Choreograf si nasvítil premiéru

Významný český choreograf Libor Vaculík, který pracuje pro Národní divadlo v Praze a další scény, přijel potřetí do Olomouce. Tentokrát tam zinscenoval Shakespearův Sen noci svatojánské. V baletním představení v Moravském divadle použil hudbu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Páteční premiéru strávil v osvětlovací kabině.

Co jste dělal v osvětlovací kabině?

Je tam hodně náročné svícení, asi dvě stovky změn, které musí být přesně na hudbu, což je na stominutové představení hodně. Takže jsem chtěl být u toho.

Byl jste s premiérou spokojen?

S výkony tanečníků ano. Stalo se však, že na konci prvního jednání spadl strom, což trochu vyhodilo z kontextu ty, kteří byli na scéně, ale zvládli to. Byl to jediný menší průšvih.

Jak jste za sklem kabiny vnímal atmosféru?

Bylo tam hodně lidí z činohry, orchestru i z opery. Přišli se podívat a moc to chválili. Byl jsem spokojený. Lidi zatleskali, zakřičeli a šli domů. Já jsem sedl do auta a jel jsem směr Praha, kde už zkouším v Divadle Hybernia muzikál Lucrezia Borgia s Bárou Basikovou.

Budete do Olomouce jezdit na kontrolu?

Nebudu, ale ve smlouvě mám jednu „oprašovačku“ po prázdninách. Přál jsem si, aby to hráli aspoň dvakrát, třikrát měsíčně, protože to představení je těžké nejen pro tanečníky, ale i pro techniku, jsou tam náročné přestavby. Divadlo nám dokonce muselo koupit jeden nový tah (zařízení pro výměnu kulis – pozn. redakce).

Proč jste si vybral právě Shakespearův Sen noci svatojánské?

Shakespeare je krásný a inspirativní. Ale než se člověk zorientuje, kdo je kdo, a než pochopí vztahy a jména… Je tam silná verbální složka. V baletu se dá ale udělat vše. Proti původní verzi, kterou jsem před pěti lety uvedl v Praze, jsem tu olomouckou zkrátil a přizpůsobil souboru. A hlavně jsme se snažili vypilovat humorné situace. Není těžké tancem člověka rozplakat, ale aby se lidi smáli, to těžké je. A v pátek se smáli, zvláště ve druhém jednání.

Jak se vám s olomouckými tanečníky pracovalo?

Je to sice oblastní soubor, ale určité kvality má. Vždycky je co zlepšovat, zvláště pánskou taneční složku. Ale to je v podstatě všude, protože těch kluků je v tancování málo.

V olomouckém baletním souboru jsou i Japonci. Jak jste se s nimi domlouval?

Rusky. Oni studovali v Moskvě. Já umím rusky a taky mám asistentku z Kyjeva. Nebyl to problém.

Rýsuje se pro vás do budoucna nějaká další spolupráce s Moravským divadlem?

Domlouvali jsme se s panem Baloghem a panem ředitelem, že bych mohl udělat buď Fantoma opery, nebo Úplné zatmění, které je o vztahu básníků Rimbauda a Verlaina. A zvažujeme i Svěcení jara. Ale nevím, jestli to bude už příští sezonu. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...