Praha - Na protest proti pasivitě občanů a nastupující normalizaci po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se 25. února 1969 v Praze na Václavském náměstí upálil student Jan Zajíc. Stalo se tak pouhých šest týdnů po stejném činu Jana Palacha. Jan Zajíc, který se narodil 3. července 1950, byl studentem posledního ročníku Střední průmyslové školy dopravní v Šumperku. Během období Pražského jara 1968 s nadšením podporoval uvolnění ve společnosti a na mítincích v šumperské průmyslovce patřil k hlavním diskutérům. Těžce pak nesl opatrnictví, ustrašenost a nakonec i letargii, do níž se začala společnost propadat nedlouho po okupaci roku 1968.
Smrt Jana Palacha jím hluboce otřásla a až do Palachova pohřbu držel za splnění jeho požadavků hladovku u sochy sv.Václava v Praze. Když viděl, že oběť Jana Palacha nijak nezastavila letargii a lhostejnost k nastupující normalizaci, rozhodl se Palacha následovat.
Na svůj čin se Zajíc důkladně připravoval, napsal řadu letáků s provoláním „občanům republiky Československé“, kterými připravovaný čin zdůvodňoval.
Do Prahy odjel se svými třemi spolužáky. 25. února 1969 se v
průchodu domu na Václavském náměstí polil benzínem a zapálil se. Předtím ještě vypil kyselinu, aby nemohl křičet bolestí. Z průjezdu se mu už nepodařilo vyběhnout - po několika krocích upadl a vzápětí zemřel.
V dopise občanům mimo jiné napsal: „Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše svědomí jako pochodeň č. 2. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se vážně vzchopili a nedali sebou vláčet několika diktátory! Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum!“
Jan Zajíc byl pohřben 2. března 1969 ve Vítkově. Statečné činy Jana Zajíce a Jana Palacha ocenil nový demokratický stát udělením nejvyššího československého státního vyznamenání - Řádu T.G.Masaryka in memoriam.
