Praha - Po Václavu Havlovi zůstane nesmazatelná stopa také v českém jazyce. Přispěl totiž k jeho výrazné proměně. Rád si hrál, a to s tím, co uměl nejlépe - tedy s češtinou. Hrál si ve svých dramatech, kde tou hlavní absurditou byl velmi často odkaz na dnešní dobu vyprázdněných frází. Schopnost jazykové hry pak přenesl také do politických projevů.
Ukázka z pohádky Pižďuchové: „Jmenuju se Václav Havel a přečtu vám tři pohádky ze své dávno napsané knížky Pižďuchové.“
Ukázka ze hry Zahradní slavnost: „Topůrkem věrtel nezakopeš…“
Vilém Prečan, historik: „Především je to příběh slova a člověka slova. Slova, které přesně pojmenovávalo situaci.“
Ondřej Bláha, bohemista, Univerzita Palackého: „Díky Havlovi se také rozšířila a ustálila spojka nicméně, která ještě před padesáti lety byla pokládána za zastaralou.“
„Neblahý“, „bytostný“, „jakožto“, „vnitřní jistota“
Některá slova a slovní spojení tak dostávala nový význam. „Neblahý“, „bytostný“, jeho oblíbené „jakožto“, ale také častá „vnitřní jistota“. „Naděje, jakožto vnitřní jistota, že i to, co se nám může jevit jako ryze nesmyslné, může mít svůj hluboký smysl.“ (Projev 1997)
S jeho přičiněním se v českém slovníku natrvalo zabydlela i další spojení - jako třeba občanská společnost nebo mafiánský kapitalismus. Ne úplně právem se mu připisuje také „blbá nálada“. Do jazyka zavedl také výraz ptydepe - tedy vymyšlenou, umělou řeč bez emocí, kterou použil ve hře Vyrozumění.
Jen ty pohádky mu - podle něj - moc nešly. Sám říkal, že se svým rrrr přece nemůže číst příběhy, kde jsou samí drrraci, krrrálové, čarrrodějové a čerrrti. A tak napsal o pižďuších.
Ukázka z pohádky Pižďuchové
„A vy přece nechcete splasknout jako bublina kvůli blbému telefonu. A nebo jo? A vůbec, co bych vám radil. Vy si stejně budete dělat, co budete chtít.“
