Řím – Na jeho rukou ulpěla krev nevinných, v poválečném zúčtování s aktéry zvěrstev nacistického režimu však Erich Priebke nefiguroval. Jeden ze strůjců masakru 335 civilistů v Ardeatinských jeskyních v březnu 1944 naopak strávil dalších téměř 50 let coby blahobytný hoteliér v Argentině. Spravedlnost ale bývalého kapitána SS nakonec dohnala, v březnu 1998 odsoudil římský odvolací soud Priebkeho na doživotí. Jeden z posledních žijících nacistických zločinců se narodil 29. července 1913 a právě dnes slaví sté narozeniny.
Popravu 335 mužů ve věku od 15 do 74 let v jeskyních na okraji Říma nařídil podplukovník SS Herbert Kappler jako odvetu za atentát italských partyzánů, který připravil o život 33 německých vojáků pochodujících centrem Říma. Kappler rozhodl, že za každého mrtvého Němce zemře deset Italů. Priebke přiznal, že osudného 24. března 1944 zastřelil dvě z obětí a posléze v seznamu „odškrtával“ další Italy, kteří byli vedeni na popravu. Po celou dobu procesu se však cítil nevinný a hájil se tím, že pouze plnil své povinnosti.
Erich Priebke před soudem:
„Ardeatinské jeskyně byly pro Židy strašné, pro mne to však byla maličkost, která se ztratila ve všem dalším - bombardování, Drážďanech, Hirošimě, mých mrtvých, prohrané válce. Byl jsem voják a nikdy jsem si nemyslel, že to byl zločin.“
Berlínský rodák Priebke pracoval po ukončení hotelové školy v berlínském hotelu Esplanade, posléze i v Londýně a Rapallu. Když se v roce 1936 vrátil do vlasti, najala ho díky jeho jazykovým schopnostem berlínská policie jako překladatele a tlumočníka. V roce 1941 pak byl dosazen na německé velvyslanectví v Římě, kde se jeho nadřízeným stal právě policejní atašé Herbert Kappler.
Po válce uprchl z britského zajateckého tábora stejně jako řada dalších nacistů za pomoci nechvalně proslulého „hnědého biskupa“ Aloise Hudala. Tento rakouský teolog měl jako představitel rakouského výboru pro uprchlíky právo vydávat vatikánské pasy a doklady Červeného kříže, čímž zajišťoval nacistům novou totožnost. Další Priebkeho kroky směřovaly do Argentiny, neboť tehdejší prezident Juan Perón měl pro nacistické Německo a jeho představitele zvláštní slabost.
Alois Hudal pomohl po válce za pomoci organizace zvané „Krysí stezka“ uprchnout několika tisícům lidí, některé zdroje uvádějí i čísla o řád větší. Novou identitu a možnost řadu let unikat spravedlnosti jeho zásluhou dostali i jeden ze strůjců holocaustu Adolf Eichmann a jeho blízký spolupracovník Alois Brunner. Do Brazílie pak unikl velitel vyhlazovacích táborů v Sobiboru a Treblince Franz Stangl, dopaden nebyl ani architekt pojízdných plynových komor Walter Rauff či Gerhard Bohne, který prováděl řízené euthanasie nepohodlných osob. Přes síť klášterů, jejichž obyvatelé však většinou neměli tušení o skutečné totožnosti ukrývaných, uprchla rovněž rada pohlavárů chorvatského ustašovského režimu.
Itálie přitom Priebkeho hledala od roku 1946 a první proces s aktéry masakru se odehrál už o dva roky později. Priebke byl souzen v nepřítomnosti, zatímco si užíval pohodlí v argentinském horském středisku Bariloche. Zde žil asi od roku 1949 a jako úspěšný hoteliér byl uznávaným příslušníkem místní německé kolonie. Dlouhá léta zároveň působil jako ředitel zdejší německé školy i jako prezident Německo-argentinské kulturní asociace.
První stopou vedoucí k Priebkeho dopadení byla kniha francouzského spisovatele argentinského původu Estebana Bucha Malíř z argentinského Švýcarska z roku 1991. Tou se o tři roky později inspiroval reportér americké televize ABC Sam Donaldson, který udělal s Priebkem krátký rozhovor. Více než osmdesátiletý nacista v něm přiznal účast na masakru, uvedl však, že pouze poslouchal rozkazy. Rozhovor následně zvedl velký zájem veřejnosti, Priebke byl zatčen a koncem roku 1995 vydán k soudu do Itálie. První proces začal v květnu 1996, během něho se bývalý kapitán SS přiznal k zastřelení dvou obětí, nadále však trval na své nevině.
V srpnu 1996 byl sice uznán vinným, ale s ohledem na třicetiletou promlčecí lhůtu jej soud osvobodil. To však vyvolalo obrovskou vlnu rozhořčení zejména u příbuzných obětí. Po odvolání byl v červenci 1997 odsouzen na 15 let vězení, na doživotí jej poslal až odvolací soud v Římě následující rok. Za stejný zločin byl ke shodnému trestu odsouzen i další bývalý důstojník SS Karl Hass. V únoru 1999 bylo Priebkemu ze zdravotních důvodů povoleno odpykat si trest v domácím vězení.
Adreatinské jeskyně objektivem filmařů:
O masakru v Ardeatinských jeskyních byly natočeny dva známé filmy. Ve snímku Masakr v Římě z roku 1973 hrál Priebkeho Brook Williams, ve filmu exceloval Richard Burton jako velitel SS Kappler a Marcello Mastroianni coby odbojářský kněz Antonelli. Televizní film Šarlatový a černý z roku 1983 představil Priebkeho jako kapitána Hirsche (hrál jej Kenneth Colley), v dalších rolích se představili Gregory Peck, Christopher Plummer (šéf SS Kappler) či John Gielgud jako papež Pius XII.
