Praha - Atentát na Reinharda Heydricha se podle historiků odehrál jinak, než se dosud myslelo. Na nová zjištění se přitom přišlo teprve nedávno, když proběhla rekonstrukce celého útoku. Naplánovali ji historici Eduard Stehlík a Jaroslav Čvančara s režisérem Václavem Křístkem. Vyšlo tak najevo, že mnohem důležitější roli při průběhu samotného atentátu, než se dosud předpokládalo, hrála tramvajová doprava v Praze. Tři tramvaje, které se ve stejnou chvíli v osudové zatáčce objevily, tak znemožnily parašutistům uskutečnit útok podle plánu. Je dokonce pravděpodobné, že oba atentátníci kvůli nedostatku času použili své zbraně současně.
Na průběh atentátu měla stěžejní vliv podle nejnovějších objevů především městská hromadná doprava v Praze. „Pohyb tří tramvají v zatáčce naprosto zásadně ovlivnil celou akci, její provedení i výsledek,“ zdůraznil Eduard Stehlík z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Heydrichovo auto se blížilo od Kobylis směrem do centra města, kde mělo projet pravotočivou zatáčkou. „Zjistili jsme z dobových fotografií, že tramvaj, která stejně jako Heydrichovo auto jela od Kobylis, má těsně před zatáčkou zastávku, která ale nemá objízdný ostrůvek. Lidé tehdy nastupovali přímo do tramvaje,“ podotkl. Pokud tedy chtěl Heydrich zahnout doprava, nemohl projet mezi chodníkem a tramvají a musel ji objet zleva.
Tramvaj číslo 14 jezdila se třemi vozy
Dopravní historici zároveň podotýkají, že předmětná tramvajová linka číslo 14 tehdy jezdila se třemi vagony, a ne pouze se dvěma, jak se dosud předpokládalo. Parašutisté Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem už byli na místě, se vzniklou situací ale nepočítali. V jednu chvíli se jim dokonce auto s místodržícím protektorem ztratilo z dohledu. „Vznikla prakticky šedesát metrů dlouhá stěna, kam se automobil schoval parašutistům, kteří sledovali prostor v zatáčce, a objevil se před čumákem tramvaje na poslední chvíli,“ vysvětlil Stehlík. Automobil jel pravděpodobně velice rychle, protože když Heydrichův řidič uviděl, že se blíží druhá tramvaj číslo čtrnáct z protisměru, chtěl projet mezi těmito tramvajemi.
Pravděpodobně by se mu to podařilo a parašutistům by zmizel z dohledu dřív, než by stačili zareagovat, kdyby zespodu nepřijela tramvaj číslo tři, která donutila řidiče Kleina zpomalit. „Tím vznikl prostor pro oba parašutisty, aby zasáhli (…) Mám dojem, že jak se nyní ukazuje, a bavíme se přibližně o dvou vteřinách, nebyl čas nic řešit, oba parašutisté se pokusili udělat to, co měli nacvičeno (…) Pravděpodobně oba dva zaútočili na vůz současně,“ dodal Stehík. S tím souhlasí i historik Jaroslav Čvančara. „Vše se odehrálo v několika málo sekundách a parašutisté se museli rozhodovat rychle. Proto jednali každý na vlastní pěst a zvládli to perfektně,“ míní.
Z britských dokumentů vyplývá, že bomba měla být před samopalem
Kubiš zareagoval na nepřehlednou situaci hozením bomby, jejíž střepina Heydricha smrtelně zranila. Z britských archivů ostatně vyplývá, že Kubiš měl těžký automobil nejprve zastavit bombou a až po něm měl zasáhnout Gabčík a zraněnou či výbuchem dezorientovanou posádku vozidla měl pokropit dávkou ze samopalu.
Krátce po atentátu se navíc vyhrnuly z tramvají desítky lidí a někteří z nich se snažili utíkajícího Kubiše zadržet. Vypálil proto do vzduchu několik varovných výstřelů z pistole, aby si uvolnil cestu. Historiky rovněž zarazilo, že v archivech není ani stopy po dvou nejdůležitějších dokumentech o atentátu.
Historikům se ale dodnes nepodařilo nalézt originály protokolu výslechu jak Johannese Kleina, Heydrichova řidiče, tak Heydricha samotného, který byl ještě v nemocnici k této věci vyslýchán. „Je otázkou, zda jejich případný nález neposune bádání někam dál,“ uvedl Stehlík. Podle něj totiž nacistické špičky zatajily, že se oba dva Němci při atentátu chovali amatérsky. Heydrich musel vypadat jako hrdina, jenž zahynul v boji.
Když například Gabčík zamířil na generála samopalem, nařídil Heydrich řidiči „okamžitě zastavit“, aby si to mohl s parašutisty vyřídit, místo aby Klein šlápl na plyn a z nebezpečného místa rychle unikl. Fatální chyby se dopustil i řidič-ochránce. Zraněného Heydricha vystavil napospas případnému dalšímu útoku tím, že ho nechal ležet u auta a pustil se do pronásledování Gabčíka. „Parašutistům tím v jejich nadmíru komplikované situaci dost nahráli,“ uzavírá Stehlík.
