Jiřího Vyorálka znají diváci České televize jako Jaroslava Valentu ze seriálu První republika. Nedávno se představil jako Klement Gottwald v jednom z dílů Českého století. Talentovaný herec se narodil v Třebíči, vystudoval brněnskou JAMU a sedm let byl členem kultovního brněnského divadla Husa na provázku. Ztvárnil několik rolí v brněnských televizních inscenacích a filmech. Tou nejvýraznější byla postava messengera ve filmu Posel, který můžete vidět zítra ve 21:00 na ČT2.
Vaše filmografie je poměrně obsáhlá, ale asi až snímek Posel Vám dal větší prostor a mohli si Vás více všimnout diváci. Znamenal podle Vás právě tento snímek to, že si Vás začali režiséři více všímat a získal jste i větší role v Českém století a v První republice?
Ještě před pár lety jsem byl výhradně divadelní herec, který se pohyboval mezi Provázkem, Redutou a HaDivadlem v Brně. Měl jsem to štěstí, že filmoví režiséři – Robert Sedláček, Olga Dabrovská i Vladimír Michálek si mě na jevišti našli. Doposud asi největší prostor i důvěru ve filmu mi dal Robert Sedláček, se kterým jsem natočil tři filmy. A to byla pak cesta k Českému století a k roli Klementa Gottwalda. Následně se ozvala produkce České televize, která mě oslovila na seriálový projekt První republika.
Narodil jste se v Třebíči a svoji kariéru jste nastartoval v Brně. I když film Posel se může odehrávat kdekoli, má pro Vás nějaký význam, že místem děje je právě Brno?
Myslím si, že brněnské lokace nejsou tak okoukané, jako některá jiná města, a pro mě osobně to bylo pohodlné, protože jsem jednoduše mohl kombinovat filmování se zkoušením a hraním v divadle.
Ve filmu je spousta „akčních scén“, kdy jezdíte na kole městem, musel jste se na tuto roli nějak speciálně připravovat? O Vašem parťákovi Matěji Hádkovi režisér tvrdí, že je vášnivým cyklistou, platí to i pro Vás?
Já rozhodně vášnivý cyklista nejsem. Vsázím spíš na motorku.
Vy sám jste někdy v Brně využíval kolo jako dopravní prostředek?
Až od chvíle, kdy jsem věděl, že při natáčení budu muset hodně šlapat. Pořídil jsem si tedy kolo a párkrát vyrazil. Zjistil jsem však, že po Brně to moc nejde…
S Matějem Hádkem jste se údajně ve filmu téměř nenechávali zastupovat kaskadéry. Jaké to je jezdit po schodech nebo na velodromu?
Mám rád výzvy a úkoly plynoucí z role. Na velodromu jsme opravdu trénovali pod vedením olympionika pana Jursy. Takže to, co se na začátku jevilo jako nemožné, jsme nakonec docela zvládli… Snad. Nějaké ty schody jsem nakonec také sjel, Matěj o trochu víc, ale při opravdu akčních scénách jsme to přenechali mistrům.
Jaký je podle Vás Igor, je to frajírek? Může být divákům sympatický?
Igor je frajírek do té doby, než obrazně i fyzicky narazí. Dál se jeho život ubírá jiným směrem. Chce to vzdát, ale vydrží, a to by mohlo být divákům blízké.
Dlouho jste hrál v brněnské Huse na Provázku, teď je Vaší domovskou scénou divadlo Na zábradlí v Praze. Je těžké skloubit divadlo a film či televizi?
Těžké to je, protože všechno potřebuje hodně času. Nicméně se snažím nic neošidit a pokud možno všemu se věnovat naplno. Nyní například dokončuji první sérii První republiky a zároveň zkouším na Zábradlí s Jiřím Havelkou Šílenství. Zatím držím.
Kromě První republiky si Vás lidé pamatují z Českého století, kde jste hrál Klementa Gottwalda. Postavu jste podle kritiků ztvárnil výjimečným způsobem. Neměl jste s touto rolí problém, nesetkal jste se s negativními reakci od diváků? Na Vysočině si údajně komunisté zakázali tento díl sledovat.
Setkal jsem se s řadou pozitivních ohlasů, které se týkaly způsobu uchopení této postavy. Ovšem spousta lidí, třeba výše zmínění komunisté těžko nesli pokus o otevření debaty nad touto rozporuplnou figurou. Já osobně si myslím, že největším kladem seriálu České století je právě pokus znovu pojmenovat a definovat klíčové postavy naší minulosti, a to třeba i kontroverzním způsobem.
