Těhotenství jsou tvoje ruce kolem mého pasu (nebo kde?) a žena, která ve mně proudí a také štěstí, zázrak a požehnaný stav, blízký totální blaženosti. Nebo je to spíš tak, že těhotenství je vítězství nad neprůchodnými vejcovody, šílející hormony, fialové strie, oteklé kotníky a nenulová bolest v horním segmentu stupnice 1 až 10. Nejspíš je to ale také něco, na co nejste nikdy dost připraveni, něco, co ve vás střídavě probouzí neodbytné puzení blinkat i nezvladatelnou náruživost - a potřebu mít někoho blízkého hodně blízko sebe (ostatně kde jinde by se měl flákat, když na tohle úspěšně zadělal).
A také je to dřina, kdy chodíte jako byste dostaly kopanec do vagíny, ale zároveň se přitom vznášíte, neopakovatelně drsný a zároveň úžasný a dojímavý zážitek pro všechny přímo zúčastněné a vydřený mužský sbor, který pomalu začíná chápat, že tady někde už končí svobodná bezstarostná jízda v Lamborghini Aventador LP700-4, která se přepíná do režimu seriózního, příměstského jízdního řádu. Lze o tom natočit instrukční film nebo komedii, nasnímanou podle kultovní instrukční knížky „Co očekávat v radostném očekávání“ (což je právě tento případ). Navzdory zvolenému žánru to ale není jenom nezávazná legrace, ale také tvrdá výzva, kterou zvládnou jen odhodlané a dobře připravené. Takové jako je Křupinka a další holky v jináči, které v této odlehčené, těhotenské mozaice nezadržitelně směřují k halasnému finále na porodním sále.
Jakkoli je těhotenství stav výsostně intimního očekávání, kdy by neměl nikdo nikoho lepkavě šmírovat, a zvědaví čumilové by měli být vykázáni za dveře, stává se čas od času i základem filmových příběhů, neboť tvůrci tenhle nářez emocí mixovaných se zázrakem přece nemohou nechat jen tak stranou. Jejich úmysly jsou zpravidla čisté a ušlechtilé, často používaným žánrem bývá romantikou mírně šmrncnutá komedie, ale extrémní úspěch může slavit i populárně vědecký instrukčák, kterému toto ilustrativně zpracované téma evidentně dodává významnou přidanou hodnotu.
Zřejmě žádný německý dokument (a to nejen z 60. let) totiž nepřinesl takový balík jako těhotenská nalejvárna Helga (1967), jejíž natočení iniciovalo Spolkové ústředí zdravotní osvěty, které ze začátku zcela určitě nepředpokládalo, že (spolu s dvěma dalšími díly) vydělá na tehdejší dobu neuvěřitelných sto padesát milionů marek. Leitmotivem byla odpověď na otázku: Co všechno se musí stát, než miminko spatří světlo světa a fakticky to znamenalo sledovat těhotnou Helgu od první návštěvy lékaře až k naturalisticky nasnímanému porodu, při kterém se slabším povahám (a dívkám s úzkou pánví) dělalo špatně. Spolu s Dokonalým manželstvím německého erotického špílmachra France Josefa Gottlieba (specialistou na Kožené kalhoty a Švédky v Tyrolích) to byly snímky, které v závěsu neminuly ani tehdejší československou distribuci a patří do zlatého vzpomínkového fondu dnešních pamětníků (a tehdejších teenagerů, kteří díky nim zažívali své první poluce).
Mezi klasické představitele hraného žánru se pak v tomto tematickém segmentu řadí třeba Dva v tom (s těhotnou Julianne Mooreovou, šíleným ruským gynekologem Robinem Williamsem a na novou roli hodně nepřipraveným Hugh Grantem, který si nedovede představit, že by mohl mít děťátko raději než své Porsche), nedopatřením Zbouchnutá Katherine Heiglová či Hlava rodiny Steve Martin. Barvitý tandem tvoří morbidně těhotný Arnold Schwarzenegger v Juniorovi, který tu ovšem prožívá jen to, čím dávno před ním již prošel Marcello Mastroianni v Největší události od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc – a v méně úsměvných kreacích pak motiv gravidity rozvíjí pomstychtivá Ruka na kolébce či Rosemary (která má fakt divné batole).
No a tentokrát se schází dokonce pět těhotenstvím či touhou po dítěti „postižených“ párů, z nichž se každý za sebe a po svém snaží prodychtit k miminu a nebýt přitom na budku.
„Připadám si tak celistvá.“
Wendy se živí tím, že dělá budoucím maminám díru do hlavy a snaží se v nich vzbudit falešný pocit, že těhotenství a porod je vlastně zívačka, když na to máte správnou (rozumějte její) metodiku, jejíž se stává obětí ve chvíli, kdy se sama ocitne v jináči. A to její méďa Gary musel za každou cenu zařídit, protože by zase na body prohrál se svým soutěživým otcem, bývalým automobilovým závodníkem Ramseyem, který dál jede na plný plyn a čeká se svojí krásnou Křupinkou Skyler hned dvojčata.
Profesionální tanečník Evan nemá předkožku, zato má krásnou partnerku, televizní hvězdu, která dělá fitness pro tlouštíky Jules, jíž by bylo hřích nepřivést do jiného stavu, přestože to znamená boj o obřízku budoucího potomka i nevábnou pravděpodobnost hraničící s jistotou, že bude pravděpodobně častěji zvracet nežli se s ním milovat. Rosie a Marco spolu prožili úžasnou noc podle poměrně častého schématu: Bylo to jen jednou a už je v tom! A fotografka Holly chce adoptovat malého Kaleba z Etiopie (protože místní bílé děti došly), zatímco její manžel Alex má nejistý pocit, že na tohle ještě není úplně připravený, ale díky dobrému vlivu „klubu zasloužilých otců“ včas šlechetně prozře a slíbí, že bude černouška milovat, protože miluje jeho novou mámu.
