Každý producent je tak dobrý, jak dobré lidi má kolem sebe

„Dělat kreativního producenta je obrovská šance. Je to taky obrovská výzva. Když jsem se dozvěděla, že se uvažuje o vrácení producentského systému, tak jsem celkem hned věděla, že to zkusím a že se přihlásím do výběrového řízení na pozici kreativní producentky,“ říká Lenka Poláková, kreativní producentka TPS dokumentu a publicistiky České televize, Televizní studio Ostrava.

Na čem byl postaven tvůj vítězný projekt?

Jde o dlouhodobé směřování, které já u sebe vnitřně cítím - zaměření na publicistickou a dokumentární tvorbu. Nikdy jsem neměla ambice se angažovat v tvorbě dramatické nebo zábavné. To jsou oblasti, které jsou mi trošičku vzdálené. Já mám nejraději obyčejný reálný normální život. Zajímají mě příběhy lidí, nové objevy, různá bílá místa naší historie, problémy ve společnosti, v principu to, co vychází z dlouhodobých tradic ostravské publicistiky a dokumentaristiky. Ta opravdová, syrová, někdy možná trochu tvrdá, někdy pátrací; taková, která ukazuje život ve všech možných vrstvách, barvách, emocích. A myslím si, že právě tady tento region je nějak předurčen k intenzivnímu vnímání života a starostí i těch úplně nejobyčejnějších lidí.

Jak je to s názvem kreativní producent? Co to znamená?

Kreativní producent je člověkem, který má hlavně vymýšlet, vynalézat a přicházet s novými projekty. Vyhledávat formáty, cizelovat je, vytvářet definitivní formu pořadu; hledat lidi, kteří se na něm budou podílet, komunikovat s režiséry, se scenáristy.

Ale pohybujeme se v mediálním světě, který nestojí jenom na tom, že někdo vymyslí a přijde s geniálním nápadem. Je potřeba zařídit taky realizaci. Zajistit finanční zdroje, kapacity. Pochopitelně mám k ruce výkonného producenta, který je mým nejbližším partnerem, v projektech garantem financí, společně promýšlíme od prvních kroků, jak nový projekt realizovat.

Jakým způsobem pracuje tvá producentská skupina?

Mám malou skupinku dramaturgů, které jsem si vybrala, a ti jsou nyní mými nejbližšími partnery – samozřejmě společně s výkonným producentem. Je to takový tvůrčí kvas, který se ještě pořád rodí a klube. Musím říct, že práce tady v tomto nejužším okruhu je pro mne nesmírně podnětná a vzrušující. Pracuju s lidmi, kteří mají zájem, nápady, ambice, mají chuť se do nových projektů pouštět a vlastně se společně snažíme vytvořit nový systém, který i my sami ještě nějakým způsobem hledáme -  ale určitě si myslím, že můžu říct, že nás to všechny hodně zajímá, baví a inspiruje.

Vypadá to na uzavřenou společnost…

Rozhodně ne! Nejsme nějaká sekta, která by pracovala jen v tomto  úzkém okruhu. Naopak - většina nových projektů vzniká ve spolupráci zejména s externími tvůrci, naše dveře jsou však otevřeny pro všechny ostatní interní i externí spolupracovníky, kteří s televizí spolupracují či spolupracovali. Nové zajímavé projekty i tvůrce pořád hledáme – takže tímto vlastně chceme oslovit i všechny ostatní dramaturgy, případně další externisty. Pokud mají někde v šuplíku atraktivní dokumentární a publicistické projekty, které by chtěli prosadit do vysílání, tak budou jen vítáni.

Konkrétně: kdo může podat námět?

Úplně kdokoliv. To není nikterak ovlivněno vzděláním, profesí, místem. Kdokoliv, kdo si myslí, že má něco zajímavého, co by stálo za to, aby z toho vznikl televizní film, cyklus,… Pro všechny jsou dveře otevřené. Hledáme nové tvůrce. To ovšem neznamená, že bychom zavírali dveře před těmi staršími.  Primárně se zaměřujeme na oblasti společenské, historické, přírodovědné, kulturní, ale stejně tak vnímáme i sféry  menšinové, ekologické, life stylové etc… Pochopitelně není možné, aby televize realizovala a odvysílala všechno, ale dobré nápady snad nezapadnou.

