Fotografii zpovídaného u tohoto rozhovoru nehledejte! Odborný poradce Kriminálky Staré město Dominik Dán nechce prozradit ani své pravé jméno, ani ukázat obličej. Úzkostlivě se vyhýbá také tomu, aby v odpovědích přesněji naznačil, co u policie dělá. Pokud je tedy pořád v aktivní službě… Ví se o něm jenom to, že není vyšetřovatelem, ale do kontaktu s podezřelými přichází. A tak se rozhovory s ním často mění hlavně ve šňůru uvádění informací na pravou míru. Na druhou stranu se paradoxně vůbec neskrývá – přátelé a spolupracovníci jeho identitu znají. Osobně se účastnil taky natáčení kriminálky, jejíž druhá řada startuje na ČT1 už 12. září ve 20:00.
Ani jednu ze svých knih jste prý po dokončení zpětně nečetl. Dvě řady Kriminálky Staré město jste zhlédl?
Opět došlo ke zkreslení informace a vytržení z kontextu. Myslel jsem to tak, že je nečtu po večerech jako romány pro zábavu. Ve skutečnosti jsem každou ze svých knih četl několikrát a stále se k nim vracím jako ke zdroji informací. Kriminálku Staré město I jsem viděl několikrát a mám ji i na DVD, dvojku jsem v ucelené formě ještě neviděl.
Váhal jste, jestli spolupracovat na druhé řadě?
Neváhal, protože už na začátku jsme se s producentem domluvili na třinácti dílech seriálu. Až v průběhu realizace došlo k návrhu rozdělit jej na dvě série.
Na rozdíl od jedničky je celý příběh dvojky smyšlený. Nebránil jste se tomu trochu, když své knihy rád stavíte na reálných příbězích?
Ani druhá série není celá vymyšlená, při zpracování námětu jsem s výhodou využil skutečné příběhy a případy, s nimiž jsem se v praxi setkal. Z těchto jednotlivých kamínků jsme s tvůrci seriálu složili celou mozaiku hlavní dějové linky.
Podařilo se i teď docílit co největšího dojmu reality, anebo se vzhledem ke snaze o akčnost skutečný policista chvílemi pobaví?
Ještě nevím, neviděl jsem to celé. Nejsem si ale jistý, jestli cílem a úkolem takového projektu je zobrazovat realitu. Spíš si myslím, že jde o umělecké ztvárnění a přiblížení se realitě. Netočili jsme dokumentární film, ale seriál pro pobavení.
Oproti první sérii všechny díly pojí jeden příběh – jedna vražda. Je to z vašeho pohledu pozitivní změna?
Je to něco nového a jiného, takže z mého pohledu to vnímám jako pozitivum.
Nápad na československý zločin přišel od samotného režiséra, který se vás zeptal, co by se v podobném případu dělo. Existuje v kriminalistické realitě hodně mezinárodních případů? A jedná se pro vyšetřovatele spíše o komplikaci?
Mezinárodních případů není moc a pokud si přečtete můj román „Kráska a netvor“, zjistíte, jak velkou komplikací při vyšetřování je pouhý nález mrtvoly za našimi hranicemi. Další průběh vyšetřování přes mezinárodní právní pomoc si vyžaduje opravdu vysokou dávku trpělivosti a odbornosti.
Co se týká časového zařazení příběhů, ten, který popisujete v knize „Noc temných klamstiev“, se odehrává v roce 2009, a je tedy chronologicky posledním zločinem. Jste pořád v aktivní službě a můžeme se tedy těšit na kriminálky ze „žhavé současnosti“? A podílel jste se osobně na všech vyšetřováních o nichž píšete?
Na kriminálky ze „žhavé současnosti“ se těšit můžete, ale až za pár let, protože nemám ve zvyku zpracovávat aktuální témata. Na všech vyšetřováních jsem se nepodílel, protože to není technicky možné. S výhodou využívám poznámky a informace od svých kolegů. Samozřejmě vždy s jejich souhlasem.
Proč používáte pseudonym? Z bezpečnostních důvodů nebo komerčních?
Především si chráním své soukromí.
Bál jste se někdy, že vaše identita bude na základě příběhů odhalená – bez toho, aby vás někdo nutně vyfotil? A chcete ji někdy v budoucnu odtajnit?
Já nejsem mezinárodní špión, takže mě není potřeba odhalovat. Hodně mých kolegů a přátel mě zná, takže už jsem vlastně dávno odhalený, akorát respektují mé přání a nešíří to dál. Za to jim děkuji. Ani v budoucnu totiž nepočítám s tím, že bych předstoupil před veřejnost v médiích.
