Praha - Pro páry z Čech, které nemohou mít své vlastní dítě a z různých důvodů nemohou adoptovat dítě zde, je tu možnost, jak si svůj rodičovský sen splnit. Tou možností je adopce dítěte z Konga. Vedle uspokojení své touhy po miminku člověk zároveň vykoná dobrý skutek, protože poskytne domov sirotkovi bez budoucnosti. Jenže na dobrých úmyslech chce možná někdo vydělat. Publicisté z pořadu Reportéři ČT narazili na dvě dámy, které vám ochotně takové dítě zprostředkují - a nebudete ani moc dlouho čekat. Musíte mít ale dost peněz. Skoro milion korun. To je na konžské poměry neuvěřitelná suma, takže vzniká otázka, komu peníze jdou, když ony říkají, že z nich nemají ani korunu.
Paní Jana Dirlbecková je žena, která tyto adopce v Česku zprostředkovává. Veřejnost se o ní dozvěděla, když zhruba před rokem v pořadu České televize Sama doma představila svoji adoptovanou dceru Isabelu. V pořadu se prezentovala tak, že jí jde jen o to, pomoci párům toužícím po takovém dítěti, a vyzývala diváky k záchraně ohrožených dětí z Konga. Paní Dirlbeková ve svém televizním vystoupení působila na city, přitom operovala s informacemi, nad kterými věci znalí lidé jen kroutí hlavou.
A tady začíná problém. Paní Dirlbecková sice nabídla pomoc s vyřízením adopce, ale suma, kterou za to požadovala, byla závratná. V závislosti na kurzu dolaru se pohybovala ve výši neuvěřitlených 700-900 tisíc korun. Žena, která přes paní Dirlbeckovou své dítě adoptovala, ale přála si zůstat v anonymitě, potvrdila, že jim Dirlbecková slíbila pomoc s adopcí a sdělila pevnou cenu 47 tisíc dolarů, kterou si údajně účtuje tamní právnička, a slíbila, že si z této sumy nevezme ani korunu, že to dělá jenom proto, aby pomohla sirotkům v Kongu. Tato astronomická částka se ale neslučuje s konžskou realitou. Jak uvedl bývalý velvyslanec v Kongu, za takové peníze by se tam dalo postavit malé zdravotní středisko nebo škola.
Reportéři ČT si s paní Dirlbeckovou sjednali schůzku v jedné pražské restauraci a vydávali se za zájemce o adopci. Paní Dirlbecková na schůzku přišla s Vendulou Topičovou, která jí s adopcemi pomáhá. Opět si řekla o 45 tisíc dolarů s tím, že celá transakce proběhne přes ní a její kontakty. Na otázku, proč je adopce tak drahá, odpověděla, že musí uplatit spoustu lidí.
Kongo je jednou z nejjednodušších zemí pro mezinárodní adopce
Celý proces adopce sirotka v Kongu trvá přibližně jen půl roku, což se s adopcí v Česku nedá vůbec srovnat, přičemž Kongo je prý zemí, kde je mezinárodní adopce nejjednodušší. Tak rychlé a snadné je to proto, že tato země nepodepsala takzvanou Haagskou úmluvu, která státy zavazuje, aby při osvojování dětí spolupracovaly, a dohlížely na průběh adopce. V Kongu stačí, když vám dítě svěří tamní soud, a toto rozhodnutí pak jen přinesete českým úřadům.
Takže jednoduše řečeno to funguje tak, že si v Česku seženete potřebné dokumenty a dítě si vyberete podle fotografie. To vše pošlete právničce do Konga, která za vás již ostatní formality zařídí. Je to proces legální. Adoptivní rodiče, kteří konžské dítě získali bez pomoci Dirlbeckové, uvedli, že dítě pořídili mnohem levněji, za tři tisíce dolarů včetně letenek. Také konžský právník, který se těmito adopcemi zabývá, uvedl, že normálně se cena navýšená o úplatky vyšplhá maximálně na tisíc dolarů.
Dirlbeckové právnička si účtuje 11 tisíc dolarů. Do čí kapsy zmizí zbytek peněz?
Takže částka 45 000 amerických dolarů je opravdu podivná. Jak ale reportéři zjistili, právnička, s kterou Dirlbecková spolupracuje, sice dražší je, ale zdaleka ne tak, jak říká paní Dirlbecková. V telefonickém rozhovoru sdělila, že si vždy účtuje částku 11 tisíc dolarů, a razantně odmítla částku, kterou účtuje paní Dirlbecková.
Není stále jasné, a ani jedna z těchto dam to nevysvětlila, kam rozdíl v ceně, který činí kolem půl milionu korun, putuje. Na konžském velvyslanectví v Praze se na kameru nechtěl nikdo bavit a na otázky nikdo přes urgence neodpověděl. Tyto aktivity Jany Dirlbeckové, Venduly Topičové a někoho z velvyslanectví jsou přinejmenším podezřelé. Pokud opravdu ženy realizovaly 10 adopcí, jak samy říkají, mohlo zmizet více než 5 milionů korun.
Jak vysvětlil právník Jiří Herczeg, trestní zákoník říká, že pokud někdo uvede někoho v omyl, uvádí mu nepravdivé okolnosti nebo mu nějaké okolnosti zamlčí, tak by se mohl takový člověk dopustit trestného činu podvodu. S tím, že trestní zákoník potom stanoví příslušné sankce podle výše škody. Pokud by škoda přesáhla pět milionů korun, tak je možnost uložení trestu na pět až deset let. Což je maximální sazba.
