Brno- Narkomani na jihu Moravy užívají pervitin stále častěji. Zatímco dříve si závislí na pervitinu drogu píchli třikrát týdně, nyní pervitin berou denně. Důvodem není větší odolnost závislých, ale fakt, že dávky jsou slabší než dříve. Organizace, které se zabývají prevencí drogové problematiky, se tak stále častěji setkávají s nakaženými žloutenkou typu C a jinými infekčními nemocemi.
Pervitin je slabší, narkomani si ho píchají denně. Terénní pracovníci chybí
„Způsob výroby a materiál, ze kterého se vyrábí, je méně kvalitní. Droga pak nemá takový efekt a narkoman potřebuje dávku častěji. Zatímco dříve závislému stačila jedna dávka na dva až tři dny, nyní ji potřebuje jednou i víckrát denně,“ vysvětlil předseda Sdružení Podané ruce, které pomáhá drogově závislým, Jindřich Vobořil.
Nekvalitní pervitin je podle něj důsledkem zpřísnění prodeje léčiv v lékárnách. Výrobci drog se již tak snadno nedostanou k účinné látce efedrinu a musejí ji nahrazovat snáze dostupným ale méně účinným pseudoefedrinem.
Jindřich Vobořil, předseda o.s. Podané ruce vysvětluje, proč se častěji užívá pervitin (zdroj: ČT24)
„Pervitin je nejoblíbenější drogou na jižní Moravě a tak jeho častější užívání přináší hrozbu v podobě většího šíření žloutenky typu C, HIV a dalších infekčních onemocnění,“ upozornil na problém Vobořil. Podané ruce nyní v terénu mapují výskyt těchto onemocnění. Bohužel se však sdružení stále potýká s nedostatkem lidí a tak jde mapování pomalu.
„V tuto chvíli nejsme schopni pokrýt svými terénními pracovníky celé Brno. V současné době máme pouze 5,3 úvazku a potřeba by bylo minimálně 9, ideálně 15 lidí v terénu,“ postěžoval si předseda sdružení. Podaným rukám na další pracovníky chybí peníze: „Když nám přidá peníze kraj, ubere zase město,“ doplnil Vobořil.
U mladých lidí do 18 let existuje stále vysoký počet uživatelů lehkých drog, jako je marihuana. U této skupiny jsou stále více v oblibě i takzvané taneční syntetické drogy. U sociálně nejslabších uživatelů se objevuje nárůst čichání těkavých látek jako je například toluen a to i u dětí školního věku v takzvaně sociálně vyloučených komunitách.