Praha – Peníze se dají zhodnocovat mnoha různými způsoby. Ti méně odvážní je většinou nechávají ležet na účtu v bance, lidé, kteří se nebojí rizika, je investují třeba do akcií. Ale existuje i celá řada dalších možností, jak své úspory nechat vydělávat. Jednou z nich jsou například podílové fondy. Ne každý se už ale s tímto pojmem setkal, pojďme si tedy vysvětlit, co jsou zač a jaké jsou výhody a rizika investování do nich.
Každý podílový fond je jednoduše souborem majetku podílníků, o který se stará investiční společnost. Základním principem fungování fondů a zároveň jejich největší výhodou je možnost rozložení rizika. Nebylo by rozumné vsadit veškeré úspory na akcie jediné společnosti. Sestavení portfolia z více akcií ale vyžaduje znalosti, úsilí a čas. Většina drobných investorů proto raději volí fondy, kde se o jejich prostředky stará profesionální manažer.
Fond je nástrojem kolektivního investování, to znamená, že v něm svoje úspory shromažďuje mnoho klientů. Větší objem peněz jde diverzifikovat snadněji, než kdyby každý podílník investoval na vlastní pěst.
Základní druhy fondů
Nejkonzervativnější jsou fondy peněžního trhu, které investují hlavně do dluhopisů se splatností do jednoho roku. Díky tomu je možnost poklesu velmi malá, závratné ale nejsou ani výnosy. Jako dlouhodobější konzervativní investice jsou vhodné fondy dluhopisové. Ovšem naposledy řecká krize připomněla, že ani státní dluhopisy nejsou bezrizikové, je tedy nutné věnovat pozornost zaměření konkrétního fondu.
Pro odvážnější investory jsou určeny fondy akciové. Najdeme fondy zaměřené globálně, nebo naopak jen na určitou zemi nebo odvětví, nabídka je opravdu nepřeberná. Nesmíme zapomenout ani na fondy smíšené, které investují do různých kombinací akcií, dluhopisů a dalších aktiv. Kromě nich jsou na trhu fondy nemovitostní, zajištěné či komoditní.
Výhody a nevýhody investování do fondů
Nezanedbatelnou výhodou všech podílových fondů je fakt, že pokud v nich necháme peníze ležet déle než 6 měsíců, nemusíme pak výnosy danit. Zároveň jsou investované peníze v případě potřeby rychle dostupné.
Investor obvykle platí vstupní poplatek, nejnižší je u fondů peněžního trhu, u akciových fondů naproti tomu může dosáhnout až 5 procent. Kromě toho ještě správce fondu strhává poplatek za správu, opět v různé výši podle zaměření fondu. Správní poplatek je už započítán v ceně podílového listu, kterou klient vidí na výpisu.
Hlavní nevýhodou je samozřejmě riziko poklesu investice. Naproti tomu nehrozí riziko tunelování, i když se toho řada klientů, kteří si pamatují divoká 90. léta, dodnes bojí. Fondy jednak podléhají mnohem většímu dohledu, jednak je spravují vesměs renomované společnosti s dlouhou historií.
I kdyby přesto správce fondu pojal nekalé úmysly, peníze investorů hlídá ještě depozitář. To je banka, která vede účet fondu a kontroluje, jestli správce s penězi nakládá v souladu se zákonem a se statutem fondu. Rizikem není ani krach investiční společnosti. I v případě, že by nedokázala vydělat na poplatcích a zkrachovala, její fondy jednoduše převezme jiný správce. Majetek podílníků je totiž oddělený od majetku investiční společnosti.
Investování nejen pro milionáře
Od jakých částek lze do fondů investovat? To je otázka, která napadne každého začínajícího investora. Nejnižší vstupní investici má Investiční společnost České spořitelny, kam lze odkládat i stokorunu měsíčně. U ostatních správců je typická částka 500 nebo 1 000 korun při měsíční investici, při jednorázové investici pak řádově tisíce korun.
Výběr akcií ve fondu za klienta řeší manažer, ale co výběr fondů? Kolik a jakých podílů nakoupit? Tady nezbude než vyhledat odbornou radu. Řešením jsou ale i přednastavená portfolia. Například produkt Active Invest od společnosti Conseq umožňuje vkládat měsíčně částky od 2 000 korun do široce diverzifikovaného portfolia, kde se o výběr fondů opět stará správce. Podobnou službu nabízejí samozřejmě i konkurenční společnosti.
Ovšem kdo chce spořit, měl by se držet skutečně jen podílových fondů a programů pravidelného investování. Ukládat peníze lze sice i do investičního životního pojištění, tam ovšem klient nese mimo jiné dodatečné poplatky a hlavně jde o produkt určený především na zajišťování rizik.
