Praha – Případy, se kterými se lidé obracejí na Ligu lidských práv, i analýza, kterou nechala vypracovat, nás utvrdily v tom, že práce soudních znalců je často nekvalitní a za své chyby bývají málokdy potrestáni, prohlašuje právník této organizace David Záhumenský. Poté, co loni ombudsman Otakar Motejl uvedl, že chyby soudních znalců v oblasti zdravotnictví mívají často za následek zpackaný lidský život, odpovědnost znalců je ale takřka nulová, nechala Liga zpracovat analýzu několika desítek posudků. Sítem nastavených kritérií propadly – z různě závažných důvodů – všechny.
Příčinu vidí Záhumenský v nedostatečně vymezených povinnostech a požadavcích na znalce, jejichž činnost je řízena čtyřicet let starým zákonem. Pochybení, kterých se znalci dopouští, lze podle Záhumenského rozdělit do tří skupin: Jednu tvoří konkrétní chyby znalců – chybělo například logické odůvodnění závěru, zdroje, naopak přebývaly odpovědi na věci, které vůbec nespadaly pod odbornost daného znalce. Na vině jsou ale také zadavatelé posudků – soudy nebo policie – a zakopaného psa je třeba hledat i v legislativě, tedy potažmo na ministerstvu spravedlnosti.
Novela 40 let starého zákona by mohla být na podzim
„Ministerstvo se rozhodlo připravit novelu zákona tak, aby reagovalo na posun a vývoj a zkvalitnilo práci znalců,“ namítá Jitka Zinke z tiskového odboru resortu. Pokud novela projde schválením ministra a připomínkovým řízením, vládě by mohla být předložena na podzim.
„Myslím si, že by měla být konzultována se samotnými znalci a že by se na ní měli podílet,“ dodává psycholog Karel Humhal, který se v oblasti znalectví pohybuje téměř dvacet let. V zásadě se ovšem novelizaci zákona nebrání, nesouhlasí ale s pochybeními, která Liga lidských práv uvádí jako poměrně běžná.
Kdo soudí - soudci, nebo znalci?
Znalce vybírají soudy na základě seznamu, obracet by se na ně měly s vymezenými otázkami, aby bylo jasné, co je cílem zadání. „Znalec posuzuje odbornou otázku, soudce zpravidla otázku skutkovou a právní. Posuzovat odborný aspekt mu nepřísluší,“ vysvětluje mluvčí Městského soudu v Praze Petr Kulawiak.
Pokud se sejde více posudků, může soudce jako laik – zvláště v medicínských závěrech – těžko určit, které stanovisko je stoprocentně pravdivé. „Pokud se to špatně sejde, může skutečně nastat situace, kdy nesoudí soudce, ale soudní znalec,“ připouští právník Ondřej Dostál.
Recept na dobrého soudního znalce
Výtky Otakara Motejla:
- Zbytečné průtahy
- Sporná kvalita posudku
- Nadužívání znalců
- Žádné postihy za špatné posudky
Oba právníci se proto domnívají, že výběr znalců a jejich kontrola by měla být pečlivější. Zároveň by mohla pomoci i motivace vyšším platovým ohodnocením, které je ve srovnání s taxami právníků velmi nízké. Potřebné je například vzdělávání znalců, které není vždy samozřejmostí. „Nikde není stanoveno, jaké vzdělání musí znalec mít, ale zpravidla se vybírají nejlepší z oboru,“ uvádí současné kritérium odbornosti Kulawiak.
Zákon také umožňuje zřízení znalecké komise, jakési komory. „Na rozdíl od lékařů nebo advokátů neexistuje u znalců žádný etický kodex a chybí zde i disciplinární řízení,“ uvádí Záhumenský s tím, že právě komise by mohla na znalce dohlížet.
