Harrisburg (USA) - Jako „americký Černobyl“ bývá někdy označována nehoda v americké jaderné elektrárně Three Mile Island. Částečné roztavení jádra reaktoru, provázené únikem radioaktivity do ovzduší, bylo nejhorší havárií, jaká kdy potkala atomovou elektrárnu na území Spojených států. Vážný incident z 28. března 1979 významně ovlivnil vnímání rizik spojených s výrobou elektřiny z jádra, a to nejen u americké veřejnosti.
Tragický řetězec událostí se začal v elektrárně poblíž pensylvánského města Harrisburg odvíjet kolem čtvrté ráno. Na jeho počátku stál výpadek čerpadel sekundárního, tedy nejaderného okruhu, jenž vedl k automatickému odstavení druhého bloku. Zbytkové teplo však nadále ohřívalo vodu v reaktoru, která se kvůli poruše na sekundárním okruhu nemohla ochlazovat ve výměnících.
Příčinou nehody byl zablokovaný ventil
Stále teplejší voda zvětšovala svůj objem tak dlouho, až se otevřel bezpečnostní ventil, jenž měl zabránit poškození okruhu. Stejně jako se zařízení samo otevřelo, mělo se po snížení tlaku i zavřít. Ventil se však zablokoval a radioaktivní kapalina vytékala dál, až posléze zamořila provozní budovu bloku. Na porouchaný ventil přišla až nová směna kolem šesté ráno. V té době už ale byla hladina vody v primárním okruhu tak nízká, že došlo k roztavení části jádra reaktoru.
Informování státních úřadů a veřejnosti o situaci v elektrárně provázely zmatky. Rozcházející se zprávy o závažnosti nehody přiměly tisíce lidí k odjezdu z oblasti, přestože evakuace byla doporučena pouze malým dětem a těhotným ženám. K panice významně přispěla informace o hrozícím výbuchu vodíku, jenž se v reaktoru nashromáždil během nehody.
Negativní vliv na psychiku obyvatel mělo také to, že necelé dva týdny před nehodou se v amerických kinech začal promítat film Čínský syndrom, jehož námětem bylo právě riziko nehody atomové elektrárny. K jistému uklidnění situace došlo až poté, co 1. dubna navštívil Three Mile Island prezident Jimmy Carter.
Odklízení se neobešlo bez problémů
Při nehodě a během odklízení jejích následků unikla do ovzduší část radioaktivních plynů a páry. Mnohem masivnějšímu zamoření životního prostředí zabránil ocelový obal reaktoru, který naštěstí zůstal neporušen. Podle oficiálních údajů si havárie nevyžádala oběti na životech, některé zdroje však hovoří o jednom mrtvém. Provedená měření a následné studie došly většinou k závěru, že množství uniklé radioaktivity představovalo pro zdraví obyvatel jen nepatrné riziko.
První lidé se do zamořené budovy druhého bloku podívali až v červenci 1980. O dva roky později se mohli technici prostřednictvím kamery poprvé přesvědčit o rozsahu vnitřního poškození reaktoru a v říjnu 1985 začaly práce na jeho vyklízení. Dekontaminace bloku byla ukončena v srpnu 1993, ale k obnovení provozu v něm nikdy nedošlo. První blok elektrárny Three Mile Island naproti tomu funguje dodnes.
