Evropská komise (EK) ujišťuje země západního Balkánu, které stále ještě zůstávají před branami vysněné EU, o své otevřené náruči. Jenže tomu už v regionu věří málokdo. Každé povzbudivé slovo totiž EK doprovází velkými „ale“. Ta se týkají hlavně nedostatečného pokroku v boji proti korupci a organizovanému zločinu a příliš pomalého zmenšování politického vlivu na soudy, administrativu a média. Summit, který pro sousedy pořádá bulharské předsednictvo, tak žádný průlom nepřinese. Myslí si to alespoň odborníci, kteří o tématu debatovali na Metropolitní univerzitě v Praze (MUP).
Balkánská díra na mapě EU. Námluvy zamrzly, reformy váznou a Unie přestává být sexy
„Žádná ze zemí západního Balkánu nevstoupí do EU brzy. V poslední zprávě EK o pokroku v přístupovém procesu z letošního dubna je rok 2025, o kterém se dříve mluvilo, zmíněn jen jednou. A to navíc jen v kapitole o dosavadním vývoji vyjednávání,“ nastiňuje chmurnou perspektivu regionu lektor mezinárodních vztahů MUP Marko Stojić. Složitý vztah odráží složitou realitu oblasti plné malých zemí s velkými problémy.
Pojem západní Balkán se ujal pro souhrnné označení zemí jihovýchodní Evropy, které nejsou členy EU a s jejichž vstupem se výhledově počítá. Od prvního července 2013, kdy do Unie vstoupilo Chorvatsko, se jím rozumí šest zemí: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Kosovo, Makedonie a Srbsko. Celkem v nich žije asi 18 milionů lidí.
HDP na osobu (PPP) v mezinárodních dolarech v roce 2018 podle MMF
Status kandidátské země mají jen čtyři země, Kosovo a Bosna a Hercegovina na něj teprve čekají. „EU proto zavedla princip, že kdykoli někdo splní kritéria, může vstoupit. Odmítla tak přistupovat k západnímu Balkánu jako k jednotnému balíku,“ říká výzkumná pracovnice institutu Europeum Jana Jůzová.
Každá země, která chce vstoupit, musí splnit tzv. Kodaňská kritéria. Ta mají tři pilíře. Prvním jsou stabilní demokratické instituce zajišťující vládu práva, lidská práva a ochranu menšin. Druhým je fungující tržní ekonomika a schopnost vypořádat se s konkurencí a tržními silami v EU. Třetím je pak schopnost implementovat povinnosti vyplývající z členství.
EK všechny státy pravidelně hodnotí. Naposledy své hodnotící zprávy publikovala 17. dubna. „Zprávy obsahují dvě klíčová sdělení: chybí vláda práva a svoboda médií,“ shrnuje jejich hlavní poselství Stojić. Opakuje se tak kritika, která na hlavu západobalkánských vlád padá už patnáct let. Tento kolovrátek ubírá na naléhavosti reforem. Odklon pozornosti od témat státní správy má na svědomí také migrační vlna, která Balkánem prošla v roce 2015.
Události: Je EU připravena na rozšíření? (zdroj: ČT24)
Migrace odvedla pozornost od demokracie
„V posledních letech pokleslo povědomí o západním Balkánu. Česká média o něm už neinformují jinak než z pohledu migrace,“ komentuje posun akademický pracovník MUP Michal Vít. Nedotkl se zdaleka jen médií. V EU se objevují hlasy, že unijní díra na mapě Balkánu v podobě šestice nečlenů zhoršuje bezpečnostní situaci celého kontinentu.
Migrační krize mohla být zastavena hned na počátku, ale nestalo se to.
EU proto začala v bezpečnostní oblasti se západním Balkánem aktivně spolupracovat. Vyslala tam experty na boj proti terorismu a pohraniční kontroly, vytvořila společné vyšetřovací týmy s podporou Eurojustu a zlepšila výměnu zpravodajských informací. Marta Szpala z Centra východních studií ve Varšavě z toho usuzuje, kudy by se integrace mohla dál ubírat: „EU zapojí západobalkánské země do některých struktur, hlavně bezpečnostních. Nenabídne jim plné členství.“
Migrační krize se dotkla hlavně Makedonie a Srbska, které leží na přímé trase mezi Řeckem a Maďarskem. EK je za jejich přístup k putujícím lidem víceméně pochválila. „Makedonie vynaložila velké úsilí při zajišťování přístřeší a humanitárních potřeb,“ psala ve své dubnové zprávě.
