Praha - Premiér Petr Nečas dnes po boku svého tureckého protějšku Recepa Tayyipa Erdoğana slíbil jednoznačnou podporu Prahy plnoprávnému členství Turecka v Evropské unii. Postavil se tím do opozice silným hráčům v EU a také většinovému názoru české populace. Pro vstřícný postoj k Turecku ovšem velí ekonomické zájmy země.
Podobná slova jako dnes neslyšel turecký premiér od šéfa české vlády poprvé. Podporu mu vyjádřil už Nečasův předchůdce Mirek Topolánek v roce 2007 a velkým stoupencem začlenění Turecka do EU je i odcházející prezident Václav Klaus. „Vstup tak velké, lidnaté, hospodářsky silné a především dynamické země by mohl změnit atmosféru v Evropské unii a mohl by přispět ke změně jejího dosavadního směřování, které vedlo k dnešní krizi, stagnaci a napětí,“ poznamenal Klaus při loňské návštěvě Turecka.
I pro experty na česko-turecké vztahy je ovšem Klausova a Nečasova podpora překvapivá. „Vzhledem k negativnímu postoji zejména prezidenta k EU můžeme Klausova slova chápat spíš jako naději v to, že Turecko může unii rozložit,“ míní analytička Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a odbornice na Turecko Lenka Filípková. V české společnosti navíc panuje obava z islámu. Češi se v tomto ohledu nijak neliší od ostatních Evropanů, kteří se začleněním Turecka většinově nesouhlasí. Naposledy to v listopadu 2011 potvrdil průzkum německého Marshallova fondu v osmi členských zemích včetně ČR, podle kterého jsou proti tureckému vstupu do EU téměř tři čtvrtiny zdejších obyvatel.
Petr Nečas navzdory tomu svým postojem stvrdil dlouhodobou linii tuzemské diplomacie, která turecké členství v unii prosazuje. V říjnu 2011 se české ministerstvo zahraničí nechalo slyšet, že je „zklamáno minimálním pokrokem v přístupových jednáních s Tureckem“ a považuje za důležité „udržovat pozitivní náplň“ ve vztazích EU s touto zemí.
Kromě souladu s Černínským palácem Petr Nečas dostál dlouhodobé linii jeho domovské ODS, která na evropském kolbišti patří spolu s Brity, Italy či Švédy do protureckého tábora. ODS se staví za co největší EU podle strategie, že čím početnější a vnitřně různorodá unie bude, tím rozvolněnější bude její regulatorní rámec, o což občanským demokratům jde.
Členství, nebo privilegované partnerství?
Hlasy znějící napříč Evropou tak vstřícné k Turecku nejsou. Mezi nejvlivnějšími členy unie, v Německu a Francii, převažuje názor, že vrcholem jeho integračních snah by měl být spíš statut „privilegovaného partnera“ než plnohodnotné členství. Německá kancléřka Merkelová považuje udělení kandidátského statusu za chybu a Francie dokonce v roce 2009 přijala zákon, podle kterého případný souhlas se vstupem Turků do EU musí podpořit referendem.
Tato nechuť Ankaru uráží a demotivuje zemi v přijímání reforem, kterými EU vstup podmiňuje. Turecký premiér a jeho vláda podle Filípkové s polovičatým řešením typu privilegovaného partnerství nebude nikdy souhlasit. „Odpovídá to typickému stylu Erdoğanovy politiky – buď všechno, nebo nic,“ soudí.
Z turecké strany také zájem o vstup do EU značně ochabl, což je znát na tamním veřejném mínění. „Diskuze v Turecku na toto téma nejsou nyní příliš časté. Ale stále je zájem nezanedbatelný,“ zdůraznila analytička AMO. O to víc Turci s povděkem přijímají jakékoliv vstřícné stanovisko, ačkoliv přichází z malé a málo významné země, jakou je Česko.
Český úspěch v Turecku
Nejpodstatnějším důvodem české podpory tureckému členství napříč politickými stranami - s výjimkou lidovců - jsou však ekonomické vztahy. Osmdesátimilionová obchodu lačná země představuje pro zdejší firmy lákavé odbytiště. V posledních pěti letech se český vývoz do Turecka ztrojnásobil a dosahuje nyní hodnoty téměř 1,4 miliardy dolarů. „Určitě můžeme do budoucna počítat s dalším nárůstem obchodu. Turecká ekonomika si navzdory krizi vede velmi dobře,“ vysvětluje Filípková.
Tuzemským firmám se daří etablovat hlavně v energetice, automobilovém průmyslu, strojírenství a farmacii. Velkou zakázku v Turecku například dokončuje společnost Vítkovice, která 150 kilometrů od Ankary staví energetický komplex a uhelnou elektrárnu Yunus Emre. A pokud by Turecko do EU vstoupilo, podnikatelské prostředí by se pro Čechy a další stalo ještě vstřícnějším. Už nyní v souvislosti s přístupovým jednáním, které začalo v roce 2005, Turci odstranili veškerá dovozní cla pro členské státy a dál se snaží sladit svou obchodní legislativu s evropskými standardy.
