Skupina poslanců společně s Asociací plaveckých škol usiluje o opětovné zavedení povinné výuky plavání na základních školách. V Česku platila až do roku 2005, dnes záleží na samotných školách, zda ji pro své žáky zajistí. Vstřícný postoj k poslanecké iniciativě má i ministerstvo školství.
Plavání na školách? Možná opět povinně
V současnosti se do dobrovolné výuky plavání zapojuje 92 procent základních škol. Z veřejných rozpočtů se hradí platy instruktorů i pronájem bazénu, na rodičích bývá placení dopravy, podle Petra Bannerta z ministerstva školství ale obce (coby zřizovatelé škol) mnohdy přispívají i na dopravu.
Povinné plavání se snaží obnovit poslanec Úsvitu Augustin Karel Andrle Sylor spolu s Českou unií školního plavání a Asociací plaveckých škol. Staronový model povinného plaveckého výcviku by vycházel ze současné praxe: mělo by to být tedy dvakrát 20 hodin ve dvou ročnících na prvním stupni.
Plaveckou výuku zajistí jen polovina speciálních škol
Ministerstvo školství se obnově povinného plavání nebrání. „Debata je na začátku. Zatím to není v pozici dát to povinně do zákona. Ministerstvo samo zatím s touto povinností nepřichází, ale chceme se do této debaty zapojit,“ uvedl ministr Marcel Chládek. „Zavádění plavání do škol jsme ochotni i více finančně podporovat.“
Pokud by totiž bylo plavání povinné, musel by stát hradit i dopravu a nejen provoz bazénu, a tyto prostředky ministerstvo od šéfa státní kasy slíbené nemá. „Pan Chládek musí hledat peníze, má velký rezort, má velké náklady,“ konstatoval Andrej Babiš.
Před případným zavedením povinného plavání je podle předsedy unie školního plavání Ladislava Botka důležité zajistit odpovídající počet výukových bazénů. Často budované akvaparky jsou totiž pro výuku plavání nepoužitelné. Podle Bannerta z ministerstva by se také muselo vyřešit, co nyní brání širšímu zapojení speciálních škol. V této skupině vzdělávacích institucí, které navštěvují děti s různými formami handicapů, totiž plavecký výcvik organizuje jen 57,5 procenta škol.