Takřka každý rok se v médiích připomíná americké bombardování Prahy z února 1945, při němž zahynulo přes 700 lidí. Mnohem méně zájmu budí sovětské bombardování českých měst, k němuž došlo na samém sklonku války 8. a 9. května. Zahynulo při něm přes 1300 lidí. V Československu se ale o náletech muselo mlčet, Sověti přitom už v 60. letech neměli problém svou akci přiznat. Právě v době, kdy Pražané vítali ruské vojáky, se nad Mladou Boleslaví objevila neoznačená bombardovací letadla, která ve třech vlnách svrhla na město 700 bomb o váze od 2,5 do 500 kilogramů… Tématu se věnoval Karel Vrána z Reportérů ČT.
Na konci 2. světové války zasáhla území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava vlna spojeneckých náletů. „Od května 1944 se podílelo americké letectvo na bombardování cílů v protektorátu a Sudetské župě, z počátku to byly především rafinerie minerálních olejů a vůbec syntetických pohonných látek, později se k tomu přidala například i letiště,“ vysvětluje historik Národního technického muzea Michal Plavec.
Drážďany nejsou Praha:
Nejznámější a nejdiskutovanější spojenecký nálet se odehrál 14. února 1945. Část amerických letadel, která měla bombardovat Drážďany, kvůli chybné navigaci zabloudila nad Prahu. Výsledkem bylo 701 mrtvých. „Mnozí Pražané se oddávali poněkud iracionální víře, že Praha bude ušetřena leteckého bombardování,“ říká historik Vojenského historického ústavu Jiří Rajlich a popisuje vlastní rodinnou zkušenost. „Můj děda a otec bydleli na Kampě a vždycky, když letěli Američané kolem, tak místo toho, aby byli v krytu, vylezli na střechu a pozorovali je. Stejně tak tomu bylo i 14. února 1945. Když jim začala dunět země pod nohama, tak nakonec v krytu přece jen skončili.“
Mýty a propagandou je opředený i americký nálet na plzeňskou Škodovku z 25. dubna 1945. Někteří dodnes tvrdí, že závod byl Američany vybombardován z pomsty za to, že měl být po válce znárodněn. Skutečnost je však taková, že k bombardování došlo, neboť se tam vyráběly obávané německé stíhače tanků Hetzer. „25. dubna se Škodovku podařilo zasáhnout naplno a až do konce války nedostali Němci ze Škodovky ani jednoho Hetzera. BBC zhruba dvě hodiny před náletem varovala, aby Američané co nejvíce ušetřili životy českých civilistů i dělníků ve Škodovce,“ říká Rajlich.
Ve stínu těchto událostí dodnes zůstávají sovětské nálety z 8. a 9. května 1945. Ačkoliv při nich zahynulo více než 1300 lidí a škody byly nedozírné, komunisté o nich mlčeli, případně je připisovali Němcům. „Němci byli poražení a měli na svědomí všechno špatné, co se za druhé světové války stalo,“ popisuje Plavec postoj poválečné propagandy - více čtěte zde.
Cílem náletů bylo zničit německé kolony, které ustupovaly do amerického zajetí, krutý dopad však měly na české civilisty. Historici napočítali 66 bombardovaných míst, mezi nejhůře postižené patřily Hrotovice, Krucemburk, Ždírec nad Doubravou, Mělník, Roudnice nad Labem, Byšice a především Mladá Boleslav. „Já jsem pomáhal v nemocnici nakládat mrtvé, utržené nohy a podobně,“ vybavuje si mladoboleslavský pamětník Marcel Zachoval.
Dokumenty z Ústředního archivu ministerstva obrany Ruské federace dokazují, že šlo skutečně o letadla Rudé armády. „V průběhu dne 9. května roku 1945 skupiny pěti až devíti letadel PE-2 masivním bombardováním zničily živou sílu a techniku nepřítele v oblasti Mladá Boleslav, Litoměřice, Těchlovice, Zámostí, Vrchovany, Dubá a Mělník,“ cituje z oficiálního spisu historik Plavec. „Ve zpravodajských svodkách jsou výkazy všech typů shozených pum a kromě sovětských typů jsou tam i údaje o tom, že Sověti tehdy na Mělník a Mladou Boleslav shazovali taky německé kořistní pumy,“ doplňuje jej Rajlich.