Oběma zemím kladla na srdce především nutnost zlepšit vracení těch lidí, kteří v EU nebudou mít nárok na azyl. Toto téma se pak stalo problematickým i pro Albánii, která stála stranou hlavní balkánské uprchlické trasy. Má však jiný problém, který shrnuje zpráva EK: „Množství neopodstatněných žádostí o azyl ze strany albánských občanů ve členských státech EU zůstává vysoké.“
Bezpečnost a bezpečnostní rozměr migrace tak v posledních letech debatu mezi EU a západním Balkánem ovládl. To je na jednu stranu povzbuzení pro integrační proces, protože evropské země pocítily, v čem pro ně může mít rozšíření Unie o tento region smysl. „Na druhou stranu se z pozornosti vytrácí to, co je pro jejich přijetí opravdu důležité. A to je demokracie a vláda práva,“ upozorňuje Jůzová.
Korupce, oligarchie a váznoucí reformy
„V zemích západního Balkánu panuje oligarchický systém, kdy politici zneužívají stát pro vlastní prospěch,“ pouští se zostra do hodnocení tamních vlád Szpala. „Existuje viditelný rozdíl mezi závazky států a realitou na zemi, která nereflektuje velká prohlášení,“ doplňuje ji Jůzová. Problémy se dají shrnout do několika oblastí.
„Korupce zůstává rozšířenou v mnoha oblastech a stále představuje vážný problém.“ To je fráze, která se v různých formulacích vyskytuje v hodnotících zprávách EK z dubna u všech šesti zemí. Komisař pro evropskou sousedskou politiku Johannes Hahn to přitom nepovažuje jen za ohrožení integračního procesu. „Buď rozšíříme demokracii a stabilitu na západní Balkán, nebo se nestabilita z něj rozšíří do EU,“ parafrázuje jeho slova Szpala.
Státy středovýchodní Evropy v žebříčku vnímání korupce
Problematická zůstává i politická realita, která má k fungující harmonii demokratických institucí daleko. Zprávy EK například požadují, aby se černohorská a srbská vláda nechala více kontrolovat parlamentem. Kritizují nadužívání zkrácených procedur projednávání zákonů makedonskými poslanci. A odmítají jako nepřijatelné zamořování sněmovny v Kosovu slzným plynem.
Čisté podle EK nejsou v regionu ani volby. Nejhorší je podle ní situace v Bosně a Hercegovině. Velké problémy zaznamenala také při loňských prezidentských volbách v Srbsku. „Voliči měli na výběr, soutěž však nebyla úplně rovná. Chyby se objevily při kampani i při hlasování a sčítání hlasů,“ uvádí ve zprávě.
Reformy soudnictví a státních zastupitelství postupují pomalu a někde vůbec. „EK se vyhýbá termínu zhoršení, mluví raději o nulovém pokroku,“ popisuje strategii komise Stojić.
Tlak EK na to, aby se demokracie projevovala v činech a nejen slovech, má ale svou reálpolitickou protiváhu v postoji některých členských zemí. „EU podporuje nedemokratické politiky v zájmu stability. Třeba srbský prezident Aleksandar Vučić rozhodně není demokrat, ale má podporu z Německa, protože posunul vyjednávání v otázce Kosova,“ říká Szpala.
Napůl svobodná média a slabě zajištěná lidská práva
Velké problémy spatřuje EK také ve vztahu západobalkánských vlád k médiím. Touha politiků ovlivňovat veřejnou debatu nenaráží na dostatečný odpor. Když se novináři vzpírají poslušnosti, stávají se terčem zastrašování. Zlepšení nastalo podle dubnových hodnotících zpráv EK jen v Makedonii a Albánii, ani tam ale situace není ideální.
Těžko přijatelný je pro EK i vztah mužů k ženám. O nerovných podmínkách obou pohlaví a domácím násilí se zmiňuje v hodnoceních všech šesti zemí. Stejně jako o problematickém postavení národnostních menšin. Apeluje především na zesílení integrace Romů do většinové společnosti.
Černý trh, dluhy a nezaměstnanost dusí ekonomiku
Motorem rychlejší integrace by podle některých názorů mohl být byznys. Západní Balkán je už dnes s EU obchodně silně provázán. Asi 73 % celkového zahraničního obchodu regionu se provádí právě s Unií. EU je také se 72% podílem největším investorem v oblasti. Naopak pro EU je západní Balkán malým partnerem, jen 1,3 % zahraničního obchodu podniká Unie s touto oblastí.
