Praha - Svého času byla nejpopulárnější a nejobsazovanější českou filmovou herečkou, muži jí leželi u nohou a dívky chtěly vypadat jako ona. Atraktivní, vtipná, nekonvenční a vždy elegantní Adina Mandlová ale zažila krátce nato i nenávist, bolest ze ztráty dítěte a ponížení ve vězení, kam se dostala za údajnou kolaboraci. Druhou polovinu života strávila Mandlová, jež zemřela 16. června 1991, v emigraci, zejména v Británii, kde už se jí ale na úspěšnou filmovou kariéru z 30. let navázat nepodařilo.
Měla talent na komiku a vnesla do filmu krásu a sympatickou bezprostřednost mladých žen. Ačkoli se tehdejší média vyjadřovala o jejím hereckém talentu kriticky, patřila k nejobsazovanějším herečkám. Zanechala po sobě padesátku filmových rolí, mezi nimi i ty nejvíce reprízované jako Cech panen kutnohorských, U pokladny stál či Kristián.
„Málokdy jsem respektovala zvyky, mravy, zákony a náboženství společnosti, často jsem ignorovala i city jednotlivců, kteří mi stáli v cestě za novým cílem a novým dobrodružstvím… Po Haasově vzoru jsem často trousila vtipné poznámky, které lidi zraňovaly…“ /Adina Mandlová/
Adina Mandlová se narodila 28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi. Její otec, jehož byla nejmladším potomkem a jedinou dcerou, v ní od malička pěstoval pocit výjimečnosti, v rodině jí dokonce museli vykat. Vše se ale změnilo, když jí bylo sedm a otec zemřel. Z gymnázia ji pro špatné chování vyloučili, stejně jako po dvou letech z penzionátu v Paříži.
Přítelkyně pana ministra… a Huga Haase
Po návratu do Čech se záhy vydala do Prahy, kde získala první malou roli ve filmu Děvčátko, neříkej ne! Mezi uměleckou společnost se dostala jako milenka Huga Haase, s nímž natočila i několik úspěšných snímků (mimo jiné Život je pes či Mravnost nade vše). Po rozchodu s ním zazářila například v dramatu Noční motýl či po boku Oldřicha Nového v komediích Kristián nebo Přítelkyně pana ministra. Několik rolí ztvárnila též na divadle.
Její úspěch ve filmu a bohémský život byl zdrojem pomluv, před nimiž se v květnu 1943 pokusila uniknout sňatkem s komunistickým malířem Zdeňkem Tůmou, který ale týž rok spáchal sebevraždu. Ač o její přízeň stály desítky vlivných a bohatých mužů, zamilovala se Mandlová do ženatého herce, komunisty Vladimíra Šmerala. Dítě, jež s ním čekala, se narodilo mrtvé krátce poté, co dotočila v roce 1944 svůj poslední film v Čechách – komedii Sobota.
Hrdost a pomluva ji stály vězení a veřejné odsouzení
Těsně před koncem války dostala od přítele radu, aby jela ošetřovat nemocné tyfem do Terezína. Odmítla s tím, že si „za pět minut dvanáct nebude něco žehlit“. Její hrdost a pomluva, že za války měla poměr se státním tajemníkem K. H. Frankem, ji stály tři měsíce vězení a veřejné odsouzení. V roce 1947 se provdala za pilota RAF Joea Knighta (původně Moravák Josef Kočvárek) a odešla do Londýna, kde získala britské občanství.
V roce 1949 se vdala znovu, tentokrát za milionáře. Ale ani toto manželství, během něhož se léčila ve Švýcarsku z tuberkulózy, se nevydařilo. Porozumění našla až u módního návrháře, homosexuála Bena Pearsona, jehož si vzala v roce 1954 a s nímž žila (i na Maltě a v Kanadě) až do jeho smrti v roce 1991. Jen díky němu překonala krizi po pokusu o sebevraždu, k níž sáhla zejména kvůli nevydařenému návratu k milovanému povolání - v Anglii hrála jen párkrát v televizi a na divadle vytvořila pouze dvě role.
Jednu nabídku dostala v roce 1966 z Prahy - na hlavní roli v muzikálu Hello Dolly. Kvůli všudypřítomné Státní bezpečnosti a nevraživosti kolegyň roli ale nakonec odmítla. Do Čech se Mandlová vrátila v roce 1991 a téhož roku 16. června ve své vlasti zemřela. Do světa prvorepublikového filmu i svého soukromí dala nahlédnout v pamětech Dneska už se tomu směju.
