Vít Vlnas se stal po volbě ekonoma Vladimíra Rösela do funkce nového generálního ředitele Národní galerie v Praze (NG) díky svým dlouholetým odborným činnostem v oblasti umění jeho pravou rukou. Nové vedení, které již v současné době převzalo agendu od exředitele Milana Knížáka, jenž působil ve funkci dvanáct let, by mělo podle ministra kultury Jiřího Bessera galerii oživit. O tom, jak tato spolupráce prozatím funguje, jaké šance Röselovi ve své funkci dává, ale i o svém největším životním zájmu promluvil Vít Vlnas v rozhovoru pro portál ČT24.
Pane profesore, vystudoval jste stavební průmyslovku. Co Vás vedlo k tomu, z této cesty odbočit a stát se historikem, potažmo předním českým historikem umění?
Já bych neřekl historikem umění, protože já jsem ke všemu ještě vystudoval čistou historii, tedy nikoli historii umění, ke které jsem se dostával zase trošku jinými cestami. Byl to životní zájem, který nakonec zvítězil. Koneckonců není to tak neobvyklé, zejména dnes, že lidé vykonávají v průběhu svého života různá povolání. I ta stavařina mě ale svého času docela bavila.
Specializujete se na kulturu a umění baroka. Čím Vás právě toto období okouzlilo?
Tady už je ta odpověď zcela jednoznačná. Mně i v době mých studií přišlo, že období 17. a 18. století, ta takzvaně pobělohorská doba, je v rámci českých dějin, a nejen českých dějin, až trestuhodně přehlížena a že se na ni nazírá prostřednictvím nejrůznějších klišé a stereotypů. Navíc tady byl i důvod praktický. Moderní dějiny se v době, kdy jsem studoval, dělat objektivním a rozumným způsobem nedaly. Studovat je vyžadovalo určité ideologické úlitby a určitá omezení, na která jsem nebyl ochoten přistoupit. Naopak pokud šlo o dějiny středověku, tak tam byl ten zájem až zase příliš velký, měl jsem pocit, že tam je trošku přetlak.
Takže kdyby to šlo, raději byste se specializoval na soudobé dějiny?
Musím přiznat, že mě to svého času docela zajímalo, ale nakonec jsem se skutečně spíš nalezl v těch dějinách 17.-18. století, s nejrůznějšími přesahy pochopitelně.
V roce 2002 jste obdržel cenu Magnesia Litera za populárně-naučnou knihu roku. Na svém kontě máte mnoho publikací, asi nejrozsáhlejší historickou studií je Princ Evžen Savojský. Chystáte nějakou novou? Budete na to mít v současné době a situaci čas?
Doufám, že ano. Některé tituly skutečně připravuji, ale z pověrčivosti, která je vlastní všem autorům, o nich zatím nebudu hovořit.
Kromě toho, že jste ředitelem Sbírky starého umění NG v Praze, také přednášíte dějiny 16. a 18. století na Pedagogické fakultě. Neomezíte v současnosti tuto aktivitu?
Patří k mé profesi univerzitního pedagoga, abych byl alespoň občas ve styku se studenty, a to skutečně jsem. Vedu semináře, doktorandy, přednáším a musím říci, že mě to velmi baví a obohacuje. Doufám, že to i nadále budu stíhat.
A budete mít zároveň čas i na svou rodinu a koníčky? Nebo je Vaším největším koníčkem práce? Co Vás zajímá kromě umění?
Už jen skutečnost, že jsem člověk, který má rodinu a děti, svědčí o tom, že zdaleka se nemohu koncentrovat vždy a pouze jen na svou práci. V tomto ohledu se neliším od většiny spoluobčanů.
Pojďme si popovídat o našem společném projektu. NG v Praze připravila ve spolupráci s portálem ČT24 cyklus Národní galerie nikdy nezavírá. Návštěvníci se tam mohou podrobně seznámit s díly ze sbírek NG. Myslíte si, že i tento projekt může pozvednout klesající návštěvnost galerie? V čem vidíte jeho největší přínos?
Věřím, že může pozvednout návštěvnost galerie. Koncentrace na nejvýznamnější umělecká díla NG může přivést návštěvníky do galerie a jsem velice rád, že se to děje právě touto formou, prostřednictvím nových médií, kde očekáváme, že návštěvníky těchto webových stránek nebudou sice miliony, ale že to jsou lidé, kteří sami o sobě jsou aktivní, jsou znalí, orientují se ve světě a chápou, že i takovéto věci mohou být velmi důležité.