Podle čeho si vybíráš náměty k případnému dalšímu zpracování? Co rozhoduje?

To není tak jednoduché říct. Každý člověk má asi nějakou intuici, nějaký šestý smysl, který mu říká, že tohle by mohlo být fakt zajímavé. Oceňuji projekty, které přicházejí s něčím neotřelým, s něčím zajímavým, vážím si projektů, u kterých cítím, že za nimi není jenom jeden článek někde v novinách nebo nějaký momentální nápad, ale že je za nimi již mnohem víc. Něco prozkoumaného, hluboce prožitého. V podstatě si ráda vyberu každý projekt, který má ještě navíc nějakou přidanou hodnotu. U dokumentu nechci encyklopedii. Baví mě projekty, které přemýšlejí nejen o obsahu, ale i o neotřelé  formě.

Co tebe osobně v těchto dnech nejvíce zaměstnává?

Nejvíc času trávím tím, že v nejrůznějších fázích vývoje čtu a koriguju projekty, ale hlavně si povídám s lidmi -  tvůrci. To je vlastně primárním základem mé činnosti. Pravda je, že potom mám problém rychle vyřizovat všechny ty úřednické věci, ale ta komunikace o projektech je úplný základ. A protože mám lidi ráda, protože si s nimi ráda povídám; protože vím, že každý producent je tak dobrý, jak dobré lidi má kolem sebe, tak mě to na tom nejvíc přitahuje a nejvíc zajímá. A když se najdou lidi, kteří na sebe slyší a kteří jsou na stejné vlně, tak tvůrčí proces, dohadování se, hodiny a hodiny diskuzí při vzniku televizního formátu, je strašně přitažlivý, zajímavý, podnětný. Samozřejmě - spoustu času potom zabere i řada jednání, při kterých je ještě potřeba projekty představit a prosadit a ve volném čase se mi všechny ty možné budoucí filmy a cykly stejně pořád honí hlavou … 

Co se podle tebe v České televizi zásadně změnilo po přechodu na producentský systém?

Systém programových rad považuji za jednu ze zásadních a velmi dobrých změn, které nastaly v novém systému. Je to výhodné pro tvůrce i pro nás. Příprava projektu musí být dnes mnohem komplexnější, preciznější, důslednější než tomu bylo dřív. Systém, že jdeme s konkrétním projektem přímo před hlavní osoby, které rozhodují o programu České televize, přibližně během půl hodiny si máme možnost projekt představit a obhájit formou přímé komunikace, považuji za neuvěřitelný posun. Není žádné pravidlo ani dogma, že projekt nebo celý cyklus musí být schválen, ale Programová rada vynese jasný verdikt, a my hned víme, na čem jsme.

Pracovala jsi jako redaktorka i editorka ve zpravodajství, investigativní redaktorka, dramaturgyně, šéfdramaturgyně Centra dokumentu a publicistiky. Kdyby ses na chvíli mohla v čase vrátit, tak do které pracovní pozice?

Nynější producentská pozice mi přijde nejzajímavější a nejkreativnější, ale kdybych se mohla někam vracet a někdy si někam odskočit, tak úplně nejkrásnější při práci na všech těch dokumentech je vlastní natáčení. Být na místě natáčení, komunikovat s lidmi, být s celým štábem, to je v podstatě taková euforická situace. Já tajně doufám, že se k tomu ještě jednou dostanu. Moc ráda bych si zase vytvořila něco sama a vyjela na ten „plac“ a byla tam s tím mikrofonem a kamerou. Protože život lidí, se kterými máme možnost se potkávat, je neuvěřitelně zajímavý. A člověk si taky rozšiřuje obzory a mě vždycky nejvíc přitahovali asi ti úplně obyčejní lidé a jejich osudy.

Ptala se: Taťána Reková

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...