Dopravní nehody si letos vyžádaly už 536 obětí. Zraněným se snaží pomáhat ostatní řidiči a spolujezdci. Třetina z nich ale v celoevropském průzkumu přiznala, že si není jistá, co dělat. Desetina lidí pak tvrdí, že by to nezvládla. Řada těch, kdo chtějí při nehodách pomoci, se navíc sama stává oběťmi, protože zastaví auto na nevhodném místě a bezmyšlenkovitě vystupují bez reflexních vest.
S osvětou se snaží pomáhat tvůrci kampaně Ty to zvládneš, která ukazuje, jak se na silnici v krizové situaci správně chovat. Každý, kdo přijíždí k nehodě, by měl své auto zaparkovat před tím nabouraným, zapnout výstražná světla, vzít si vestu, lékárničku a trojúhelník a co nejrychleji od auta odejít.
„Zastavili jsme vepředu, protože je to nejbezpečnější, a pokud to nejde objet, tak už nám nezbývá nic jiného než zastavit přímo před tím vozidlem, ale zase co nejvíce na kraji, abychom nepřekáželi,“ popisuje příjezd k simulované nehodě vedoucí dopravního inspektorátu v České Lípě Martin Markl.
Po označení místa je důležité dostat mimo vlastní vůz každého, kdo nebude pomáhat zraněným. Rozdělit si úlohy s dalšími zachránci, volat tísňovou linku a nejdřív se věnovat těm, kteří jsou v bezvědomí.
„Musíte pacienta oslovit. ,Haló, slyšíte mě?‘ Pokud reaguje, nechám ho sedět do příjezdu technické pomoci. Pokud nereaguje, bude zhroucený na volantu, musím pacienta opatrně narovnat. Snažit se fixovat krční páteř a zaklonit hlavu, aby byly zprůchodněny dýchací cesty,“ podotkl Michael Georgiev ze Zdravotní záchranné služby (ZZS) Libereckého kraje.
Rozhodují sekundy
Důležitá je doslova každá vteřina. Průzkum ukázal, že pokud záchranáři mají na silnicích volný průjezd a v důsledku toho přijedou k nehodě třeba o čtyři minuty dříve, pro vážně zraněné to zvyšuje šanci na přežití až o 40 procent.
Dojezdový čas sanitky je daný zákonem. U pacienta musí být do dvaceti minut. Praxe zatím ukazuje, že se reálně daří záchranářům k nejzávažnějším případům dorazit už do osmi minut, k ostatním pak do čtvrt hodiny.
Nehody se nevyhýbají ani řidičům sanitek
Občas havarují i auta záchranné služby. Rozhoduje přitom hlavně chování ostatních řidičů, kteří musí včas uhnout. Některé nehody ovšem zaviní i sami řidiči vozů záchranného systému – ročně jde asi o 150 případů.
„Hlavní příčinou bývá otáčení a couvání a v těsném závěsu je to pak, že se řidiči nedostatečně věnovali řízení vozidla,“ podotkl dopravní odborník Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.
Právě řidiči záchranky mívají problém soustředit se plně na řízení, protože musí nepřetržitě komunikovat s lékařem, který sedí připoutaný vzadu, ale když se pacientův stav zhorší, nařizuje řidiči zastavit.
Předcházet kolizím a získat jistotu v řízení si teď řidiči záchranné služby mohou zkoušet na polygonu v Liberci. Kurzem už prošla třetina ze 150 řidičů tamní záchranky. „Trénuje se tu smyk zadní nápravy, který mohou dostat kdekoli a musí ho umět zvládat,“ zdůraznil technik referátu dopravy ZZS Libereckého kraje Aleš Pauly. Podobně se po celé republice školí i tisíce hasičů a policistů.
Obětí na silnicích ubývá
Posledních deset let se daří počet mrtvých na silnicích mírně snižovat. Loni jich bylo 566. Nejčastěji jde o řidiče osobních aut, chodce, spolujezdce, motorkáře a cyklisty.
Kolik lidí zahyne při následné pomoci při nehodě, ale statistka neudává – oběti se ocitají v kategorii chodci. Těch vloni zemřelo na silnicích devadesát, letos za prvních jedenáct měsíců je to podobný počet.
Pokud řidiči přijedou k nehodě jiného auta, respektive do kolony za takovou havárií, na běžné silnici by měli vždy přibrzdit u krajnice a vytvořit volný průjezd pro záchranáře uprostřed.
Podobně by to měli udělat i tam, kde jsou dva jízdní pruhy v jednom směru – tedy zajet ke kraji vpravo a vlevo.
Pokud jde o tříproudovou silnici, pak řidiči jedoucí ve středním a levém pruhu musí k levé krajnici a ti, kteří jedou vpravo, musí doprava.