S Vaším komentářem jsme na webu představili prozatím dvě díla, a to obrazy Modlící se Kristus od El Greca a Sv. Jeroným od Jusepe de Ribery. Na která díla se ve Vašem podání můžeme ještě těšit?
Záleží na celkové dramaturgii. Nerad bych tam vystupoval jako nějaká dominující osobnost. Smysl věci vidím v tom, že se tam postupně vystřídá celá řada kolegyň a kolegů, kteří jsou význačnými specialisty na jednotlivá díla, na jednotlivá období. Ale samozřejmě, že když přijde ta příležitost, tak se bránit nebudu.
A máte ve Sbírce starého umění nějakou „srdcovou záležitost“? Co je pro Vás klenotem/klenoty sbírky?
Určitě. Je jich víc. Samozřejmě mým zájmem je české barokní umění, to jsou velmi důležité, takové základní soubory prací Karla Škréty nebo Petra Brandla. Ale kdybyste hovořila s jinými kolegy, tak vyzdvihnou význam třeba naší sbírky holandského malířství 17. století nebo sbírky barokních Rakušanů a Němců. Je to různé. Samozřejmě pak jsou tady fondy naprosto profilové, jako je třeba soubor českého gotického umění 14. a 15. století, který je takovým skutečně rodinným stříbrem. Jsou tady ucelené soubory, ale i krásné solitéry, typu obrazu Rembrandtova, Goyova, Van Dyckova, El Greca atd. Tady vlastně je těch srdcových záležitostí celá řada.
Spoustu z Vámi vyjmenovaných děl jsme již představili v projektu Národní galerie nikdy nezavírá. Plánujete spolupráci s námi i na příští rok? Naplníme společně vize o nekonečném seriálu a přesuneme se do dalších sbírek?
Určitě. Rozhodně materiál fondů Národní galerie je podkladem pro jakkoli nekonečný seriál. Myslím, že tady překonáme i konkurenční televizní stanice.
NG obdržela darem soubor čínských obrazů od tchajwanského sběratele. Kdy budou plátna vystavena?
To je velice zajímavý dar. Já předpokládám, že kolegové ze Sbírky orientálního umění v brzké době tato díla zpřístupní formou přechodné expozice v takovém sále, který k tomuto účelu existuje, v rámci expozice v paláci Kinských. Je to plánováno.
V jakém časovém horizontu?
Zřejmě týdnů, možná měsíců.
Celkem má NG šest budov. Myslíte si, že je to výhoda? Často se ozývají kritiky, že jsou sbírky „rozstrkané“ do více budov, a tím i izolované, což přispívá k jakési uzavřenosti galerie, za což byl kritizován exředitel Milan Knížák. Mělo by se to změnit, nebo toho využít?
Není to výhoda, je to danost, se kterou musíme nějakým způsobem pracovat. Jednu obrovskou budovu kapacity Louvru nebo Metropolitního muzea v New Yorku, což je tak asi prostor, který bychom na naše sbírky potřebovali, nám v současnosti nikdo nepostaví a nebylo by to asi ani účelné. Takže my musíme pracovat s tím rámcem, který máme. Můžeme jít cestou určité redukce, která by třeba i vedla k tomu, že by těch budov bylo v budoucnosti méně. Můžeme jít cestou určité redislokace sbírek, to znamená, že s těmi konkrétními výtvarnými díly můžeme blíž k návštěvníkovi do jiných, dejme tomu atraktivnějších lokalit. A můžeme dát před prezentací stálých sbírek přednost jednotlivým výstavám nebo obměnám toho fondu. To všechno jsou cesty, které v tuto chvíli zvažujeme a které se mohou do budoucna ukázat jako nosné, ale zatím jsme ve stadiu hledání.
Myslíte, že i toto by mohlo pomoct klesající návštěvnosti galerie?
