Praha – Když na začátku prázdnin vytáhl únosce z kočárku přímo před zraky matky třitýdenní novorozeně, stala se malá Michala nechtěnou hrdinkou příběhu se šťastným koncem. I když ne tak docela. Přestože policisté při vyšetřování vyloučili, že by rodina romského dítěte měla s únosem cokoliv společného, veřejnost zcela přesvědčená není. Rodina se tak musí potýkat s výhružnými dopisy a opovržení od okolí, podle kterého se na únosu vlastní dcery podílela.
Návrat do reality po návratu malé Michaly nebyl jenom veselý. Rodině z Trmic okolí stále dávalo najevo nedůvěru, že se rodina na únosu podílela, i když to policejní vyšetřování vyvrátilo. „Je to stereotyp nejenom v Čechách. Prostě Romové, když jsou oběti, tak se velice rychle ve veřejném mínění vytvoří představa, že jsou viníci. Jako by si mohli sami za to, že někdo spáchal zločin. Oni jsou oběti,“ zdůraznil sociolog Fedor Gál.
Nedůvěra v lidech přetrvává
A pomalu se začalo i ukazovat, že návrat do reality bude složitější. Hlavně pro maminku, která je dosud v péči doktorů, ale i pro její další dvě děti. „Když v německých novinách vyšlo, že jsme to děcko prodali za dům a vyměnili za pozemky, přišla nedůvěra. Což se na pravdě vůbec nezakládalo,“ upozornil dědeček Michaly Miroslav Gombár.
A Běla Jandová se pomalu připravuje, že si peklo únosu prožije znovu při svědecké výpovědi u soudu. Svědčit ale chce a opřít se může o šéfa ústecké policie, který se stal důvěrníkem rodiny a možná i rodinným patronem. „Stigmatizace padá na celou rodinu. Dokonce bych řekl, že na rodiče a sourozence více jak na to malé děvčátko. Já jsem to zažil u Natálky z Vítkova. Ta rodina bude nést důsledky svého stigmatu celý život. A když se o ně nepostarají odborníci, když neexistuje permanentní terapie, tak to bude těžký život,“ uzavřel Gál.
