Významný český choreograf Libor Vaculík, který pracuje pro Národní divadlo v Praze a další scény, přijel potřetí do Olomouce. Tentokrát tam zinscenoval Shakespearův Sen noci svatojánské. V baletním představení v Moravském divadle použil hudbu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Páteční premiéru strávil v osvětlovací kabině.
Co jste dělal v osvětlovací kabině?
Je tam hodně náročné svícení, asi dvě stovky změn, které musí být přesně na hudbu, což je na stominutové představení hodně. Takže jsem chtěl být u toho.
Byl jste s premiérou spokojen?
S výkony tanečníků ano. Stalo se však, že na konci prvního jednání spadl strom, což trochu vyhodilo z kontextu ty, kteří byli na scéně, ale zvládli to. Byl to jediný menší průšvih.
Jak jste za sklem kabiny vnímal atmosféru?
Bylo tam hodně lidí z činohry, orchestru i z opery. Přišli se podívat a moc to chválili. Byl jsem spokojený. Lidi zatleskali, zakřičeli a šli domů. Já jsem sedl do auta a jel jsem směr Praha, kde už zkouším v Divadle Hybernia muzikál Lucrezia Borgia s Bárou Basikovou.
Budete do Olomouce jezdit na kontrolu?
Nebudu, ale ve smlouvě mám jednu „oprašovačku“ po prázdninách. Přál jsem si, aby to hráli aspoň dvakrát, třikrát měsíčně, protože to představení je těžké nejen pro tanečníky, ale i pro techniku, jsou tam náročné přestavby. Divadlo nám dokonce muselo koupit jeden nový tah (zařízení pro výměnu kulis – pozn. redakce).
Proč jste si vybral právě Shakespearův Sen noci svatojánské?
Shakespeare je krásný a inspirativní. Ale než se člověk zorientuje, kdo je kdo, a než pochopí vztahy a jména… Je tam silná verbální složka. V baletu se dá ale udělat vše. Proti původní verzi, kterou jsem před pěti lety uvedl v Praze, jsem tu olomouckou zkrátil a přizpůsobil souboru. A hlavně jsme se snažili vypilovat humorné situace. Není těžké tancem člověka rozplakat, ale aby se lidi smáli, to těžké je. A v pátek se smáli, zvláště ve druhém jednání.
Jak se vám s olomouckými tanečníky pracovalo?
Je to sice oblastní soubor, ale určité kvality má. Vždycky je co zlepšovat, zvláště pánskou taneční složku. Ale to je v podstatě všude, protože těch kluků je v tancování málo.
V olomouckém baletním souboru jsou i Japonci. Jak jste se s nimi domlouval?
Rusky. Oni studovali v Moskvě. Já umím rusky a taky mám asistentku z Kyjeva. Nebyl to problém.
Rýsuje se pro vás do budoucna nějaká další spolupráce s Moravským divadlem?
Domlouvali jsme se s panem Baloghem a panem ředitelem, že bych mohl udělat buď Fantoma opery, nebo Úplné zatmění, které je o vztahu básníků Rimbauda a Verlaina. A zvažujeme i Svěcení jara. Ale nevím, jestli to bude už příští sezonu.
