Přestože se poslanecké kluby snaží ve sněmovně vystupovat jako jeden tým, ne vždy se to daří stoprocentně. Analýza fungování současné Poslanecké sněmovny ukazuje, že nejvíce jednotní jsou během hlasování zákonodárci SPD. Naopak nejvíce se ve svém rozhodování navzájem liší zástupci ČSSD.
Analýza jednotnosti hlasování ve sněmovně: rozmanitá ČSSD a jednotná SPD
V Poslanecké sněmovně zákonodárci každoročně absolvují stovky různých hlasování. Nerozhodují totiž pouze o zákonech, ale i mezinárodních smlouvách nebo ustavení sněmovních orgánů. Jenom za první rok fungování současné dolní komory se tak uskutečnilo celkem 1529 veřejných hlasování.
Zajištění hlasovací disciplíny mají na starosti zejména předsedové poslaneckých klubů. Ne vždy ale jejich mise končí úspěchem. Nehledě na to, zda většina strany hlasuje pro návrh, nebo proti němu, čas od času se uvnitř klubu objeví i menšina poslanců hlasujících opačným způsobem proti většině kolegů.
V řeči čísel to znamená, že pokud je klub při hlasování zcela jednotný, menšina je přirozeně nulová. Naopak když je klub maximálně rozpolcený, každou ze dvou stejně silných hlasovacích skupin tvoří přesně 50 procent přítomných poslanců.
obrázek
Jednota SPD, ANO a Pirátů
Analýza všech dostupných hlasování z prvního roku současné Poslanecké sněmovny ukazuje na významné rozdíly v průměrné hlasovací jednotě sněmovních klubů. Nejvíce jednotní jsou během sněmovních hlasování poslanci SPD. Průměrný podíl menšinově hlasujících poslanců je uvnitř klubu tohoto hnutí pouze 3,2 procenta.
Číslo je nutné vnímat v kontextu velikosti poslaneckého klubu, který v případě SPD čítá 22 poslanců. Pokud se tedy hlasování účastní všichni zákonodárci tohoto hnutí, průměrně je v menšině proti postoji zbytku klubu ani ne jeden poslanec.
Velmi jednotné jsou také kluby ANO a Pirátů, u kterých dosahuje průměrný podíl menšiny při hlasování přibližně 5 procent. V případě těchto dvou stran tedy na každých 19 poslanců zastávajících většinové stanovisko připadá jeden zákonodárce hlasující opačným způsobem.
Zajímavé je toto číslo zejména v případě ANO, a to ve světle velikosti jeho poslaneckého klubu. Ten je totiž vůbec nejpočetnější – celkem čítá 78 poslanců. Při stoprocentní účasti jsou tedy v menšině průměrně jenom tři nebo čtyři poslanci ANO hlasující proti zbytku klubu.
Zákonodárci ANO tak evidentně v některých případech prokazují výjimečnou názorovou jednotu. Jindy zase svoji přirozenou roli musí sehrát vnitrostranická diskuse a případně i předseda klubu Jaroslav Faltýnek (ANO), který přesvědčí poslance hnutí k zaujetí společného postoje, či dokonce k závaznému hlasování.
Oranžové odstíny
Naopak nejméně jednotní jsou během sněmovních hlasování poslanci ČSSD. Průměrný podíl menšiny poslanců, kteří hlasují proti stranické většině, činí 10,3 procenta. To je nejvíce ze všech klubů v současné sněmovně. Průměrně tedy na devět stejně hlasujících sociálních demokratů připadá jeden, který hlasuje proti nim.
obrázek
Takový stav však nutně nemusí znamenat rozpolcenost politické strany. Ukazovat může také na prostou názorovou různorodost a zároveň míru svobody, která je poslancům ze strany vedení klubu dána.
O něco více jednotní jsou oproti sociálním demokratům při svých hlasováních poslanci STAN a TOP 09 – jejich průměrný podíl menšiny při hlasování dosahuje přibližně 9 procent. Tyto dvě strany ovšem mají ze všech sněmovních klubů vůbec nejméně poslanců. Stačí tedy, aby jeden jejich zákonodárce hlasoval proti všem ostatním a podíl menšiny dosáhne vysokého procenta.
