Málokdo z mužů, kteří za první světové války vstoupili do československých legií, mohl tušit, že se z bitvy vrátí až za dlouhých šest let. A dokonce cestou kolem světa. Návrat legionářů ze Sibiře přes USA do Evropy zaznamenal podkrkonošský rodák Václav Balcar. Jeho obrazové svědectví je realistickým fotografickým románem, neboť unikátním způsobem zaznamenalo odraz cizokrajných světů, jimiž procházel při svém návratu do nové vlasti, do Československa.
Václav Balcar se narodil roku 1892 v podkrkonošském hornickém městečku Rtyně. Po vychození průmyslovky v Úpici se vyučil malířem a začal pracovat jako dekoratér. Zanedlouho jej zakázky přivedly do Vídně, kde se seznámil i s fotografováním, které ho tehdy nesmírně zaujalo.
Z Podkrkonoší do války a s legiemi až na světa kraj
Po vypuknutí války rukoval v říjnu 1914 do císařské armády, konkrétně do 74. pěšího pluku v Jičíně. Hned zkraje roku 1915 byl odeslán na východní frontu do tuhých bojů v Karpatech. Ve službách monarchie ale nezůstal ani dva měsíce. Před koncem února padl do ruského zajetí, které strávil částečně prací v zemědělství, pravděpodobně u českých usedlíků na Ukrajině. Bližší okolnosti jeho vstupu do dobrovolnických jednotek – československých legií – nejsou známy, ale v létě 1917 byl registrován u 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého. S touto jednotkou podstoupil v roce 1918 bitvy u Samary (květen) a u Lipjag (červen), kde pod strategickým velením Jana Gajera zvítězili nad mnohonásobnou bolševickou přesilou.
V srpnu téhož roku utrpěl Balcar zranění levé ruky a stal se z něj válečný invalida. Díky konfliktu s bolševiky byla nejkratší cesta domů přes Ukrajinu nemožná. Pobýval v lazaretech až do dubna 1919, kdy odjel z Vladivostoku třetím transportem československých legionářů na palubě lodi Sheridan. Po pěti týdnech na moři přistálo sto zraněných dobrovolníků v San Francisku. Američtí krajané pro ně vypravili vlak napříč USA přes Utah, Colorado, Omahu nebo Chicago, odkud Balcar odesílal pohlednici své milé Madle z „cesty kolem světa“.
V New Yorku vzniklo několik působivých fotografií velkoměsta před tím, než se svými přáteli nastoupil na loď Rijndam směřující do francouzského přístavu Brest. Následovala cesta vlakem přes Švýcarsko do nově vzniklé vlasti, kde je čekalo bouřlivé uvítání na vysočanském nádraží v Praze.
Návrat domů
V následujících dvou měsících se Balcar zotavoval ze svých zranění v legionářské nemocnici v Karlíně. Jeho fotografie byly poprvé a na dlouhou dobu naposled publikovány v časopise Český Svět, jehož listopadové číslo roku 1919 se věnovalo návratu československých legionářů. Zanedlouho se doléčený dobrovolník nahlásil do služeb nové republiky a začal pracovat v řadách finanční stráže na Slovensku.
Později v třicátých letech, už jako příslušník Stráže obrany státu, čelil na Ostravsku střetům se sudetoněmeckými „ordnery“. Po druhé světové válce chvíli pokračoval u finanční stráže v Opavě-Kateřinkách, v roce 1949 byl penzionován a dalších dvacet let se věnoval už jen zahrádkaření a včelaření.
Jeho jedinečná sbírka negativů a skleněných desek byla zpřístupněna veřejnosti teprve nedávno díky aktivitě jeho vnuků Vladimíra Balcara a Olgy Smičkové na retrospektivní výstavě v Opavě a v monografii Návrat domů aneb Cesta legionáře Václava Balcara kolem světa. V současnosti lze část této výstavy zhlédnout v prostorách Českého statistického úřadu v Praze.
