V ostravském klubu Fiducia přednášela americká architektka Kimberly Zarekor. Už téměř deset let zkoumá, jak se v moravskoslezské metropoli vyvíjel poválečný modernismus. Lidem také přiblížila svůj pohled na výstavbu ostravských satelitních sídlišť.
Píše se rok 1951. Na území Poruby má vyrůst nové město pro sto padesát tisíc obyvatel. O třicet let později, na počátku osmdesátých let vzniká panelová zástavba Ostrava – Jih. Pro Američanku Kimberly Zarecor se stala ostravská sídliště předmětem zájmu a výzkumu.
„Jako pro Američanku jsou pro mne sídliště zajímavá, protože jsou to celky. V Americe to tak není, že se plánuje celek i se školami, obchody a tak dále. Myslím, že je zajímavé, že ještě hodně sídlišť funguje - třeba na Fifejdách, v Porubě, Zábřehu a Ostravě-Jihu,“ říká architektka Kimberly Zarecor.
„Sídliště se prosadily po druhé světové válce jako reakce na dosavadní kolonie, na nedostatky hygieny nebo kvality bytového fondu. Nejprve mělo jít jen o dílčí řešení. Počátkem padesátých let se však zdálo, že půjde o totální likvidaci starého města,“ doplňuje ostravský historik architektury Martin Strakoš.
Kimberly Zarecor vidí jedinečnost Ostravy také v tom, že k původním sídlištním zástavbám se přistavovaly další menší celky. „Byl to dlouhý vývoj. A je to něco, co není běžné,“ dodává architektka.
A jak vidí budoucnost panelových sídlišť v moravskoslezské metropoli?
„Lidé tam mají hezké byty, ale myslím, problém jsou veřejné prostory a otázka také je, kdo zaplatí rekonstrukce,“ říká Zarecor.
Kimberly Zarecor o vývoji poválečné československé architektury a výstavbě sídlišť také napsala knihu, která vyšla letos ve Spojených státech amerických.