Určitě. Ale myslím si, že to je jisté specifikum, které je k tomu návštěvníkovi přátelské. Nechceme po něm, aby strávil v Národní galerii den, tak jako musí v těch obrovských muzeích umění, kde je všechno od prehistorie po současné umění a kde, jak vím z vlastní zkušenosti, se nemůže člověk celý den soustředit a koncentrovat, takže tam jsou nutné opakované návštěvy. Naopak my tady nabízíme komornější, návštěvnicky přátelštější, sevřenější expozice v historických budovách. I to je možná cesta a NG v Praze v tomto není jedinou institucí. Důležité je, abychom vytvořili jakýsi pocit sounáležitosti všech těch budov a zastřešili je společnou značkou Národní galerie jako jakéhosi virtuálního prostoru, který může návštěvník procházet podle svých možností, schopností a zálib a hlavně kde je mu dobře a kam se chce vracet opakovaně. A myslím si, že právě nová média k tomu mohou hodně přispět.
V současné době by již měla být předána agenda Milanem Knížákem Vladimíru Röselovi. Prozradíte již něco ke koncepci, kterou předložíte ministerstvu?
To je otázka, která patří na mého nadřízeného, generálního ředitele NG. Tady bych se k tomu nechtěl vyslovovat.
Podrobnosti se tedy dozvíme na tiskové konferenci, kterou jste slibovali na podzim. Je již naplánováno nějaké konkrétní datum?
Myslím, že termín zatím nebyl stanoven. Ale to skutečně není v tuto chvíli moje starost.
Vy osobně jste se zúčastnil výběrového řízení na ředitele NG za ministra Václava Riedlbaucha. Proč jste nekandidoval i tentokrát?
To je zajímavá otázka. Vypsání toho druhého výběrového řízení mě určitým způsobem neinspirovalo. Ale smysl mé kandidatury v tom prvním kole nebyl ani takový, abych se stal generálním ředitelem NG. Považoval jsem za nutné, aby do toho výběrového řízení šel někdo ze současné NG, i když jsem chápal, že už jen proto, že jsem zvnitřku, mé šance nejsou velké. Považoval jsem to spíš za symbolické. Za důležité jsem považoval něco jiného, totiž předložení koncepce, která by se stala základem určité racionální diskuse o NG. Jsem rád, že toto se mi podařilo, i když bohužel až se zpožděním jednoho roku. V tomto ohledu považuji svou kandidaturu za úspěšnou.
A myslíte si, že volba ekonoma do čela NG je dobrým krokem? (Ministr Besser postavil ekonoma i do čela Národní knihovny, Tomáše Böhma, a sám je ekonom).
Jestli to byl dobrý krok, to ukáže budoucnost. Myslím si, že za daného stavu to byl ten nejracionálnější krok.
Vladimír Rösel má mít na starosti tedy finanční stránku a Vy díky svým dlouholetým odborným činnostem tu uměleckou. Jste tedy jeho pravou rukou. Jaká je spolupráce s panem Röselem? Může to takto fungovat?
Jestli jsem pravou rukou, to musí posoudit pan ředitel. Na druhou stranu je asi logické, že když je ředitelem ekonom, že má k ruce někoho, kdo se orientuje v galerijním provozu a ve výtvarném umění jako takovém. Často se o něm říká, že je to neodborník, ale ona to není pravda. On je jen odborník na něco jiného. Já jsem pochopitelně poctěn, že si pan ředitel vybral k tomuto účelu mne, a musím říci, že zatím je ta spolupráce velmi korektní a velmi dobrá a snad i přináší určitá pozitiva.
Myslíte si, že Vladimír Rösel zlomí negativní předsudky vůči své osobě a pomůže galerii pozvednout?
Vladimír Rösel je člověk s velmi hlubokým kulturním zázemím a s velmi kulturně orientovaným myšlením. Představa technokratického primitivního manažera tady vůbec není na místě a myslím si, že pokud se jemu nepodaří zlomit ty negativní předsudky, které se ovšem částečně také účelově a cíleně nahromadily v poslední době a posledních letech, tak se to, myslím, už nepodaří nikomu.
Věříte tedy v lepší budoucnost galerie.
Určitě.
Prof. PhDr. Vít Vlnas, PhD. (* 1. 9. 1962) je ředitelem Sbírky starého umění NG v Praze, v současnosti pověřen funkcí náměstka generálního ředitele pro sbírkovou činnost. Specializuje se na výzkum kultury a umění období baroka. Je kurátorem řady výstavních projektů (naposledy souborné výstavy Karla Škréty, Praha 2010/11) a autorem či spoluautorem většího množství odborných studií a knih (naposledy IX. dílu Velkých dějin zemí Koruny české, 1683-1740).
