Varšava - Polští komunisté a představitelé opozice, kterou reprezentoval zejména odborový svaz Solidarita, se 6. února 1989 poprvé sešli u kulatého stolu. Právě tato jednání nakonec vedla k postupné změně režimu. Výklad tehdejších událostí dnes rozděluje polskou veřejnost i politickou scénu. Někteří vnímají jednání u kulatého stolu jako prodlužování agónie komunistického systému, pro jiné to byl začátek polské demokracie. Pro část Poláků to byl úspěch a kompromis, jiní připomínají, že to byla zrada a dohoda s komunisty, kteří tak mohli beztrestně přejít do nové doby. Nicméně skutečně šlo o první případ v někdejším socialistickém bloku, kdy vládnoucí strana přistoupila k otevřené diskusi se svými kritiky.
Polský kulatý stůl - první diskuse komunistů s opozicí v socialistickém bloku
Zahájit jednání mezi vládnoucí Polskou sjednocenou dělnickou stranou a opozicí navrhl v srpnu 1988 ministr vnitra Czeslaw Kiszczak. Progresivnější část komunistické elity si od tohoto kroku slibovala zmírnění společenského tlaku vyvolaného sociálními problémy, které vláda nedokázala účinně řešit.
Po vlně stávek se v září 1988 chopil moci kabinet umírněného komunisty Mieczyslawa Rakowského. Nová vláda označila za svůj cíl „národní dorozumění“, což znamenalo i ochotu vyslechnout si názory odpůrců režimu.
Hlavním protihráčem, jenž měl s komunisty zasednout k diskusnímu stolu, byla nezávislá odborová organizace Solidarita. Ta vznikla na počátku osmdesátých let jako reakce na zhoršení životních podmínek v zemi a rychle se stala centrem protirežimního odporu. Komunisté na to v roce 1981 odpověděli vyhlášením mimořádného stavu a zákazem Solidarity, která však dál fungovala ilegálně.
Diskuse, kterých se na straně opozice účastnili například Bronislaw Geremek, Tadeusz Mazowiecki, Jacek Kuroń či Adam Michnik, skončily 5. dubna 1989 podpisem závěrečných dohod. „Šok, byl to šok. Nemohl jsem komunistům přijít na jméno a najednou jsem s nimi seděl u jednoho stolu,“ popisuje jednání Adam Michnik.
„Obrovským úspěchem bylo, že jsme se dohodli. Otevřela se cesta změnám i v jiných zemích,“ dodal Wojciech Jaruzelski. Na základě dohod došlo mimo jiné k legalizaci Solidarity a především k vypsání polosoutěživých voleb do parlamentu. Ty proběhly v červnu 1989 a opozice v nich slavila triumf.
V nově zřízeném Senátu, jenž byl volen zcela svobodně, získala 99 zástupců ze 100. V dolní komoře, Sejmu, pak obsadila 35 procent mandátů, tedy maximum, které podle dohod směla získat. Oslabení komunistů se projevilo i v následné volbě hlavy státu, v níž Wojciech Jaruzelski zvítězil o jediný hlas.
Po neúspěšném pokusu generála Kiszczaka o vytvoření vlády pověřil prezident Jaruzelski sestavením kabinetu Tadeusze Mazowieckého, který se stal prvním nekomunistickým premiérem ve středovýchodní Evropě. „Byly to nepochybně nejdůležitější dny v mém životě,“ okomentoval to Mazowiecki.
Z 23 členů jeho vlády bylo 12 zástupců Solidarity, komunisté si však udrželi kontrolu nad silovými resorty. Přechod od komunismu k demokracii byl v roce 1990 symbolicky završen zvolením Lecha Walesy prezidentem a prvními plně svobodnými volbami, které se konaly v říjnu 1991.
- Polští komunisté a představitelé opozice, kterou reprezentoval zejména odborový svaz Solidarita, se 6. února 1989 poprvé sešli u kulatého stolu. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/668/66739.jpg
- Lech Walesa zdroj: Getty Images http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3114/311308.jpg
- Wojciech Jaruzelski autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/668/66744.jpg
- Tadeusz Mazowiecki autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/668/66745.jpg
