Praha - Událost v Uherském Brodě, při níž střelec zabil osm lidí, připomněla, jak silné emoce může hromadná tragédie způsobit. Otřese širším okolím, ale nejvážnější dopad má na příbuzné a známé obětí. Na pomoc lidem, kteří ztratili své blízké ať už násilnou smrtí, nebo po dlouhé nemoci, se soustředí poradci pro pozůstalé. Kromě toho, že nabízejí podporu v psychicky tíživé situaci, pomohou i s vyřízením organizačních věcí.
„Pozůstalým pomáhá především to, že jim někdo naslouchá. V prvních fázích potřebují, aby jim někdo naslouchal, aby tam pro ně někdo byl, aby jim přitakával, aby s nimi soucítil a byl schopen prožít jejich bolest. Pak se poradce trochu dostává do pozice nad klienta, protože je jeho úkolem mu pomoci,“ shrnuje svou úlohu poradce pro pozůstalé Eva Volrábová.
Současná tragédie v Uherském Brodě je ale komplikovanější, protože zasáhla v jeden moment velké množství lidí. „Emoce jsou vypjatější,“ řekla Volrábová, „v takové situaci nemůže fungovat jenom jeden poradce pro pozůstalé. Je vytížen jedním pozůstalým, jeho rodinou. Může poskytnout všeobecné informace, ale potom je třeba víc poradců, případně psychologů, do jejichž kompetence spadá poradenství pro pozůstalé.“ Podle dalšího poradce a psychologa Drahomíra Ševčíka mohou být projevy komunitní opory užitečnou a dobrou věcí. Pietní akty, jaké se odehrály i v Uherském Brodě, označuje za dobrou věc. Záleží ale i na osobnostním vybavení člověka, jestli si potřebuje promluvit, nebo se raději stáhne do sebe „Zármutek a žal je potřeba ventilovat silnými emocemi, jako je pláč a podobně,“ vysvětluje Ševčík.
U pozůstalých po obětech trestného činu rovněž platí, že prožívání je velmi těžké. „V těchto případech hovoříme o komplikovaném truchlení,“ říká Ševčík. Práce s takovými lidmi je podle něj specifická a obvykle trvá dlouho. Nebezpečný je pro takové lidi i případný necitlivý přístup médií, které takové události přitahují. „Osobně jsem zaznamenal dotazy novinářů přímo v Uherském Brodě, které mi přišly necitlivé a mohou pozůstalé dalším způsobem zraňovat a omezovat je v tom, aby započal přirozený proces truchlení,“ zmínil Ševčík.
Státem garantovaná služba není, možností jsou poradci
Pozůstalí se po smrti blízkého každopádně ocitají v těžké situaci. Žádná státní zdravotní a sociální zařízení se jim systematicky nevěnují. Poradci pro pozůstalé tak zůstávají komerční činností, za jejich služby se platí. Stát nyní bezplatný ekvivalent nemá. „Bylo by přínosné, kdyby existovala instituce poradce pro pozůstalé, která by pro pozůstalého byla placena státem,“ myslí si Volrábová. Přesto si k ní lidé nacházejí cestu a jsou schopni si za její pomoc zaplatit.
Kdo vyhledá služby takového poradce, může očekávat psychickou oporu ve smutku i pomoc s praktickými věcmi. Poradce se musí umět orientovat a má disponovat veškerými informacemi, které mohou pozůstalému pomoci vyřídit všechny náležitosti v souvislosti s úmrtím. Týká se to vyřízení administrativy, ale může ho doprovodit i do pohřební služby a pomoci poskládat všechny prvky obřadu od výběru rakve a hudby přes sepsání parte po sestavení průběhu pohřbu, kterého se dokonce i účastní.
Porozumění a vedení
Poradce pro pozůstalé musí být vnímavý vůči tomu, v jaké fázi se truchlící nachází. Jestli za ním přichází ve chvíli, kdy aktuálně došlo ke ztrátě, nebo jestli se už nachází v jiné fázi procesu truchlení. Zásadní po psychologické stránce je schopnost vést pozůstalého procesem truchlení. „Jednotliví klienti jsou rozdílní, každý přichází s jiným problémem,“ řekla Volrábová. Příliš nepomáhá ani přetrvávající okrajovost a tabuizování tématu smrti. „Je dobré, že vznikají odborníci na tuto problematiku, že se o tomto tématu začíná diskutovat a že téma začíná ožívat. Stále ale platí, že téma smrti je pro nás obtížné,“ podotknul Ševčík.
Akutní pomoc v okamžiku, kdy se člověk právě dozvěděl o smrti, se jak podle Volrábové, tak podle Ševčíka liší od provázení procesem truchlení v pozdější době. „Jestliže se bavíme o tzv. očekáváném úmrtí, např. v důsledku nějaké dlouhodobé nemoci nebo stáří, je prokázáno, že pozůstalí se s tímto faktem vyrovnávají mnohem lépe než pozůstalí po úmrtí, které přichází náhle a neočekávaně, potažmo za dramatických a tragických okolností,“ řekl Ševčík.
Moment, kdy se zprávu o smrti dozvídáme, označuje Volrábová jako šokový stav. Člověk si totiž uvědomuje, že se s dotyčným už nikdy neuvidí, nikdy ho neuslyší a nikdy si s ním nepromluví. V této akutní fázi může pomoc jak naslouchání, tak i zmíněná orientace v praktických otázkách. V podstatě mu dovede říct, co musí a má dělat.
V republice je 51 poradců pro pozůstalé
S profesí poradce pro pozůstalé přišlo ministerstvo pro místní rozvoj a právě Eva Volrábová byla první, kdo před dvěma roky složil zkoušky. Nepřekvapí, že původně byla Volrábová zdravotní sestra. V případě poradce pro pozůstalé jí zůstala starost o druhé.
Zájemce musí projít vzdělávacím kurzem, po němž skládá písemnou a ústní formu zkoušky, kterou doplňuje praktický test dovedností. S pomocí herců a hereček se simuluje poradenská schůzka.
Dosud je evidováno padesát jedna osob, které se poradenskou činností zabývají. Možností je také vyhledání pomoci u psychologů, podle vyjádření poradců se od nich liší tím, že jsou úzce specializovaní a pozůstalé doprovázejí.