Co k tomu dodat? Snad jenom to, že takto by bylo možné ještě poměrně dlouho pokračovat a nalézat v životě, scénáristově fikci a bestselleru „Co čekat v radostném očekávání“ (podle kterého byl tento slepenec generován) řadu dalších příkladů z jejich i našich těhotenských reálií. Dobře, že k tomu nedošlo! Protože už takhle se nebudete smát, až se budete za břicha popadat a při dalším přídavku by vás mohl smích opustit úplně (což je v případě romantické komedie stav rovnající se klinické smrti).
„To je moje voda, blbče!“
Zdánlivě nezfilmovatelná knížka Heidi Murkoffové (o které již byla řeč) je již nějakého čtvrt století kultovním bedekrem všech amerických maminek. Rafinovaně připouští, že těhotenství sice není peříčko, ale především mu přisuzuje dimenzi zážitku, na který rozhodně nezapomenete (což může mimochodem znít jako příslib i jako výhrůžka).
Ve stylu Šťastného Nového roku Garryho Marshalla a na hony vzdálena úsměvné lehkosti Curtisovy Lásky nebeské se tahle namixovaná kreace britského režiséra Kirka Jonese (Kouzelná chůva Nanny McPhee) snaží rozklenout nad ústředním tématem, ale spíše jen rozpačitě přešlapuje v jeho stínu. Všechny zmiňované opusy jsou vlastně tematicky utaženými mozaikami, mezi nimiž tato vede, co se týká, snadné předvídatelnosti a ještě o něco snadnější zapomenutelnosti. Kromě plodného řízka a soutěžáka Ramseye, kterého si s chutí a vitalitou zahrál Dennis Quaid se vám většina postav vykouří z hlavy dřív, než se odstřihne pupeční šňůra jejich potomků a zřejmě vám to nebude ani nijak zvlášť trhat žíly, protože si k žádné z nich vlastně nedokážete vybudovat osobnější vztah. Jejich minipříběhy jsou totiž v zásadě povrchní, tuctové, neoslovující a jen vlažně osobně (ne)provázané. Navzdory společnému tématu se vlastně nijak zvlášť neprolínají, ale jen tak nějak platonicky koexistují, místo autentických emocí nabízejí spíše obehraná klišé a klopýtavě směřují k očekávaným, fatálním happyendům, při kterých bude vlhnout zrak jen těm, kteří mají chronický zánět slzných váčků.
Uprostřed mainstreamu
nemusí být vždy nutně nejhlubší voda, což zvyšuje riziko, že i tam můžete uváznout na mělčině. Řekl bych, že právě toto se v případě opusu Kirka Jonese, který je určený především dámskému publiku, stalo (muži jsou tu většinou stylizovaní jako nepřipravení, nejistí, ale v zásadě hodní a všechápající blbci). Hlubší pohled i charakteristika postav (které je sice možné u romantické komedie chápat jako sekundární) tu chybí více, než je pro celkové vyznění snímku zdrávo a fragmentovité přeskakování mezi jednotlivými dvojicemi ho rozhodně nedokáže nahradit (přičemž právě díky němu vám bude trvat o něco déle, než si při poměrně značném počtu zúčastněných zafixujete kdo je kdo, s kým a proč).
Ani dvojnásobná plejáda hollywoodských hvězd by z takto pojaté látky nevyždímala o mnoho víc. A že je jich tu požehnaně! Cameron Diazová, meditující zda obřezat, či neobřezat, mimo titulek obsazená Jennifer Lopezová, která jediná rodit opravdu nebude, Elizabeth Banksová, stírající rozdíl mezi dudlíkem a bradavkou či uvolněný výrobce dvojčat macho Denis Quaid, jenž je v upozaděných mužských partech evidentně posledním žijícím, opravdovým chlapem. Chatrný scenáristický základ Kirku Jonesovi spíchly Shauna Crossová a Heather Hachová (protože tohle je přece námět pro ženský), které necítily chuť ani potřebu „posvátné“ téma o něco více shodit, což by mu (i vzhledem ke zvolenému žánru) nepochybně prospělo. Všechno a všichni se tu totiž berou až příliš vážně, protože mít dítě je přece ušlechtilé poslání a božská dřina, o které se nesmí nejapně žertovat nebo někomu odteče předčasně plodová voda.
Jak porodit a nezbláznit se je spíše nedotažený pokus o to dokázat, že hůř než ženy jsou na tom už jen slonice, které nosí svá mláďata i dvaadvacet měsíců a pak je vyklopí rovnou stokilová (což lze chápat i jako úlevné zjištění). Ale také je to, a za to si zaslouží dík a uznání, i chvála blaženého těhotenství a posvátného mateřství, zachycení onoho nejstrašnějšího krásného stavu, kdy na svět přijde to jediné, co tu po nás jednou opravdu zůstane!
WHAT TO EXPECT WHEN YOU´RE EXPECTING
USA 2012, 110 min., české titulky, 2D.Režie:Kirk Jones.Scénář:Shauna Crossová, Heather Hachová.Kamera:Xaver Pérez Grobet.Hudba:Mark Motherbaugh.
Hrají:Cameron Diazová (Jules), Jennifer Lopezová (Holly), Elizabeth Banksová (Wendy), Chace Crawford (Marco), Dennis Quaid (Ramsey), Brooklyn Deckerová (Skyler), Ben Falcone (Gary), Anna Kendricková (Rosie), Chris Rock (Vic).
V kinech od 21. června 2012