„Víme, že sovětská historická a memoárová literatura neměla již v šedesátých letech problém uvádět, že letadla Rudé armády byla 9. května 1945 ve vzduchu a její letci se snažili zastavit ústup německých jednotek do americké zóny,“ vysvětluje Plavec. Tabu platilo pouze pro Československou propagandu. „Sovětská historiografie naopak neviděla důvod nálety sovětských letců v první mírový den, 9. května 1945, zamlčovat. Naopak, byly a dodnes jsou brány jako regulérní součást válečných operací.“
„Musíme si uvědomit, že nikdo z nezasvěcených nevěděl, kdo a proč území Čech a Moravy bombarduje. Není proto divu, že lidé kladli vinu za nálety Němcům. Toto přesvědčení se přeneslo i do novinových článků a historických publikací. Přestože prorežimní historici věděli o operacích letectva Rudé armády 9. května 1945, nikdy neuvedli na pravou míru, kdo onoho dne česká a moravská města a vesnice bombardoval a jaký měl motiv.“
Michal Plavec: Propaganda kolem sovětských náletů v květnu 1945
Pamětník bombardování Byšic: Nelze na to zapomenout
V Byšici sovětské bombardování 9. května zaplatilo životem 23 lidí. V areálu továrny Vitana zde kdysi stával i pomník obětem náletu. Při rekonstrukci fabriky byl ale odstraněn, nový má vyrůst v obecním parku. O to se velkou měrou zasloužil místní patriot Jan Sedlák. „Moje babička mi několikrát vyprávěla, že zde umřela spousta lidí. Ale když jsem se pídil po přímých účastnících, nikdo o tom nechtěl mluvit. Až v roce 2009 jsem dohledal na internetu vzpomínku pana Zdeňka Novotného, který psal, že je rodák z Byšic,“ říká Sedlák.
„Já jsem si četl venku Broučky, najednou z ničeho nic směrem od východu přiletěla dvě letadla. Tak jsem utíkal do krytu,“ vzpomíná Novotný. Nálet nepřežili jeho sousedé. „Zakrátko jsem zjistil, že vlastně všichni moji sousedi zahynuli, paní Tichá a celá rodina Švejků,“ říká. „Jedna z těch střel nebo bomb spadla přímo před továrnu, kde bylo shromážděných zhruba 25 lidí. Bohužel mezi nimi byli i tři předkové naší rodiny, Vincenc Švejk, Marie Švejková a školačka Maruška Švejková,“ smutní pozůstalý po obětech náletu na Byšici Pavel Švejk.
Přestože někteří lidé, kteří bombardování zažili, věděli, jaká letadla na ně bomby svrhla, velká část obyvatelstva byla přesvědčena, že letectvo Rudé armády své spojence bombardovat nemohlo. „Pamatuju si, že otec musel vyplňovat nějaké papíry do nemocnice v Mělníku. V prohlášení napsal: po útoku ruských letadel. To mu vrátili, musel tam napsat nepřátelských letadel,“ popisuje Zdeněk Novotný.
Pragmatický důvod takového postupu popisuje byšický patriot Jan Sedlák z Občanského sdružení hledačů ztracené historie. „Po válce vzniknul výbor na repatriaci válečných škod, které mohly být uplatněny pouze na německou armádu. To znamená, že pokud se napsalo, že bombardovala ruská letadla, tak se na to žádné náhrady nevztahovaly. Místní pan starosta pan Richtrmoc říkal: Tohleto nemůžete napsat, protože nás Rudá armáda osvobodila, ne bombardovala,“ vysvětluje.
Valná část Čechů je přesvědčena, že české území přeci 9. května 1945 nemohlo bombardovat letectvo Rudé armády, opak je ale pravdou.