Přibližně 8 procent průměrného podílu menšinově hlasujících poslanců pak dosahují lidovci a komunisté. Toto číslo může překvapit zejména u komunistů, kteří jsou běžně vnímáni jako společný šik sjednocený pod jednotnou ideologií. Dlouhodobě se ale ukazuje, že poslanci KSČM jsou z hlediska svých hlasování jedni z nejvíce různorodých. Současně platí, že při důležitých hlasováních komunisté velmi disciplinovaně dodržují doporučení vedení strany a jsou v nich velmi jednotní.
Půl na půl
Ryzími příklady rozštěpení poslaneckého klubu jsou hlasování, ve kterých se jedna polovina členů rozhodla podpořit vybraný návrh, zatímco ta druhá se vyslovila proti němu. Takových hlasování přitom nebývá v rámci klubů mnoho.
Občanští demokraté zažili takovou situaci pouze jednou, což je nejméně ze všech stran. Při schvalování vládní novely zákona o zpracování osobních údajů, která navazovala na evropské nařízení GDPR, se takto rozštěpili během hlasování o pozměňovacím návrhu Věry Kovářové (STAN). Ten měl podle navrhovatelky za cíl chránit obce před hrozbou vysokých pokut souvisejících právě s dodržováním předpisů GDPR. Poslanecký klub ODS se obecně často štěpil zejména během hlasování o právních aktech spojených se členstvím v Evropské unii.
obrázek
Pouze na dvou hlasováních se přesně v půli rozdělily kluby ANO a SPD. První jmenované hnutí se například v září roku 2018 názorově rozešlo v rámci hlasování o jednom z usnesení Výboru pro evropské záležitosti. Poslanci ANO se konkrétně neshodli na usnesení, že „prvotní motivy evropské integrace po druhé světové válce, tj. zajistit mír, stabilitu a zamezit dalším ničivým konfliktům v Evropě, položily základ pro ekonomický a sociální rozvoj Evropy a měly by být proto zdůrazňovány i v současnosti“.
Výrazně jinou zkušenost mají další poslanecké kluby. Například komunisté zažili rozdělení svého klubu půl na půl devětkrát. Lidovci pamatují takových případů hned 23, sociální demokraté 33 a třeba TOP 09 dokonce 74, což je vůbec nejvíce ze všech stran. V těchto případech už ale velkou roli opět hrají nízké počty členů těchto klubů, protože rozdělení na dvě poloviny je díky tomu pravděpodobnější.
Poslanecké kluby KDU-ČSL a TOP 09 se například v březnu roku 2018 rozdělily na dvě stejně velké skupiny v případě projednávání dodatkového protokolu k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně. Konkrétně se poslanci těchto klubů neshodli, zda by měl dokument projednávat i zahraniční výbor.
Hlasování tajná a veřejná, volná i skupinová
Při důležitých hlasováních je pro politické strany klíčové, aby jejich poslanci byli co možná nejvíce jednotní. Naopak volné hlasování je ohlášeno typicky v případech, kdy významnější roli hrají osobní morální a etické postoje. Příkladem může být uzákonění možnosti manželství pro homosexuály či legalizace eutanázie. Volně poslanci hlasují také v celé řadě procedurálních otázek bez zásadního vlivu na osud klíčových rozhodnutí.
Jednací řád stanovuje, že v Poslanecké sněmovně se vždy hlasuje veřejně o všech zákonech, standardně ale i o drtivé většině dalších otázek (program schůzí, ratifikace mezinárodních smluv, hlasování o důvěře vládě apod.). Naopak tajným hlasováním se vždy volí kromě jiných pozic například předseda a místopředsedové sněmovny a také předsedové výborů a komisí.
- Přestože poslanci mají možnost se během hlasování zdržet, podobné analýzy chápou zdržení se jako hlasování proti návrhu.
- Pokud se totiž poslanec zdrží rozhodnutí, je stále přítomen na schůzi, čímž zvyšuje kvórum nutné pro přijetí návrhu.
- I když tedy nehlasuje přímo proti, fakticky ztěžuje přijetí návrhu, čímž vyjadřuje jakési „měkké ne“.
