Přesně před třiceti lety došlo k největší námořní katastrofě v době míru. Filipínský trajekt Doňa Paz se tehdy srazil s tankerem Vector na cestě do Manily. Následný požár si vyžádal životy 4386 lidí, zachránilo se jich pouhých 26. „Byly to jasná chyba obou posádek,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 kapitán dálné plavby Jindřich Vodička.
Třiadevadesát metrů dlouhý trajekt postavili pod názvem MV Don Sulpicio na počátku 60. let v Japonsku, v roce 1975 byl prodán na Filipíny. O šest let později dostal jméno MV Doňa Paz.
Dvacátého prosince 1987 zhruba v půl sedmé ráno loď vyplula z města Tacloban, cílovým místem byla Manila. Ačkoliv byla povolená maximální kapacita lodi kolem 1500 osob, počet pasažérů byl ve skutečnosti více než dvojnásobný.
Kolem desáté večer se Doňa Paz střetla v Tablasské úžině východně od filipínského ostrova Mindoro s tankerem Victor, který převážel tisíce barelů ropných látek. V důsledku nárazu začal z poškozeného tankeru vytékat jeho hořlavý náklad, který vzápětí explodoval.
Hořící ropa usmrtila i pasažéry, kteří se z trupu vyprostili
Následný požár byl tak prudký, že většina pasažérů trajektu neměla šanci dostat se z lodi ven a zemřela přímo v útrobách plavidla. Ti, kteří unikli, umírali v moři, které se rovněž ocitlo v plamenech.
Trajekt klesl na dno po zhruba dvou hodinách. Uniknout se podařilo jen 24 cestujícím z trajektu a dvěma z tankeru. Trosečníci našli útočiště na palubě jiného trajektu, který proplouval místem nehody.
Podle svědků nefungovala organizace evakuace – cestujícím se kupříkladu nepodařilo dostat se k zamčeným záchranným vestám. Trajekt prý v době katastrofy řídil nezkušený plavčík.
„To vylučuji, pravděpodobně to nebyl plavčík, ale zkušený námořník – ovšem námořník, nikoli důstojník. Kapitán údajně seděl s ostatními důstojníky na baru a popíjeli. To je naprosto nezodpovědné chování posádky,“ konstatoval Vodička s tím, že námořník na můstku pravděpodobně neznal potřebné manévry.
Příčiny? Nekvalifikovaná obsluha a přetížený trajekt
Vyšetřování přiřklo vinu za tragédii až v roce 1999 vlastníkovi tankeru, který jej provozoval bez potřebných dokumentů a nezajistil kvalifikovanou obsluhu. Zároveň však poukázalo na skutečnost, že trajekt přepravoval výrazně větší počet cestujících, než byla jeho kapacita.
Podle Vodičky chybovaly posádky obou lodí. „Tanker, který narazil do boku trajektu se mu měl v každém případě vyhnout – i pokud měl přednost v plavbě. A posádka trajektu v případě, že zaznamenala, že tanker neuhýbá, tak měla sama podniknout nějaký manévr, aby se srážce vyhnula,“ upozornil kapitán dálné plavby.
Zpozorovat jiné plavidlo lze podle něj i v noci na vzdálenost zhruba šesti mil, což je dostatečně daleko na to, aby se lodě dokázaly včas vyhnout.
Údaje o počtu mrtvých se v důsledku více než značné benevolentnosti ve vedení lodních dokumentů poněkud liší. Oficiálně bylo nahlášeno přes 1800 obětí, skutečný počet obětí však podle odhadů přesáhl čtyři tisíce, což z tragédie učinilo nejhorší civilní lodní nehodu.
Největší počet obětí v historii mořeplavby si potopení lodi vyžádalo v lednu 1945, kdy sovětská ponorka S-13 torpédovala německou osobní loď Wilhelm Gustloff, přepravující uprchlíky z východního Pruska. O život tehdy přišlo přes 9 tisíc lidí.
Oproti tomu asi nejznámější námořní tragédie – potopení Titaniku – si vyžádala obětí zhruba šestkrát méně. Britský parník v noci na 15. dubna 1912 narazil při své první plavbě ze Southamptonu do New Yorku do ledovce. Z více jak 2200 lidí na palubě jich zahynulo přes 1500. Vrak lodi byl objeven až v roce 1985, a to v hloubce čtyři kilometry pod hladinou.
Námořní nehody ovšem nejsou pouze záležitostí 20. století. V poslední době to byla například havárie luxusní výletní lodi Costa Concordia, která v lednu 2012 narazila na útes u ostrova Giglio na jihu Itálie. Zemřelo přitom 32 lidí. Kapitán lodi Francesco Schettino byl letos v květnu odsouzen k 16 letům vězení.