A není divu. Česká státní pojišťovna EGAP pomáhající investorům krýt obchody v zahraničí má sedmistupňovou škálu rizika. „Bosna nebo Černá Hora jsou na nejhorším sedmém stupni, podobně jako například africký Súdán,“ upozorňuje Vít. Pro srovnání: Rusko je na čtvrtém.
Ve zprávách EK se opakují stále stejné výtky: špatná vymahatelnost práva, silná konkurence ze strany černého trhu, nevyhovující struktura pracovního trhu ústící ve vysokou nezaměstnanost a vysoká zadluženost veřejných financí.
Ani finanční pomoc EU příliš nepomáhá. EU do oblasti pošle v období let 2014 až 2020 celkem asi sedm miliard eur, tedy asi 180 miliard korun. Ke svému cíli však zdaleka nedoputují všechny peníze. „Korupčníci profitují z procesu z peněz, které od EU tečou,“ shrnuje Szpala. Přesto dodává, že region je na tom alespoň lépe než postsovětské země Východního partnerství.
Iracionální strašák sousedských vztahů
Specificky balkánský je problém vzájemných vztahů mezi jednotlivými zeměmi. Přestože EK chválí většinu zemí za konstruktivní přístup, mnohdy iracionální spory o symboly a dějiny nespějí k řešení.
Třeba Makedonie vede s Řeckem letitý spor o název. Chtěla by se jmenovat prostě Makedonie, ale to Řekům vadí, protože část historické oblasti pod tímto jménem leží na severu jejich země. Možná ještě důležitější je spor o odkaz Alexandra Makedonského, který si oba státy nárokují. Nová makedonská vláda v posledních měsících ustupuje a chce jednat o tom, že by ke svému jménu přidala přívlastek Horní, Severní nebo Vardarská. Na obou stranách hranice však tyto návrhy vyvolaly masové demonstrace nacionalistů.
Velkým slonem v malém pokoji je pak vztah Srbska a Kosova. Přestože spolu obě země jednají, normalizace vztahů je v nedohlednu. Odráží se to i na přístupu EU. Někteří členové Kosovo uznávají, jiní ne. Důvody k tomu mají téměř vždy vnitropolitické. Situace tak dosahuje absurdních rozměrů při protokolární stránce sofijského summitu. Nechystá se třeba společné fotografování státníků a o západobalkánských zemích se má mluvit jako o „partnerech“, a nikoli o „státech“. „Členské státy EU se neshodnou ani na tom základním, s kým vůbec jednají,“ shrnuje podivnou atmosféru Stojić.
Delikátní povahu balkánských vztahů si EU při rozšiřování už jednou vyzkoušela, když přijímala Chorvatsko. Obstrukce přicházely ze strany Slovinska. Dá se předpokládat, že to byla ještě jakási racionálnější předehra absurdního dramatu, které by následovalo, kdyby jednotlivé země vstupovaly do Unie postupně. Ty první by totiž získaly moc blokovat přístup ostatních.
EU už není sexy
Aby toho nebylo málo, slábne i touha samotných obyvatel západního Balkánu po vstupu do EU. „Česko zahájilo přístupový proces v roce 1996 a v roce 2004 se stalo členem. Na západním Balkáně proces začal v roce 2003, a po patnácti letech se pořád nic neděje,“ srovnává rozdíl Szpala.
Lidé na Balkáně mají pocit, že reformy nepřinášejí rostoucí životní úroveň a přestávají tlačit na jejich prosazování. Jsou také unavení z nejednotnosti hlasů ze severozápadu. „EU vysílá schizofrenní poselství. Státy jako Francie jsou k perspektivě členství západního Balkánu velmi chladné, naopak EK je velmi nadšená,“ vysvětluje Stojić.
Specifický odpor k Západu jako celku má část obyvatel Srbska a srbské části Bosny a Hercegoviny. Cítí se zrazeni z doby válek v Bosně a v Kosovu. Naopak Albánci v obou svých státech jsou ze stejného důvodu k EU nejvstřícnější.
Evropská unie by tak mohla nakonec o svou dominantní roli v oblasti úplně přijít. Západobalkánské státy totiž koketují vedle Unie i s Ruskem a Čínou. „Obzvlášť Srbsko toho využívá nejvíc,“ upozorňuje Szpala. Hrozí tak, že díra na mapě Evropské unie se nemusí zacelit nikdy.