Šaratice – Strávit dvacet čtyři hodin na kole a ujet témě osm set kilometrů? Pro některé cyklisty to zřejmě není žádný problém. Kromě české a slovenské ultramaratonské špičky nechyběli ale na startu moravského Le Mans na kole ani hobby jezdci. V Šaraticích navíc padaly rekordy.
Jihomoravské Le Mans bořilo rekordy
Dvacet čtyři hodin na trati jako v Le Mans, jenže bez řevu motorů a smogu, pouze na kole - takové výzvě se rozhodlo čelit přes sto jezdců. Jestli odjet celý závod sám, nebo se střídat v tříčlenných družstvech – rozhodnutí bylo už pouze na závodnících. „Jak je to pro účastníky náročné, záleží na tom, jak mají natrénováno. Náš tým dokáže na tomto okruhu najet dohromady přes šest set kilometrů. Volíme taktiku střídání tak, že přes den se měníme po kole, přes noc po dvou, abychom se alespoň malinko vyspali,“ vylíčil strategii svého družstva Michal Krajčírovič, který na startu nechyběl od roku 1995.
Na třináctikilometrové trase Šaratice – Milešovce – Otnice navíc jezdci pokořili hned několik rekordů. A to i přesto, že si museli poradit s celkovým převýšením sedmdesát čtyři metrů, nevyzpytatelným větrem a jízdou dnem i nocí. „Důležité je neztratit kontakt s čelem závodu, protože se to hodně často mění. Můžete udělat nějakou zbytečnou zastávku, jak jsem udělal já, a ztratíte kontakt s vedoucím závodníkem,“ vysvětlil čeho se vyvarovat expert par excellence Stanislav Prokeš.
3 minuty
Rozhovor se Stanislavem Prokešem
S největší porcí v nohou se nakonec mohl v cíli pochlubit Richard Meleg. Slovenský ultramaratonec, který dokázal vyhrát dvanáct set kilometrů dlouhý závod kolem střední Evropy a letos vybojovat druhé místo na nejtěžším a nejstarším cyklistickém ultramaratonů v Evropě Glocknermannovi, dominoval i v Šaraticích. „Dvacet čtyřku jsem jel vůbec poprvé, je rozhodně rychlejší než ultramaratony, které jezdím. Těžké to pro mě bylo především profilově, velké převýšení na rychlost. Krizový moment přišel kolem třetí hodiny ráno, kdy se mi začalo chtít spát,“ řekl k hlavním nástrahám vítěz Richard Meleg. Ten dokázal, že kromě pořádných kopců v Alpách umí pokořit i lehčí, jihomoravskou trasu. Za necelých čtyřiadvacet hodin našlapal téměř 786 kilometrů, a stanovil tak nový rekord trati v kategorii jednotlivců. „Do poslední chvíle jsem se o prvenství přetahoval se Stanislavem Prokešem, bylo to zkrátka kdo s koho,“ neskrýval respekt před soupeřem borec, který letos našlapal osm tisíc kilometrů.
GALERIE
Nejvíc kilometrů - 786 najel slovenský ultramaratonec Richard Meleg
Druhou největší porcí v nohou se tak předvedl dosavadní vládce jihomoravského Le Mans Stanislav Prokeš. Obhájci titulu na vítězství nestačilo ani zlepšení vlastního rekordu o více než sto kilometrů. S celkovou bilancí 777 kilometrů totiž za svým slovenským rivalem Melegem zaostal. „Konečně to má člověk za sebou, protože tyto závody jsou především o tom vydržet to od začátku do konce. Na závěr už jde jen o morálku, jestli v sobě naleznete dostatek morálních sil, abyste to dotáhli do konce,“ charakterizoval své pocity v cíli Prokeš. Další špičkový český ultramaratonec Svatopluk Božák dojel i přes únavu z amerického závodu na bronzové pozici, kdy ho ale od Prokeše dělilo už šedesát kilometrů.
V Šaraticích ale diváci viděli i pokoření rekordu světového. Bývalý triatlonista a čtyřnásobný světový šampión Ivan Křivánek totiž na dřevěné drezíně zvládl za třináct a půl hodiny ujet sto třiatřicet kilometrů, a zapsal se tak do historických tabulek. „Není to kolo ani koloběžka. Ten pohon se provádí odrážením levá, pravá. Nejtěžší je sezení, takže sedlo musí být pořádné. Já jsem konečně včera sehnal patnácté sedlo, které mně pasuje, ale stále je to náročné na pozadí,“ osvětil zvláštnosti svého unikátního prostředku Ivan Křivánek, jenž v Šaraticích vylepšil svůj vlastní rekord z roku 2010.
GALERIE
Na startu nechyběly ani dresiny
Nejstarší čtyřiadvacetihodinovka týmů ve střední Evropě, která letos oslavila už devatenáctý ročník, je ale primárně soubojem tříčlenných družstev. Dosavadní primát drží s 833 kilometry oddíl s příznačným názvem Severní vítr, který dá každoročně cyklistům v šaratickém klání pořádně zabrat. „Většina trasy vede mimo vesnice, přes pole. V podstatě nikde nejsou lesy, takže vítr to jezdcům opravdu ztěžuje. Letos se tak zajímavě točil. Například já jsem jel rovinku k Milešovicím v prvním kole za více než třicet kilometrů v hodině, v druhém kole jsem byl rád, když jsme vydupal dvacet šest kilometrů, přitom čas na kolo jsem měl v obou případech stejný,“ popsal proměnlivost větrných podmínek Michal Krajčírovič. Nejblíže měli letos k pokoření týmového rekordního výkonu reprezentanti SK Degart, kteří najeli úctyhodných 811 kilometrů.
V kategorii něžnějšího pohlaví si s náročnou výzvou nejlépe poradily cyklistky týmu Hurá na to!, které tak do písmene svým výkonem stvrdily bojovný pokřik charakterizující jejich odhodlání už samotným jménem družstva. Někteří čeští, slovenští a maďarští odvážlivci ale zvolili ke zdolání náročné čtyřiadvacetihodinovky strategii družstvo namixovat. Nejlepší výkon v této kategorii předvedla Modrá letka z Komína, která zdolala 773 kilometrů.
