Anchorage (USA) - Jedno z největších zemětřesení, které kdy bylo zaznamenáno, postihlo v pátek 27. března 1964 zhruba v půl šesté odpoledne tamního času Aljašku. Mělo intenzitu 9,2 stupně Richterovy škály a bylo to druhé nejsilnější zemětřesení od roku 1900 do dnešní doby. Mohutnější bylo jen to, které v roce 1960 zasáhlo Chile (9,5 stupně).
Aljašku postihlo nejsilnější zemětřesení
Zemětřesení na Aljašce, kterému se říká také Velikonoční nebo zemětřesení Velkého pátku, a jehož epicentrum bylo zhruba 125 kilometrů východně od města Anchorage, zásadním způsobem změnilo tvář zemského povrchu na ploše zhruba 250.000 kilometrů čtverečních. Přímořské části byly například na některých místech vyzdviženy až o deset metrů.
Vzhledem k tomu, že je tato oblast tradičně málo obydlená, vyžádalo si i poměrně málo obětí, 131. Přičemž jen devět z nich zahynulo při samotném zemětřesení, ostatní zahubila následná obrovská přílivová vlna, tsunami. „Seismologové o tomto zemětřesení nevěděli. Přesto šlo ale o oblast, kde k silným otřesům dochází. Na Aljašce je takové geologické prostředí a takové rozložení sil a horninových bloků, že se podobné problémy dějí poměrně často,“ podotkl Aleš Špičák, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Dno Tichého oceánu rychle podskočilo pod Aljašku, která se naopak posunula téměř o deset metrů vzhůru. Tak obrovská porucha v horninovém masivu vyvolává další pnutí, bloky mají tendence se vracet na původní místo. Proto je taková oblast většinou nejméně rok v silném neklidu.
Pokud se schyluje k nějakému zemětřesení, horninový masiv se namáhá a hornina se stlačuje. Tím se mění třeba šířka pórů v hornině, což ovlivňuje množství vody, které je v ní obsažené. Možným způsobem pro včasné odhalení hrozby zemětřesení je elektrická metoda. Vyvolala by změnu odporu, protože ten závisí právě na tom, kolik je tam vody. Existují ještě další statistické metody, ale ne vždy jsou spolehlivé.