Nicolas Winton: „Vůbec nic jsem neriskoval“

Londýn - Před druhou světovou válkou zachránil několik stovek dětí před jistou smrtí v nacistických táborech smrti, po válce zakládal domovy důchodců nebo pomáhal ústavům pro mentálně postižené. Při čtení o neobyčejných skutcích sira Nicholase Wintona, bývalého britského makléře, se dodnes tají dech, on sám ale vše bere s nadhledem. O záchraně 669 českých dětí převážně židovského původu se svět dozvěděl jen náhodou a označení hrdina či světec odbývá sarkasticky s tím, že přece nic neriskoval. Stále mimořádně aktivní Brit pomáhá celý život ostatním a své zásluhy na záchraně československých dětí na počátku války spíš bagatelizuje.

Winton se narodil 19. května 1909 v Londýně jako Nicholas Wertheimer v německo-židovské rodině, která odešla do Londýna na počátku uplynulého století kvůli antisemitským náladám v Německu. Mladý Nicholas byl pokřtěn a po studiu na střední škole pracoval v bankách v Londýně, Hamburku, Berlíně a v Paříži, což bylo přání jeho rodičů. V roce 1933 také získal kvalifikaci pilota, závodně šermoval a nakonec se stal makléřem londýnské burzy. K záchraně dětí z Československa se dostal náhodou. 

Místo na lyže jel zachráňovat uprchlíky ze Sudet

Winton oslavil sté narozeniny (zdroj: ČT24)

V prosinci 1938, kdy se právě chystal na lyže, mu zavolal přítel, se kterým měl jet na dovolenou, a oznámil mu, že se nikam nejede. Prý dostal zajímavý úkol a potřebuje Wintonovu pomoc. Kamarád byl členem Britského výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC), který z hotelu Šroubek pomáhal lidem, které ohrožoval nacistický režim. „Když jsem tehdy přijel do Prahy, ukázali mi tábory uprchlíků ze Sudet. Žily tam celé rodiny a představte si, jak to asi vypadalo v zimě, pod sněhem. Dozvěděl jsem se tehdy, že existuje organizace, která pomáhá starým lidem vystěhovat se na Západ. Jenže o děti se nestaral nikdo,“ vysvětlil, proč se rozhodl založit dětskou sekci uprchlického výboru. 

Winton vše organizoval jako soukromá osoba, zaštítil se výborem pro uprchlíky a spolupracoval s cestovní kanceláří Čedok. Děti zachránil před válkou tím, že zorganizoval vlakové transporty z Prahy do Británie. Malá skupina opustila zemi přes Švédsko. Pro děti musel zajistit od Němců povolení k výjezdu, od Britů povolení ke vstupu, přijetí v britské rodině a složit padesátilibrovou kauci. První vlak odjel z Prahy 14. března 1939, den před obsazením zbytku českých zemí nacistickým Německem. Poslední, osmý vlak odcestoval 2. srpna 1939. Celkem se podařilo dostat do bezpečí 669 dětí, z nichž většina byla židovského původu, zbytek tvořily děti z rodin komunistů, spisovatelů a dalších nepřátel nacistů. Většina jejich příbuzných později zahynula ve vyhlazovacích táborech. 

Největší vlak s 250 dětmi měl odcestovat počátkem září 1939

Kvůli vypuknutí druhé světové války však neodjel a většina malých pasažérů, kteří již stáli na nástupišti a na které v Londýně čekali jejich náhradní rodiče, později zahynula. Tuto událost společně s pohledem na uprchlíky ze Sudet Winton označuje za nejsmutnější okamžik svého života. 

Po válce se Winton věnoval charitě; zakládal domovy důchodců, což prý bylo daleko složitější, než vypravovat dětské vlaky, a pomáhal ústavům pro mentálně postižené. Příběh zachráněných dětí se na veřejnost dostal až na konci 80. let. Winton své tajemství neprozradil ani vlastní ženě Gretě, ta ale v roce 1988 přišla náhodou na půdě jejich domu na dokumenty, které se vztahovaly k příběhu. Winton je chtěl ze skromností sobě vlastní vyhodit, manželka je ale předala historičce Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala setkání Wintona s „dětmi“ ve studiu BBC. Tehdejší emotivní záběry dojaly celý svět a z Wintona se stala známá a uznávaná osobnost. 

Svérázný zachránce ale „humbuk“ kolem své osoby zlehčuje s tím, že „vůbec nic neriskoval“. Němci se prý do určité doby rádi židovských dětí zbavovali a největší problém mu prý dělalo shánění náhradních rodin. „Všichni bojujeme proti zlu, které je někde v nás. A musíme se postupně naučit, jak být dobrým, což mě rodiče učili,“ tak také vysvětlil pohnutky svého jednání. 


Některé zachráněné děti ale musely vlast opustit podruhé, když moc v Československu převzali komunisté. Takový byl osud například kanadského publicisty českého původu Joe Schlesingera a britské spisovatelky Very Gissingové. Za svůj život vděčí Wintonovi podle serveru www.jewishvirtuallibrary.org také například bratr rabína Karola Sidona Julius, sestřenice bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové Dagmar Šímová nebo slavný režisér Karel Reisz. 

Winton byl za své činy několikrát vyznamenán a povýšen do rytířského stavu. Václav Havel mu v roce 1998 udělil vysoké české státní vyznamenání - Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 2007 ho čeští studenti navrhli na Nobelovu cenu za mír. Jeho činy připomněl slovenský režisér Matej Mináč, když natočil film Všichni moji blízcí (1999). Podruhé vzdal Mináč hold britskému zachránci o tři roky později v dokumentu Síla lidskosti - Nicholas Winton. Winton několikrát navštívil Českou republiku, při poslední návštěvě v roce 2007 musel být hospitalizován.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...