Amsterdam – Uplynulo již 70 let od smrti Anny Frankové, dívky, které se sen, že bude spisovatelkou, splnil až po smrti. Anna Franková zemřela na tyfus v koncentračním táboře Bergen – Belsen, kam byla odvezena společně se svou sestrou poté, co je i s ostatními členy rodiny gestapo odvedlo z jejich úkrytu v Zadním traktu z budovy v ulici Prinsengracht 263 v Amsterdamu. Z tohoto domu se po válce stalo Muzeum Anny Frankové, kde si lidé mohou prohlédnout podmínky, ve kterých rodina byla nucena žít, a připomenout si jejich smutný osud.
Ani po 70 letech svět na Annu Frankovou nezapomíná
V roce 1933 začalo být otci Anny Frankové, Ottu Frankovi, více než jasné, že zůstat v Německu nebude bezpečné. Proto se rozhodl odejít do Amsterdamu, kam ho záhy následovala celá rodina. I tam se však později opět ocitli v nebezpečí, a tak se museli uchýlit do úkrytu v tajných místnostech Frankovy kancelářské budovy. Obyvateli tohoto Zadního traktu nebyla pouze rodina Frankova, ale ještě rodina Van Pelseova a přítel rodiny Fritz Pfeffer.
Dům Anny Frankové
Z úkrytu nebylo možné vycházet ven a během dne se nemohlo ani větrat, kvůli sousedům. Třeba se jen podívat z okna bylo velmi nebezpečné. Všichni obyvatelé traktu si byli vědomi toho, že zde stráví několik let v temnotě a s neustálou přítomností strachu z odhalení. To hrozilo opravdu každý den. Anna popisuje ve svém deníku okamžik, kdy se do budovy, kde byla ukryta, vloupali zloději. Po jejich vloupání zde procházela několik hodin policie a Anna s ostatními byla ponechána šílenému strachu a nevědomosti. Podle zápisů v deníku si takovýchto chvil zažili po celou dobu mnoho.
GALERIE
Muzeum Anny Frankové zdroj: annefrank.org
I přes to všechno byla Anna Franková především mladé děvče, které mělo typicky dívčí názory a starosti. V pokojíku, kde se snažila přežít 2. světovou válku, bylo na zdi nalezeno několik obrázků, které si tam, jako mnoho jiných mladých dívek, sama připevnila. Ráda se starala o svou sbírku výstřižků z časopisů a ve velké oblibě měla herce, členy různých královských rodů, zejména princeznu Alžbětu a princeznu Margaret, nebo i neznámé obličeje, které ji spojovaly s venkovním světem. Pohlednice a obrázky na zdi se však snažila obměňovat, aby méně podléhala stereotypu, který v Zadním traktu vládl. V Muzeu tak dnes návštěvníci vidí spoustu Anniných osobních předmětů a dokumentů, které náležely její rodině. Nejznámější je ale samozřejmě Annin deník.
Plechová krabice s kuličkami Anny Frankové
Dne 4. srpna 1944 do úkrytu vtrhly jednotky gestapa v čele s Oberscharführerem Karlem Silberbauerem a všichni obyvatelé byli odvezeni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Odtud pak byly Anna a její sestra převezeny do koncentračního tábora Bergen – Belsen. Tam obě našly smrt pouhých několik týdnů před osvobozením britskou armádou. Otec, který zůstal v Osvětimi, byl jediný, kdo přežil a vrátil se zpět do Amsterdamu.
Po návratu se rozhodl Annin deník vydat. Tak vznikla takzvaná Verze A, což byl původní Annin deník, a Verze B, což byly zápisky, které Otto Frank upravil. Odstranil pasáže, kde Anna vyprávěla o své matce, se kterou neměla ideální vztah, a pasáže se sexuální tematikou.
Deník Anny Frankové
Po válce byl Zadní trakt vážně ohrožen. Byl na seznamu budov, které se měly zbourat. Amsterdamská veřejnost s tím však nesouhlasila, a tak vznikla v roce 1957 Nadace Anny Frankové, která měla za cíl Zadní trakt zachovat, dál šířit ideály, které Anna vyjádřila ve svém deníku, a podněcovat lidi, aby bojovali za svobodnou a demokratickou společnost bez rasismu a nesnášenlivosti. Tyto myšlenky se díky Nadaci daří šířit po celém světě. V současné době existují mezinárodní výstavy Anny Frankové ve více než 40 jazycích včetně češtiny. Úkryt rodiny se navíc změnil v muzeum.
Výstava o Anně Frankové
Příběh Anny Frankové a její rodiny se také dočkal několika filmových a televizních zpracování, kterým se dostala velmi dobrá kritika. První z režisérů, jenž se v roce 1959 zhostil tohoto tématu, byl George Stevens a zatím poslední televizní film byl natočen roku 2001, v hlavní roli s Hannah Taylorovou–Gordonovou a Benem Kingsleym. Pozadu však nezůstala ani divadelní prkna. Příběh se hrál v několika zemích světa, například v Japonsku, Izraeli, Rusku nebo USA.