Praha - Zapšklý a hloupý stařík, tak označil režisér Filip Renč svého o generaci staršího kolegu Jana Němce, který na Hrad vrátil vyznamenání od Václava Havla. Němec svým činem protestoval proti tomu, že podle něj současný prezident Miloš Zeman vyznamenává některé umělce jen na oplátku za podporu v politice. Právě Renč byl přitom jedním z kritizovaných vyznamenaných. „Že pan Němec tady dělá taková gerontofilická gesta, že vrací svoje vyznamenání, které dostal od pana Havla, to mi přijde směšné a smutné zároveň. Když se dožiju jeho věku, tak bych nechtěl být takhle zapšklý a hloupý stařík, jako je on,“ řekl Renč.
Renč také jednoznačně nesouhlasí s Němcovým názorem, že jeho a Roberta Sedláčka ocenil Zeman především za pomoc s přípravou prezidentské kampaně. „Prostě jenom hlupák si může myslet, že člověk dostane státní vyznamenání za to, že o něm natočí jeden nebo dva reklamní spoty, které trvají minutu. Já jsem toho snad v životě natočil trochu víc. Já se domnívám, že za to mám to ocenění, a ne za jeden spot,“ uvedl také režisér, který se podílel na Zemanově prezidentské kampani.
Jan Němec
Němcovým mezinárodním úspěchem byl celovečerní hraný debut Démanty noci podle válečné povídky Arnošta Lustiga a vlastního scénáře v roce 1964, který patří ke klasickým dílům evropského filmu šedesátých let. Do povídkového filmu pěti různých režisérů podle Bohumila Hrabala Perličky na dně z roku 1965 přispěl brilantní miniaturou Podvodníci, pravděpodobně jeho nejzdařilejší částí. O rok později dosáhl Jan Němec svého zatímního vrcholu. Natočil svůj druhý celovečerní film O slavnosti a hostech, parabolu o zradě vzdělanců a natolik pobouřil vládnoucí komunistickou moc, že byl předmětem parlamentní interpelace a film ihned zakázali. 21. srpna 1968 pořídil Němec v pražských ulicích přímo na místech největších střetů dokumentární záznam prvního dne sovětského vpádu a z pořízených záběrů sestříhal své Oratorium pro Prahu. Za normalizace mu byla zcela znemožněna jakákoli umělecká činnost a v roce 1974 byl nucen vycestovat. Po návratu do Čech natočil mimo jiné řadu krátkých snímků, například GEN Arnošta Lustiga, Jana Hammera, Ester Krumbachové a GENUS Marty Kubišové, jakož i hodinový portrét česko-portugalského básníka Františka Listopada.
Významný filmový tvůrce šedesátých let a nové vlny Jan Němec vrátil medaili Za zásluhy II. stupně, kterou převzal v roce 2002 od tehdejšího prezidenta Václava Havla. „Současná hlava státu postavila do stejné řady zachránce židovských dětí či státníka, který se významně osobně podílel na porážce Adolfa Hitlera, s filmovými tvůrci, kteří nikterak nepřispěli k československé státnosti. Pouze ve své profesi přímo či nepřímo pomohli jednotlivé osobě k politické kariéře,“ uvedl Němec ke svému protestu.
Filip Renč
Na FAMU studoval obor dokumentární režie, který ukončil v roce 1991. Už během studií na sebe upozornil několika především formálně pozoruhodnými dokumenty: Dravci na start (1986), Zapadákov (1987), Fanstory (1987), Srdíčko (1988), Loď do Bombaje (1989), Vzrušení (1989), Běžec (1990). V celovečerní tvorbě debutoval psychologickým dramatem Requiem pro panenku (1991), následovalo psychologické drama Válka barev (1995). Retromuzikál Rebelové jsou jeho třetím celovečerním hraným filmem. Z televizní tvorby: GEN - Theodor Pištěk (1994), Polojasno (1999), Jak vznikal muzikál Monte Cristo (2000), Pokoj bez oken (2001). S velkým úspěchem se věnuje i tvorbě videoklipů (ceny české resp. slovenské Akademie populární hudby za videoklipy k písničkám Láska je láska, Zahrada rajských potěšení, Medvídek, Ona je Madona) a reklamních spotů. Adaptace úspěšné knihy Michala Viewegha Román pro ženy získala Českého lva 2005 pro divácky nejúspěšnější film roku.
Zeman státní vyznamenání udělil 33 osobnostem, nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva večer převzali slovenský premiér Robert Fico a bývalý rakouský kancléř Franz Vranitzky a už odpoledne také zachránce židovských dětí Nicholas Winton, in memoriam ho dostal i bývalý britský premiér Winston Churchill.
Předávání státních vyznamenání přineslo také pochyby o výběru jmen, která na slavnostním ceremoniálu zazněla. Nespokojenost vyjádřili také blízcí Natalije Gorbaněvské, oceněné in memoriam, která v srpnu 1968 protestovala v Moskvě proti okupaci Československa. Podle jejího syna by měl prezident Zeman také žádat svobodu pro ruské politické vězně. Nespokojenost se týká i toho, že si prezident k ocenění vybral pouze Gorbaněvskou a zbylých sedm demonstrantů z moskevského Rudého náměstí ignoroval. Jaroslav Gorbaněvskij si myslí, že roli hrál aspekt nejistoty, protože živí lidé mohou ještě mluvit a říct neočekávané věci.
