubrice Ze stranických archivů. Nicméně tehdy se o něm živě diskutovalo na neveřejných stranických fórech a Chruščovova řeč se nakonec dostala na veřejnost podle publicistky Petrušky Šustrové díky polským komunistům.
Část dokumentů, týkajících se například přípravy 20. sjezdu, nebyla zveřejněna dodnes. Ruský státní archiv moderní historie (RGANI) nyní umožnil publikaci některých z nich, třeba zápisu ze zasedání prezidia ústředního výboru sovětské komunistické strany z 1. února 1956. Chruščov tenkrát spolu s tehdejším sovětským ministrem zahraničí Vjačeslavem Molotovem a dalšími členy vrchního sovětského vedení posuzuje, co všechno svým straníkům prozradit.
V totalitním způsobu vlády se ale Chruščov od Stalina příliš nelišil. Zavedl například trest smrti za „hospodářské zločiny“, obnovil proticírkevní kampaň a prosazoval přísný dohled státu i nad kulturou a uměním. V únorovém několikahodinovém historickém referátu poukázal na celou řadu represí a čistek, zejména mezi komunisty - Stalina vylíčil jako mocichtivého, despotického tyrana. Vyčetl mu chybné kroky v zahraniční i vnitřní politice, obludnou řadu represí, čistky ve straně a státu, pronásledování rodin v 30. i 50. letech. Hovořil i o vysídlení Čečenců, Ingušů či Balkarů. Odsoudil rovněž Stalinovo jednání v souvislosti se smrtí Vladimíra Iljiče Lenina a následný mocenský boj. Zároveň ale požadoval návrat k „posvátným leninským zásadám“.
Chruščov ke Stalinovi
„Stalinova samovláda vedla ke zvlášť těžkým důsledkům v průběhu velké vlastenecké války,“ vyčetl Chruščov Stalinovi i údajně chybné kroky v zahraniční politice.
Chruščov se sice rozloučil s nejkrutějším stalinistickým obdobím, nicméně pomlčel o svých vlastních zločinech na Ukrajině, jakož i o zločinech svých spojenců. To proto, že podle publicistky Petrušky Šustrové nebylo zas tak jednoduché sdělit sovětskému národu, že Stalin – modla - byl zločinec, který poslal na smrt miliony lidí. Nicméně už tehdy se v Sovětském svazu o stalinských zločinech vědělo, ale účastníci sjezdu byli šokování, že něco takového slyšeli na veřejnosti.
Chruščovovy reformy následně znamenaly propuštění statisíců politických vězňů. Mimo jiné přinesly mírné zlepšení bytové situace v zemi, zvýšení nejnižších důchodů, zlepšení životní úrovně zemědělců či pokus o přechod k ekonomickým metodám řízení hospodářství a uvolnění v kultuře. Reformy a uvolnění netrvaly dlouho, autoritářství ve vedení strany a státu se brzy vrátilo. Chruščova v roce 1964 sesadili a vystřídala ho tvrdá vláda Leonida Brežněva. O sedm let později zemřel v zapomnění.
