Hamilton- V Kanadě čeká podle posledních údajů tamní romské organizace na rozhodnutí soudu o statusu 1 687 českých Romů z 50 tisíc imigrantů. Spolu s Romy žijícími v Kanadě od poslední emigrační vlny v polovině devadesátých let se pohybuje jejich počet okolo tří a půl tisíce. Úředníci administrativ měst, kde se čeští romští imigranti usazují, což jsou nejčastěji města Toronto a Hamilton, jejich příchod nevnímají jako zátěž pro systém. Romové si Kanadu pochvalují. Nikdo tam totiž nerozlišuje, zda je člověk bílý nebo tmavý.
Kanadští úředníci nevnímají české Romy jako zátěž
„My tady máme mnoho lidí, kteří přicházejí z Afriky, Somálska, Súdánu, Etiopie a čeští Romové pro nás nepředstavují tak velký problém. Ten počet totiž stále není tak alarmující,“ řekl pro Českou televizi radní města Hamilton Bob Bratin. Podle něj jsou pro kanadskou vládu imigranti jednou z priorit pro udržení ekonomiky. „Potřebujeme tyto lidi, kteří budou dělat těžkou práci,“ dodal Bratin.
Romové ale necestují do Kanady pouze z ekonomického popudu. Přicházejí především s žádostí o azyl před etnickou diskriminací panující v ČR. Paul St. Clair z místní romské organizace vnímá rozhodnutí místních soudů, jako potvrzení této skutečnosti.: „Ten soud je nezávislý, a když 95 procent lidí uspěje, tak skutečně se tam (v ČR) musí něco dít, co je víc než jen ekonomický problém.“
27 minut
168 hodin
Kanadské prostředí přistupuje k Romům bez předsudků
Banovovi, Polákovi, Balogovi - tři rodiny, které se na vzájem neznají, jedno je spojuje. Všechny razantně skoncovali se životem v Česku a rozhodli se žít v Kanadě a to i přesto, že v rodné zemi měli své přátelé a hlavně práci, která je bavila a živila. Do Kanady všechny tři rodiny vyhnal strach o děti.
„Možná to přeženu, ale tady si připadám víc doma než v České republice. Tady jsme vítaní,“ říká Marek Polák, který přijel do Kanady s matkou Annou Polákovou, která byla ještě nedávno šéfredaktorkou romského vysílání Českého rozhlasu. Po opakovaných útocích na její rodinu tady požádala o azyl. Útoky už podle ní přesáhly hranici únosnosti. Její dcera Andrea se cítí v Kanadě spokojená: „Už jenom to, jak se k nám tady lidi chovají, prostě na nás nekoukají s nějakým předsudkem.“
Anna Poláková
„Pořád se snaží hledat nějaké řešení, coby vzdělávejte se: Pro mě vzdělávání z jejich úst je alibismus. Já jsem studovala vysokou školu, moje dcera dostala stipendium na vysokou školu, teď odmaturovala, můj syn je pět let na vysoké škole a stejně jsme museli odejít….“
Anna Poláková tvrdí, že urážky a útoky nejen na její rodinu, už přesahují hranici únosnosti. V Kanadě podstoupili tvrdý výslech imigračních úředníků. Teď čekají na soud, který rozhodne o jejich osudu. To bude nejdřív za rok.
Pan Balog žije s rodinou v Hamiltonu čtyři měsíce. Pracovat zatím nemůže, nemá povolení a neumí zatím dobře anglicky. Na pracovní povolení se čeká až půl roku. Podle něj se dá na sociálních dávkách žit jen nějaký čas. Jeho rodina teď dostává 2000 kanadských dolarů. Za třípokojový byt zaplatí 760 dolarů. Na život pak rodině po všech platbách a nákupech zbývá zhruba 300 dolarů. Zatím si vystačí. O podporu, ale může rodina rychle přijít, pokud nechodí do školy a neučí se angličtinu.
Do Kanady Balogovi odjeli i přesto, že v Česku podnikali, měli bistro. Stejně jako Polákovi chtějí dát dětem šanci, aby se v životě uplatnili a nenaráželi na předsudky. V Česku s nimi bojovali jak oni, tak i děti.
Mnoho Romů si už v Kanadě vybudovalo své rodinné zázemí. Jde především o ty, kteří tu žijí víc než třináct let, jako rodina Bánomových. V Torontě našla druhý domov, kde podniká a žije. Rodina vlastní úklidovou firmu a pronajímá dva domy v Hamiltonu, které si pořídili z hypotéky. Děti si na život v Kanadě zvykli a už by neměnili.
Prvním záchranným bodem pro všechny imigranty jsou azylové domy. V Hamiltonu jich je pět a všechny jsou plné. Neplní je ale jen Romové. V Hamiltonu žije půl milionu lidí. Víc než pětina obyvatel se tady nenarodila. Město především žije průmyslem - 60 procent kanadské oceli se vyrábí právě tady. Do Kanady ale imigranty láká především štědrý sociální systém.
GALERIE
Paul St.Clair
