Praha - Za máničky neboli vlasatce jsou považovány osoby s enormně dlouhými vlasy a neupraveným zevnějškem, jejichž chování je nevhodné a vulgární. Přitom nemusí splňovat všechny uvedené znaky současně. Tak charakterizovala Komunistická strana Československa mladé muže s dlouhými vlasy, které se rozhodla v srpnu 1966 rozehnat. Začal tak největší násilný zátah KSČ proti takzvaným máničkám. Mladíci s dlouhými vlasy byli zavíráni a násilně stříháni. Ministerstvo vnitra si podle Mladé fronty DNES v roce 1966 dokonce sestavilo podrobnou mapu Československa podle výskytu vlasatců.
Policejní akce Vlasatci - kniha Vraťte nám vlasy přináší nové dokumenty
V srpnu 1966 se soudruzi z KSČ rozhodli, že už nebudou tolerovat dlouhé vlasy, které mladí muži nosili po vzoru amerických beatniků a fotek Johna, Paula, George a Ringa z obalů desek Beatles, ale i tehdy populárního filmového indiána Vinnetoua. Komunisté kvůli nim dokonce vymysleli novou sociální skupinu - takzvané vlasatce.
Nová kniha jménem Vraťte nám vlasy přináší dosud nezveřejněné dokumenty a fotografie z policejní akce Vlasatci. Policie rozjela akci, na jejímž konci bylo zadrženo 3976 mladých, kteří byli násilím donuceni nechat se ostříhat.
Písničkář Jaroslav Hutka:
„Snažili se mě přesvědčit, ať se ostříhám, že mi to nesluší. Ať jsem rozumný. Odmítl jsem. Tak mi řekli, že budu mít problémy.“
Komunisté si nejprve na mapě Československa barevně vyznačili, ve kterých okresech je nejvíce mániček, výtržníků a příživníků. „Prostory intenzivnějšího výskytu a působení těchto živlů jsou převážně v průmyslových oblastech,“ popisoval v hlášení náměstek ministra vnitra Jindřich Thon.
S dlouhými vlasy ani do restaurace
Policejní šikaně tak nestálo nic v cestě. Násilné ostřihání se dotklo i vítěze soutěže o muže s nejdelšími vlasy, která se konala v roce 1965 v klubu Olympic, Vladimíra Korejse. Dlouhovlasým byl zakazován přístup do škol, do restaurací, do vozů městské hromadné dopravy nebo i třeba na mezinárodní veletrh v Brně. Pohraničníci na přechodu mezi ČSSR a NDR v Hřensku odmítali dlouhovlasé chlapce odbavovat s odůvodněním, že se jejich vizáž neshoduje s portréty v občanských legitimacích. Podobně policisté prováděli kontroly občanských průkazů například na nádražích. Kadeřnictví hl. m. Prahy včetně družstev se musely zavázat, že budou vést své zaměstnance k tomu, aby neprováděli nežádoucí úpravy vlasů mladých mužů.
Jedním z vrcholů kampaně proti máničkám byla bezpečnostní akce v srpnu a září 1966, při které bylo údajně postiženo asi 4000 převážně mladých lidí. Reakcí byla demonstrace vlasatců a jejích příznivců 20. září 1966, při které protestující vykřikovali hesla jako „Vraťte nám naše vlasy“ nebo „Pryč s holiči“. Obvodní prokuratura pro Prahu 1 pak v této souvislosti obvinila celkem 14 lidí, z toho plných 13 mladistvých.
Komunisté tak nakonec uspěli. Hnutí dlouhovlasých se po násilné kampani rozpadlo a již se nikdy nedalo dohromady. Lidé se přitom za máničky nepostavili. „Faktem je, že reakce většinové společnosti na tuto komunistickou kampaň byla příznivá. Tolerance vůči menšinám tehdy nebyla velká,“ řekl historik Petr Blažek, spoluautor knihy o zátahu KSČ na máničky.
Rada MěstNV v Poděbradech vedena snahou o zajištění veřejného pořádku a zdraví ve městě vydává toto rozhodnutí:
Zakazuje vstup vlasatcům (máničkám)
1. do všech restaurací, vináren a kaváren II. třídy, to znamená do podniků PRAHA, Bílá růže, SAVOY, HUBERT, KOLONÁDA, LIBENSKÝ
2. do všech ubytoven a hotelů ve městě
3. do všech objektů čs. státních lázní v Poděbradech
4. do prostor náměstí Míru a parku Julia Fučíka
5. do divadla, kina, knihovny a ostatních kulturních zařízení ve městě
6. pořadatelé kulturních a osvětových pořadů nebudou používat účinkující, jejichž vzhled připomíná osoby výše uvedeného popisu.
Pokud nebudou někteří jedinci respektovat rozhodnutí, odmítne je personál obsluhovat a odpovědný vedoucí je požádá, aby opustili místnost. Neuposlechnou-li ani potom, požádá o zákrok Veřejnou bezpečnost.
GALERIE
Demonstrace na Letné v listopadu 1989