Praha - Originální videojournal je speciální projekt zpravodajské ČT24, v němž znovu ožívají materiály nezávislých filmařů z doby normalizace. Exkluzivní záběry ze zákulisí disentu bude zpravodajský kanál ČT24 vysílat každý všední den od 12. července do 12. srpna, vždy od 20:30 hodin. Každý díl bude propojovat jedno téma a jeden host. Videojournal vycházel z myšlenky ukázat lidem události bez příkras, s nimiž je prezentovala oficiální média. Od podzimu 1987 do konce roku 1989 vzniklo celkem sedm pravidelných čísel, devět zvláštních vydání (z revolučních událostí) a dva monotématické pořady.
Diváci se tak budou moci seznámit nejen s posláním Originálního videojournalu, prací disidentů a s návraty politických vězňů z komunistického kriminálu, ale budou moci nahlédnout rovněž do prostředí disidentských večírků a bytových seminářů. Jednotlivé aspekty tvorby disidentského videosamizdatu objasní v každém díle host, který se aktivně podílel na jeho vzniku. V prvních čtyřech dílech to budou Andrej Krob, Jan Ruml, Anna Šabatová a Ivan Havel.
Česká televize zakoupila záběry autorů Originálního videojournalu, kteří mapovali nezávislé společenské a kulturní dění v Československu. Vznikl tak jediný nezávislý a unikátní videozpravodaj z konce 80. let. Díky odvaze tehdejších tvůrců se uchovala ve filmové podobě řada důležitých momentů ze života disidentského hnutí. Diváci tak mohou vidět například i někdejší oslavu padesátin Václava Havla. „Byla to také pro lidi příležitost vidět na vlastní například Václava Havla. Předtím je znali jen jako jména ze samizdatu nebo hlas zahraničního vysílání,“ řekl Jan Ruml.
Originální videojournal byl hlavním audiovizuálním samizdatem s kulturně politickým a publicisticko zpravodajským zaměřením. Od roku 1987 natočila skupina nezávislých filmařů sedm dílů tohoto unikátního zpravodaje z oblasti nezávislého společenského dění v normalizačním Československu. Příčinou jeho vzniku bylo především to, že oficiální média řízená pokyny KSČ téměř neinformovala veřejnost o skutečném politickém a kulturním dění nebo tak činila jen tendenčně a sporadicky. Originální videojournal tudíž plnil totalitním režimem paralyzovanou službu veřejnosti. Mohl tak činit díky pevnému zakotvení v disidentském světě a díky důvěře a kontaktům, které z toho vyplývaly.
V zahraničí projekt Originálního videojournalu podporovali František Janouch z Nadace Charty 77 ze Stockholmu (Švédsko), Vilém Prečan z Československého dokumentačního střediska ze Scheinfeldu (SRN) a Ivana a Pavel Tigridovi z pařížského Svědectví (Francie).
Videojournal byl natáčen amatérskými videokamerami, propašovanými ze zahraničí, a načerno stříhán a opatřován komentáři v profesionálním studiu. Byl vydáván v originále, za nějž nesla redakce odpovědnost, dále pak byl velmi spontánně kopírován a distribuován. Takto vznikly stovky nahraných kazet.
Jan Ruml pro Respekt: Na videoprojekcích, které probíhaly v soukromých bytech, se scházely desítky lidí. Videojournal představoval velmi účinný informační prostředek, protože lidé měli možnost seznámit se i obrazově s mnohými disidenty, budoucími protagonisty převratných událostí. Hlavní smysl videojournalu však tkvěl v hledání a upozorňování na aktuální živé projevy nezávislého myšlení.
Redakce originálního videojournalu se měnila, stálicí byl ale Ondřej Krob. Ten po letech popsal některé situace z natáčení. Reportéři videojournalu s tehdy nesmírně vzácnou videokamerou vyráželi dokumentovat i „protistátní demonstrace“, kde se potkávali s dalšími kameramany, ti ale patřili k StB. „Pozdravili jsme čest práci,“ říká Krob. Estébáci totiž netušili, kdo jiný by mohl vlastnit drahé zařízení a zda tedy náhodou nejde o partu z jiné složky tajné policie.
