Pro většinu lidí jsou malé, fádně zelené či šedé a hlavně přehlížené. Řeč je o světě mechů a lišejníků, tedy organismů složených z hub a řas. Moravské zemské muzeum se nyní na nové výstavě v Mramorový sálech na brněnském Biskupském dvoře dokázat, že je tomu jinak. A z menší výstavy Svědkové z úsvitu času budou možná laici příjemně zaskočení či překvapeni.
Půlroční expozice vznikla ve spolupráci s Muzeem a galerií Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, odkud se do Brna přesunula část věnovaná lišejníkům. Tyto nejstarší organismy na Zemi, jejichž fosilní pozůstatky dosahují stáří přes 400 miliónů let, divák uvidí ve formě bezmála uměleckých artefaktů připomínajících zvětšené modely. A možná bude leckdo překvapený, jak výtvarně estetické lišejníky při pohledu zblízka jsou. Pastva sobů, tedy známé dutohlávky, mají kupříkladu nádherně červené kulovité útvary, které si lze prohlédnout na vlastní oči. A v nabídce je řada dalších pestrých barev jako například nezvyklá oranžová, žlutá či modrá.
Nejde ovšem jenom o demonstrování makro krásy tohoto odlehlého přírodního světa. Na výstavě se zájemce dozví nejrůznější zajímavosti třeba o rašelinících, tedy nejznámějších druzích mechů. Byly a jsou totiž komerčně využívány nejen v lázeňském průmyslu, jak asi každého zprvu napadne. Pořadatelé zajímavé výstavky připomínají, že rašeliníky sloužily dříve jako palivo. Ve válkách se používaly jako mimořádně funkční obvazový materiál, protože mají schopnost pojmout až třicetkrát více vody, než samy váží. A navíc působí protizánětlivě. Rašeliníky milují zahradníci, ale také výrobci skotské whisky. A nikdo možná neví, že se ve středověku používaly jako obyčejný toaletní papír…
Je tedy jasné, že naoko obyčejná výstava o lišejnících a rašelinících může být poutavou procházkou přírodní říší. Vedle dotykového počítače, který může tento zážitek ještě zpestřit, se o zábavu postarají také sedm živých vzorků mechů a lišejníků, které si mohou nejen nevidomí na výstavě prozkoumat vlastním hmatem.
Nejde však zdaleka jenom o zábavu. Pořadatelé se snaží správně upozornit, že spousta starobylých druhů těchto pozoruhodných organismů už dávno vzala za své díky nešetrnému lidskému zacházení s přírodou. Působení emisí a změn v krajině se projevilo také v tuzemském regionu. Asfaltové silnice v Pustém a Suchém žlebu v Moravském krase se ukázaly pro mechy a lišejníky jako fatální. Asfalt totiž přes den koncentruje sluneční záření a dlouho do noci potom sálá teplo, které tyto organismy spolehlivě zničilo.
Nová výstava Moravského zemského muzea tak neokázale ukazuje a konstatuje postupnou zkázu popisovaných organismů, které mají často mimořádný význam na rozsáhlých severských územích, kde by žádné jiné rostliny prostě nerostly. Ale je toho mnohem více, proč by měli nejenom ekologicky smýšlející lidé do Mramorových sálů Biskupského dvora až do počátku září zamířit. Poslední takto tematizovanou výstavu realizovali naposledy před třemi roky ve Valašském Meziříčí. Na brněnské muzejní půdě se mechům a jejich prezentaci věnovali dokonce už v roce 1997, ale lišejníky tady nyní vystavují vůbec poprvé.
A zajímavost celé kolekce se snaží muzejní zaměstnanci zvýšit i doprovodným programem. Zajímavá pro širokou veřejnost může být v březnu přednáška Lišejníky našich hor (6. 3.), v dubnu bryologický víkend (určování v laboratoři a terénní exkurze) a ještě později přednáška na téma mechy kontra trávníky. Svědkové z úsvitu našich času si tak pozornost publika jistě zaslouží.
