Praha - Umělá nebo mystická bytost? Tvor nadaný obrovskou silou? To všechno je pražský golem. Údajně byl stvořen pomocí tajných obřadů a tajného božího jména. A jeho tvůrcem měl být pražský rabi Lőw. Tajemství této bytosti toužili lidé rozluštit po celá staletí a po jeho stopách se vydal i klasik české reportáže Egon Erwin Kisch. Tělo golema sice neobjevil, vydal se ale po stopách různých teorií, které golema vidí jako magickou bytost, jako jakéhosi předchůdce robota, nebo jako duševně nemocného člověka.
Egon Erwin Kisch začal po záhadě pražského golema pátrat v roce 1915, tedy v prvním roce první světové války, když se zcela náhodou ocitl, coby voják rakousko-uherské armády, v domě chudého venkovského Žida. Zmíněný muž Egona Erwina Kische neobyčejně překvapoval. Hlavně svými vědomostmi o někdejším pražském židovském ghettu. Právě u něj se seznámil i s knihou Nifloes Maharal. Píše se v ní mimo jiné o tom, jak rabi Lőw vytvořil na břehu Vltavy z hlíny umělého člověka - golema. A pomocí magie a tajného božího jména - šému mu vdechl život. A jak golema poté, co jednou málem způsobil katastrofu, opět zbavil života. Později se začalo říkat, že golemovo tělo nechal rabi uložit na půdě pražské Staronové synagogy, což Egona Erwina Kische velmi zaujalo.
Když válka skončila a Kisch se stal reportérem listu Prager Taglbatt, rozhodl se na půdu Staronové synagogy vystoupit, aby zde objevil pozůstatky golema. Ve své reportáži Po stopách Golemových píše: „Přes celou šíři se táhne železná podpěra, žebřík upevněný železnou svorou, vede devět metrů do výše, na hřeben střechy, leží tu pohozená stará komínová roura a cihly, vedle mrtvý pták, který tu o samotě zemřel, mimoto valouny, na trámoví bují houby groteskních tvarů. Na jedné kládě visí netopýr hlavou dolů. Dosud jsem ještě nikdy neviděl viset netopýra. Mezi hlubokými vypouklými hřbety klenutí nad opěrnou zdí je po staletí štěrk. Je-li tam pohřben hliněný výtvor velkého rabiho Lőwa, je tu pohřben do soudného dne. Kdyby se měl exhumovat, zřítil by se dům boží.“
Ve Staronové synagoze Kisch pozůstatky golema nenašel, pátral ale dál. A dopátral se pověsti, podle níž se objevili tři muži, kteří se rozhodli golema ukrást. Vedl je jistý Abraham Chajim, chrámový sluha, který byl svědkem golemova konce. Ze všeho nejdříve ho prý měli snést z půdy Staronové synagogy a přenést o několik set metrů dále. Muži chtěli tedy ukradeného golema někde v klidu a bezpečí znovu oživit, proto ho donesli do dnešní ulice Elišky Krásnohorské, kde tehdy jeden ze tří spiklenců, Barbiérer, bydlel. Ve sklepě jednoho z domů se pokoušeli golema oživit, ale marně.
Rabi Lőw, neboli Jehuda ben Becael nebo také Maharal, byl coby vrchní rabín jednou z nejvýraznějších osobností rudolfínské Prahy. Působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze. Rabi Löw založil a vedl v pražském židovském ghettu talmudistickou školu, upravil též pravidla pro pohřební bratrstvo Chevra kadiša. Ačkoli v Praze strávil jen část svého života, je zde pohřben a jeho hrob se stal jedním z nejnavštěvovanějších míst staré Prahy.
Vzápětí začal v Praze řádit mor. Epidemie si prý našla oběti i v rodině zmíněného Barbieréra, proto bylo rozhodnuto, že golem musí z Prahy pryč. Golemova cesta tedy pokračovala, muži ho údajně v dětské rakvi nesli na židovský hřbitov do míst, na nichž dnes stojí žižkovská televizní věž.
Tady stopa bájného golema končí. Navíc nahlédneme-li znovu do Kischova rukopisu, najdeme zde alespoň dvě nesrovnalosti: Jak by se velké golemovo tělo mohlo vtěsnat do malé dětské rakvičky, v níž ho údajně odnášeli? A za druhé, židovský morový hřbitov v době, kdy se příběh odehrával, ještě neexistoval. Kdo tedy pražský golem opravdu byl?
Golem: magická bytost
Nejčastěji si golema lidé představují jako magickou bytost, které vdechl život rabi Löw. Tato tajemná událost se měla odehrát v roce 5340 podle židovského kalendáře a 1580 podle kalendáře křesťanského. A jak si takové stvoření živé bytosti z hlíny lidé představují? Třeba takhle: „A rabi Lőw jim pravil: Chci stvořit golema, a proto žádám vaší pomoc, neboť k jeho stvoření jsou nezbytné čtyři živly: oheň, voda, vzduch a země. Ty, Izáku, jsi živel ohně, ty, Jákobe, vody, já jsem vzduch a my společně utvoříme ze čtvrtého živlu země – golema.“
Golem: člověk–stroj
Skeptici naopak namítají, že by se mohlo jednat o nějaký stroj nebo přístroj, který je vyroben lidskýma rukama. I o takovýchto předchůdcích robotů se legendy zmiňují, třeba ta z 11. století, podle níž si židovský učenec Ibn Gabriel sestrojil golema pro usnadnění domácích prací. Jak praví legenda, byl za to inkvizicí obžalován z čarodějnictví, obhájil se ale tím, že golema rozebral na několik částí a dokázal, že se jedná o výtvor lidských rukou.
A představě golema–stroje nasvědčuje i pověst, podle které rabi Lőw pozval inkognito Rudolfa II., aby ho navštívil v Židovském městě, kde mu předváděl různá mechanická zařízení, mezi jinými pověst hovoří o hydraulických stropech, hodinách, které tikaly a mluvily a dokonce i o mluvících figurínách.
Golem: blázen
A objevují se i teorie, že by mohlo jít o nemocného muže, protože někteří duševně nemocní se svým chováním golemovi z pověstí podobají. Například záchvaty zuřivosti, při které vyvinou obrovskou sílu, se střídají se stavy naprostého útlumu, kdy člověk stojí jako loutka. Slovo golem má navíc v hebrejštině více významů, nejenom uměle vyrobený člověk, ale také člověk mdlého charakteru, nebo dokonce blázen.
Třetí hypotéza tedy spočívá v tom, že legenda o pražském golemovi mohla vzniknout zkreslením pověsti, skutečného příběhu o nemocném člověku, kterého rabbi Lőw přijal za sluhu. V knize Ivana Mackerleho Tajemství pražského Golema je citován i názor, že mohlo jít o muže postiženého takzvaným Downovým syndromem. To považuje za možné i přednosta neurologického oddělení Nemocnice Na Františku Jiří Hovorka. „Mně spíš vyhovuje ta verze, že to vlastně byl obyčejný člověk, který se od běžných lišil. Člověk s Downovým syndromem má určité typické rysy, to znamená, že je to člověk s placatou hlavou, širokým nosem, velkými ústy. Jsou to lidé, kteří jsou mentálně retardovaní, ale povahy vlídné, pomáhají. A to už navazuje na tu legendu o golemovi, který vlastně pracoval jako sluha v synagoze a velmi hezky se zde uplatňoval,“ myslí si Hovorka.
